Džizja: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m přidána Kategorie:Islámská terminologie za použití HotCat
m Robot: šablona přejmenována; kosmetické úpravy
Řádek 1: Řádek 1:
'''Džizja''' ({{vjazyce|ar}} {{cizojazyčně|ar|جزية}}) je [[daň]] z hlavy v [[islám]]ských zemích vybíraná od nemuslimského (poraženého) obyvatelstva, tedy především křesťanského a židovského, tzv. ''[[dhimmi|dhimmí]]''. Musel ji platit každý nemuslimský dospělý muž, žijící na území, které se dostalo pod nadvládu [[muslim]]ů. Má oporu v samotném [[Korán]]u (9:29 - "Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a Jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo Písma dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi."). Neměla být naopak vybírána od žen, dětí, starých lidí, nemocných, chudých a mnichů. Praxe však byla mnohdy odlišná. Historička [[Bat Ye'or]] popisuje vybírání džizji v [[Egypt]]ě v 8. století:
'''Džizja''' ({{vjazyce|ar}} {{cizojazyčně|ar|جزية}}) je [[daň]] z hlavy v [[islám]]ských zemích vybíraná od nemuslimského (poraženého) obyvatelstva, tedy především křesťanského a židovského, tzv. ''[[dhimmi|dhimmí]]''. Musel ji platit každý nemuslimský dospělý muž, žijící na území, které se dostalo pod nadvládu [[muslim]]ů. Má oporu v samotném [[Korán]]u (9:29 - "Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a Jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo Písma dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi."). Neměla být naopak vybírána od žen, dětí, starých lidí, nemocných, chudých a mnichů. Praxe však byla mnohdy odlišná. Historička [[Bat Ye'or]] popisuje vybírání džizji v [[Egypt]]ě v 8. století:


{{Citace|"Nemilosrdně mlátili čestné muže i ctihodné starce. Toto zlo postihlo celou [[Abbásovci|abbásovskou říši]]. [[Koptové]] v Dolním Egyptě, kteří byli daněmi ničeni a ruinováni a podrobováni mučení, se vzbouřili (832). Arabský místodržitel nařídil, aby jejich vesnice, vinice, zahrady, kostely a celý kraj byly vypálny; ti kteří masakru unikli, byli odvlečeni do vyhnanství"<ref>Michael the Syrian, citováno z Bat Ye'or, ''The Decline of Eastern Christianity under Islam: From Jihasd to Dhimmitude'' (Fairleigh Dickinson University Press, 1996), s. 79</ref>}}
{{Citát v rámečku|"Nemilosrdně mlátili čestné muže i ctihodné starce. Toto zlo postihlo celou [[Abbásovci|abbásovskou říši]]. [[Koptové]] v Dolním Egyptě, kteří byli daněmi ničeni a ruinováni a podrobováni mučení, se vzbouřili (832). Arabský místodržitel nařídil, aby jejich vesnice, vinice, zahrady, kostely a celý kraj byly vypálny; ti kteří masakru unikli, byli odvlečeni do vyhnanství"<ref>Michael the Syrian, citováno z Bat Ye'or, ''The Decline of Eastern Christianity under Islam: From Jihasd to Dhimmitude'' (Fairleigh Dickinson University Press, 1996), s. 79</ref>}}


Paul Fregosi popisuje muslimský přístup: "Křesťanství, ať už bylo jako náboženský celek uvnitř [[Osmanská říše|Osmanské říše]] chráněno, nebo mimo jeho hranice napadáno, bylo v první řadě a především dojnou krávou.<ref>Paul Fregosi, ''Jihad in the West: Muslim Conquests from the 7th to the 21st Centuries'' (Prometheus Books, 1998), s. 258</ref> Co se týče slušnosti, musela být džizja placena veřejně během bizarního a ponižujícího obřadu, při němž muslimský výběrčí daní udeřil ''dhimmí'' do hlavy nebo zadní části krku. Tento násilný rituál symbolizoval podrobenost ''dhimmí''. Vykladač Koránu z [[12. století]] Zamachšárí nařizoval, že by džizja měla být vybírána se "znevážením a ponížením".<ref>Citováno z Ibn Warraq, ''Why I Am Not a Muslim'' (Prometheus Books, 1995), s. 228</ref>
Paul Fregosi popisuje muslimský přístup: "Křesťanství, ať už bylo jako náboženský celek uvnitř [[Osmanská říše|Osmanské říše]] chráněno, nebo mimo jeho hranice napadáno, bylo v první řadě a především dojnou krávou.<ref>Paul Fregosi, ''Jihad in the West: Muslim Conquests from the 7th to the 21st Centuries'' (Prometheus Books, 1998), s. 258</ref> Co se týče slušnosti, musela být džizja placena veřejně během bizarního a ponižujícího obřadu, při němž muslimský výběrčí daní udeřil ''dhimmí'' do hlavy nebo zadní části krku. Tento násilný rituál symbolizoval podrobenost ''dhimmí''. Vykladač Koránu z [[12. století]] Zamachšárí nařizoval, že by džizja měla být vybírána se "znevážením a ponížením".<ref>Citováno z Ibn Warraq, ''Why I Am Not a Muslim'' (Prometheus Books, 1995), s. 228</ref>


Podle Bat Ye'or toto provádění úderů "přežilo beze změn až do úsvitu 19. století, bylo rituálně prováděno v arabsko-muslimských zemích jako [[Jemen]] nebo [[Maroko]], kde i nadále vymáhali od židů daň podle Koránu."<ref>Bat Ye'or, ''The Decline of Eastern Christianity under Islam: From Jihasd to Dhimmitude''</ref>
Podle Bat Ye'or toto provádění úderů "přežilo beze změn až do úsvitu 19. století, bylo rituálně prováděno v arabsko-muslimských zemích jako [[Jemen]] nebo [[Maroko]], kde i nadále vymáhali od židů daň podle Koránu."<ref>Bat Ye'or, ''The Decline of Eastern Christianity under Islam: From Jihasd to Dhimmitude''</ref>


Dále říká, že byla "daň z hlavy vymáhána mučením, výběrčí daní pro sebe požadovali dárky; vdovy a sirotci byli olupování".
Dále říká, že byla "daň z hlavy vymáhána mučením, výběrčí daní pro sebe požadovali dárky; vdovy a sirotci byli olupování".


{{Citace|"Ženy, nemajetní, nemocní a nemohoucí staří lidé byli teoreticky od daně z hlavy osvobozeni; nicméně arménské, syrské a židovské prameny poskytují četné důkazy o tom, že ''džizja'' byla vyžadovaná od dětí, vdov, sirotků a dokonce i od mrtvých. Významný počet dokumentů, které se po staletí dochovaly, svědčí o vytrvalosti a urputnosti těchto opatření. V Aleppu v roce 1683 francouzský konzul Chavalier Laurent d'Arvieux zaznamenal, že ''džizju'' platily i desetileté křesťanské děti. Rozpor a rozdíl mezi ideálem teorie a skutečnosti faktů."<ref>Bat Ye'or, ''The Decline of Eastern Christianity under Islam: From Jihasd to Dhimmitude'', s. 78-79</ref>}}
{{Citát v rámečku|"Ženy, nemajetní, nemocní a nemohoucí staří lidé byli teoreticky od daně z hlavy osvobozeni; nicméně arménské, syrské a židovské prameny poskytují četné důkazy o tom, že ''džizja'' byla vyžadovaná od dětí, vdov, sirotků a dokonce i od mrtvých. Významný počet dokumentů, které se po staletí dochovaly, svědčí o vytrvalosti a urputnosti těchto opatření. V Aleppu v roce 1683 francouzský konzul Chavalier Laurent d'Arvieux zaznamenal, že ''džizju'' platily i desetileté křesťanské děti. Rozpor a rozdíl mezi ideálem teorie a skutečnosti faktů."<ref>Bat Ye'or, ''The Decline of Eastern Christianity under Islam: From Jihasd to Dhimmitude'', s. 78-79</ref>}}


S džizjou často souviselo i [[otroctví]]. Evropský cestovatel 17. století Jean-Bapiste Tavernier zjistil:
S džizjou často souviselo i [[otroctví]]. Evropský cestovatel 17. století Jean-Bapiste Tavernier zjistil:


{{Citace|Arméni, kteří byli příliš chudí na to, aby mohli platit daň z hlavy, byli odsouzeni k otroctví spolu se svými ženami a dětmi. Na Kypru, kam Tavernier připlul v roce 1651, se dozvěděl, že za "poslední 3 nebo 4 měsíce se více než sto křesťanů stalo mohamedány, protože nebyli schopni platit ''charádž'', což je poplatek, který feudální pán vybírá ve svých státech od křesťanů". V Baghdádu v roce 1652 vznikly křesťanům takové náklady, "že když museli zaplatit své dluhy nebo charádž, byli nuceni prodat své děti Turkům do otroctví, aby měli dost peněz". Historické prameny o společenských skupinách, úřední dokumenty a osobní záznamy, které se náhodně zachovaly, poskytují dostatené důkazy o tom, že potomci ''dhimmí'' byli považováni za zásobárnu otroků pro hospodářské a politické účely<ref>Bat Ye'or, ''The Decline of Eastern Christianity under Islam: From Jihasd to Dhimmitude'', s. 112-113</ref>}}
{{Citát v rámečku|Arméni, kteří byli příliš chudí na to, aby mohli platit daň z hlavy, byli odsouzeni k otroctví spolu se svými ženami a dětmi. Na Kypru, kam Tavernier připlul v roce 1651, se dozvěděl, že za "poslední 3 nebo 4 měsíce se více než sto křesťanů stalo mohamedány, protože nebyli schopni platit ''charádž'', což je poplatek, který feudální pán vybírá ve svých státech od křesťanů". V Baghdádu v roce 1652 vznikly křesťanům takové náklady, "že když museli zaplatit své dluhy nebo charádž, byli nuceni prodat své děti Turkům do otroctví, aby měli dost peněz". Historické prameny o společenských skupinách, úřední dokumenty a osobní záznamy, které se náhodně zachovaly, poskytují dostatené důkazy o tom, že potomci ''dhimmí'' byli považováni za zásobárnu otroků pro hospodářské a politické účely<ref>Bat Ye'or, ''The Decline of Eastern Christianity under Islam: From Jihasd to Dhimmitude'', s. 112-113</ref>}}


==Související články==
== Související články ==
* [[Zakát]]
* [[Zakát]]


Řádek 23: Řádek 23:
{{Pahýl}}
{{Pahýl}}
{{Portály|Islám}}
{{Portály|Islám}}

[[Kategorie:Šaría]]
[[Kategorie:Šaría]]
[[Kategorie:Daně]]
[[Kategorie:Daně]]

Verze z 25. 4. 2019, 14:08

Džizja (arabsky جزية‎) je daň z hlavy v islámských zemích vybíraná od nemuslimského (poraženého) obyvatelstva, tedy především křesťanského a židovského, tzv. dhimmí. Musel ji platit každý nemuslimský dospělý muž, žijící na území, které se dostalo pod nadvládu muslimů. Má oporu v samotném Koránu (9:29 - "Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a Jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo Písma dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi."). Neměla být naopak vybírána od žen, dětí, starých lidí, nemocných, chudých a mnichů. Praxe však byla mnohdy odlišná. Historička Bat Ye'or popisuje vybírání džizji v Egyptě v 8. století:

"Nemilosrdně mlátili čestné muže i ctihodné starce. Toto zlo postihlo celou abbásovskou říši. Koptové v Dolním Egyptě, kteří byli daněmi ničeni a ruinováni a podrobováni mučení, se vzbouřili (832). Arabský místodržitel nařídil, aby jejich vesnice, vinice, zahrady, kostely a celý kraj byly vypálny; ti kteří masakru unikli, byli odvlečeni do vyhnanství"[1]

Paul Fregosi popisuje muslimský přístup: "Křesťanství, ať už bylo jako náboženský celek uvnitř Osmanské říše chráněno, nebo mimo jeho hranice napadáno, bylo v první řadě a především dojnou krávou.[2] Co se týče slušnosti, musela být džizja placena veřejně během bizarního a ponižujícího obřadu, při němž muslimský výběrčí daní udeřil dhimmí do hlavy nebo zadní části krku. Tento násilný rituál symbolizoval podrobenost dhimmí. Vykladač Koránu z 12. století Zamachšárí nařizoval, že by džizja měla být vybírána se "znevážením a ponížením".[3]

Podle Bat Ye'or toto provádění úderů "přežilo beze změn až do úsvitu 19. století, bylo rituálně prováděno v arabsko-muslimských zemích jako Jemen nebo Maroko, kde i nadále vymáhali od židů daň podle Koránu."[4]

Dále říká, že byla "daň z hlavy vymáhána mučením, výběrčí daní pro sebe požadovali dárky; vdovy a sirotci byli olupování".

"Ženy, nemajetní, nemocní a nemohoucí staří lidé byli teoreticky od daně z hlavy osvobozeni; nicméně arménské, syrské a židovské prameny poskytují četné důkazy o tom, že džizja byla vyžadovaná od dětí, vdov, sirotků a dokonce i od mrtvých. Významný počet dokumentů, které se po staletí dochovaly, svědčí o vytrvalosti a urputnosti těchto opatření. V Aleppu v roce 1683 francouzský konzul Chavalier Laurent d'Arvieux zaznamenal, že džizju platily i desetileté křesťanské děti. Rozpor a rozdíl mezi ideálem teorie a skutečnosti faktů."[5]

S džizjou často souviselo i otroctví. Evropský cestovatel 17. století Jean-Bapiste Tavernier zjistil:

Arméni, kteří byli příliš chudí na to, aby mohli platit daň z hlavy, byli odsouzeni k otroctví spolu se svými ženami a dětmi. Na Kypru, kam Tavernier připlul v roce 1651, se dozvěděl, že za "poslední 3 nebo 4 měsíce se více než sto křesťanů stalo mohamedány, protože nebyli schopni platit charádž, což je poplatek, který feudální pán vybírá ve svých státech od křesťanů". V Baghdádu v roce 1652 vznikly křesťanům takové náklady, "že když museli zaplatit své dluhy nebo charádž, byli nuceni prodat své děti Turkům do otroctví, aby měli dost peněz". Historické prameny o společenských skupinách, úřední dokumenty a osobní záznamy, které se náhodně zachovaly, poskytují dostatené důkazy o tom, že potomci dhimmí byli považováni za zásobárnu otroků pro hospodářské a politické účely[6]

Související články

Reference

  1. ↑ Michael the Syrian, citováno z Bat Ye'or, The Decline of Eastern Christianity under Islam: From Jihasd to Dhimmitude (Fairleigh Dickinson University Press, 1996), s. 79
  2. ↑ Paul Fregosi, Jihad in the West: Muslim Conquests from the 7th to the 21st Centuries (Prometheus Books, 1998), s. 258
  3. ↑ Citováno z Ibn Warraq, Why I Am Not a Muslim (Prometheus Books, 1995), s. 228
  4. ↑ Bat Ye'or, The Decline of Eastern Christianity under Islam: From Jihasd to Dhimmitude
  5. ↑ Bat Ye'or, The Decline of Eastern Christianity under Islam: From Jihasd to Dhimmitude, s. 78-79
  6. ↑ Bat Ye'or, The Decline of Eastern Christianity under Islam: From Jihasd to Dhimmitude, s. 112-113
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Džizja&oldid=17178875“