Friedrich Heiler: Porovnání verzí
Nová stránka: '''Friedrich Heiler''' (30. ledna 1892 - 18. dubna 1967) byl německý religionista a [[filozofie náboženství|f... |
m →Podívejte se také na: standardizace nadpisu |
||
Řádek 23: | Řádek 23: | ||
* 1961 - ''Erscheinungsformen und Wesen der Religion'' |
* 1961 - ''Erscheinungsformen und Wesen der Religion'' |
||
== |
== Související články == |
||
[[Religionistika]] |
*[[Religionistika]] |
||
[[Rudolf Otto]] |
*[[Rudolf Otto]] |
||
== Zdroje == |
== Zdroje == |
Verze z 27. 7. 2007, 11:21
Friedrich Heiler (30. ledna 1892 - 18. dubna 1967) byl německý religionista a filozof náboženství. Je jedním z nejvýznamnějších představitelů tzv. konfesijní religionistiky
Život
Heiler pocházel z rodiny římských katolíků. Narodil se v Mnichově, kde se věnoval studiu orientalistiky, teologie a filosofie. Roku 1917 zde ukončuje studia a začíná zde působit jako lektor. Roku 1920 opouští místo v Mnichově a začíná působit jako profesor srovnávacích dějin náboženství na univerzitě v Marburku. V této době se setkává s Nathanem Söderblomem, který na něj měl velký vliv. Díky Söderblomovi přestává být katolíkem a uchyluje se k ekumenistické myšlence. Söderblom ho seznamuje s Rudolfem Ottem, se kterým položili základ religionistiky na Marburské univerzitě. Po 2. světové válce se zapojil do restrukturalizace univerzity jako děkan filosofické fakulty. V roce 1960 byl pověřen vedením X. kongresu Association for the Study of the History of Religion (Mezinárodní asociace pro studium dějin náboženství) (IASHR) (dnes IHAR). Tento kongres byl jedním z nejzásadnějších v dějinách organizace, zejména díky svému zaměření na metodologické postupy ve srovnávací religionistice.
V roce 1962 se Heiler vrací do Mnichova, kde pět let na to umírá.
Dílo
Heilerovo dílo se zaměřuje na fenomenologii náboženství. Tu považoval za základ komparativní religionistiky. Snažil se také o adekvátní typologii náboženství, která by byla východiskem srovnávací religionistiky. Heiler nabídl svůj koncept systematiky religionistiky. Za nejdůležitější považuje fenomenologii náboženství, kterou doplňuje psychologie náboženství a sociologie náboženství. Fenomenologie náboženství společně s těmito obory se mají dobrat podstaty náboženství. "Korunkou religionistiky" pak měla být filozofie náboženství.
Bibliografie
- 1918 - Die buddhistische Versenkung. Eine religionsgeschichtliche Untersuchung
- 1918 - Luthers religionsgeschichtliche Bedeutung
- 1920 - Das Wesen des Katholizismus
- 1921 - Katholischer und evangelischer Gottesdienst
- 1923 - Der Katholizismus, seine Idee und seine Erscheinung
- 1925 - Die Mystik in den Upanishaden, Untersuchungen zur Geschichte des Buddhismus und verwandter Gebiete
- 1927 - Die Wahrheit Sundar Singhs. Neue Dokumente zum Sadhustreit
- 1950 - Die Stellung der Frau in den ausserchristlichen Religionen und im Christentum
- 1961 - Erscheinungsformen und Wesen der Religion
Související články
Zdroje
- Horyna, Břetislav; Pavlincová, Helena: Dějiny religionistiky (Olomouc: Olomouc, 2001).