Právní stát: Porovnání verzí
úprava |
+ref, -neověřená tvrzení, {{ve výstavbě}} |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{ |
{{ve výstavbě}} |
||
{{celkově zpochybněno}} |
{{celkově zpochybněno}} |
||
'''Právní stát''' ([[němčina|německy]] Rechtsstaat) je právní doktrína, podle které [[státní moc]] omezena a podřízena [[právo|právu]].<ref>[[Carl Schmitt]], ''The Concept of the Political'', ch. 7; ''Crisis of Parliamentary Democracy''</ref> |
|||
⚫ | |||
⚫ | Předpokladem fungování právního státu je [[právní jistota]], tedy zejména [[jednoznačnost]] a [[vymahatelnost]] práva a [[Legitimní očekávání|nezměnitelnost]] [[právní řád|právního řádu]]. Což znamená, že občan může od systému očekávat některé stálé hodnoty (například nezávislou [[soudní moc]]), neznamená to však, že nemůže docházet k dílčím změnám právního řádu.{{doplňte zdroj}} |
||
Právní stát je typický pro západní pojetí [[stát]]u, [[právo|práva]] a [[politika|politiky]] moderní doby, počínaje{{Fakt/dne|20100817081440}}<!-- řím a středověk ne? --> [[osvícenství]]m. |
|||
== Historie == |
== Historie == |
||
Řádek 15: | Řádek 15: | ||
* občan smí činit vše, co zákon výslovně nezakazuje (nikdo nesmí být trestán a omezován, pokud neporušil zákon). |
* občan smí činit vše, co zákon výslovně nezakazuje (nikdo nesmí být trestán a omezován, pokud neporušil zákon). |
||
Původně byl právní stát definován pouze těmito formálními rysy. Za další podstatné rysy, které k pojmu právního státu přibyly později, bývá považována |
Původně byl právní stát definován pouze těmito formálními rysy. Za další podstatné rysy, které k pojmu právního státu přibyly později, bývá považována: |
||
* [[spravedlivost]] zákonů (nikoliv nadvláda většiny, ale ochrana jednotlivců i menšin, nadřazenost občana nebo [[přirozené právo|přirozeného práva]] nad státním právem, například uznání nezadatelných práv, princip suverenity lidu nebo člověka){{Fakt/dne|20140113190655}} |
* [[spravedlivost]] zákonů (nikoliv nadvláda většiny, ale ochrana jednotlivců i menšin, nadřazenost občana nebo [[přirozené právo|přirozeného práva]] nad státním právem, například uznání nezadatelných práv, princip suverenity lidu nebo člověka){{Fakt/dne|20140113190655}} |
||
* právní jistota, t. j. jednoznačnost [[právní norma|právních norem]] v [[zákon]]ech – jejich význam musí být v zákoně formulován natolik přesně, aby nebyl fakticky vytvářen až [[prováděcí předpis|prováděcími předpisy]] nebo [[Výklad práva|výkladem]] [[výkonná moc|výkonné]] nebo [[soudní moc]]i{{Fakt/dne|20140113190655}} |
* právní jistota, t. j. jednoznačnost [[právní norma|právních norem]] v [[zákon]]ech – jejich význam musí být v zákoně formulován natolik přesně, aby nebyl fakticky vytvářen až [[prováděcí předpis|prováděcími předpisy]] nebo [[Výklad práva|výkladem]] [[výkonná moc|výkonné]] nebo [[soudní moc]]i{{Fakt/dne|20140113190655}} |
||
Řádek 23: | Řádek 23: | ||
Tato rozšiřující kritéria zahrnuje například [[Ústava České republiky]], když deklaruje, že Česká republika je demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.<ref>Čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky</ref> |
Tato rozšiřující kritéria zahrnuje například [[Ústava České republiky]], když deklaruje, že Česká republika je demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.<ref>Čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky</ref> |
||
⚫ | Právní stát je chápán jako protiklad [[absolutismus|absolutismu]], [[diktatura|diktatury]] a [[Totalitarismus|totality]], protože zamezuje [[zvůle|zvůli]] vládnoucích, zneužití jejich [[politická moc|politické moci]] proti [[Občanství|občanům]] a jejich [[svoboda|svobodě]]. Rozhodujícím principem právního státu tedy musí být důsledná [[dělba moci]] do nezávislých složek (zákonodárná, výkonná a soudní moc), které se vzájemně kontrolují. |
||
V původním pojetí je pojem právního státu úzce spjat s pozitivismem, zvláště [[juspositivismus|právním]].{{Fakt/dne|20100817081440}} |
|||
⚫ | |||
Stát je v něm podřízen sám sobě, protože [[pozitivní právo]] je aktem vůle státu.{{Fakt/dne|20140113190655}} Absolutizace pozitivního práva je naopak příznakem totalitního pojetí státu.{{Fakt/dne|20140113190655}} Rozhodujícím principem právního státu tedy musí být důsledná [[dělba moci]] do nezávislých složek (zákonodárná, výkonná a soudní moc), které se vzájemně kontrolují. |
|||
== Reference == |
== Reference == |
Verze z 8. 12. 2016, 20:30
Právní stát (německy Rechtsstaat) je právní doktrína, podle které státní moc omezena a podřízena právu.[1]
Předpokladem fungování právního státu je právní jistota, tedy zejména jednoznačnost a vymahatelnost práva a nezměnitelnost právního řádu. Což znamená, že občan může od systému očekávat některé stálé hodnoty (například nezávislou soudní moc), neznamená to však, že nemůže docházet k dílčím změnám právního řádu.[zdroj?]
Historie
Koncept právního státu vznikl v Anglii 18. a 19. století. Ústavní teoretik Albert V. Dicey formuloval tři principy:
- Nikdo nesmí být trestán ani omezován, pokud neporušil zákon. Důraz byl kladen i na poznatek, že ani majetková práva jednotlivce nesmí být bez porušení zákona narušena.
- Každý je subjektem práva.
- Vláda lidu (demokracie)[zdroj?] musí být založena na vládě práva. Z tohoto principu vychází myšlenka, že stát je garantem rovnosti před zákonem a sám je právu podřízen.[zdroj?]
Za právní je označován takový stát, v němž
- výkon státní moci je omezen zákonem (princip omezenosti a zákonnosti výkonu veřejné moci, t. j. orgány veřejné moci smějí činit a také činí jen to, co jim zákon výslovně dovoluje, stát je svému vlastnímu právnímu systému podřízen)
- občan smí činit vše, co zákon výslovně nezakazuje (nikdo nesmí být trestán a omezován, pokud neporušil zákon).
Původně byl právní stát definován pouze těmito formálními rysy. Za další podstatné rysy, které k pojmu právního státu přibyly později, bývá považována:
- spravedlivost zákonů (nikoliv nadvláda většiny, ale ochrana jednotlivců i menšin, nadřazenost občana nebo přirozeného práva nad státním právem, například uznání nezadatelných práv, princip suverenity lidu nebo člověka)[zdroj?]
- právní jistota, t. j. jednoznačnost právních norem v zákonech – jejich význam musí být v zákoně formulován natolik přesně, aby nebyl fakticky vytvářen až prováděcími předpisy nebo výkladem výkonné nebo soudní moci[zdroj?]
- vymahatelnost práva a jeho garance státem
- dělba moci do nezávislých a vzájemně se kontrolujících složek, zejména nezávislost zákonodárné, výkonné a soudní moci
Tato rozšiřující kritéria zahrnuje například Ústava České republiky, když deklaruje, že Česká republika je demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.[2]
Právní stát je chápán jako protiklad absolutismu, diktatury a totality, protože zamezuje zvůli vládnoucích, zneužití jejich politické moci proti občanům a jejich svobodě. Rozhodujícím principem právního státu tedy musí být důsledná dělba moci do nezávislých složek (zákonodárná, výkonná a soudní moc), které se vzájemně kontrolují.
Reference
- ↑ Carl Schmitt, The Concept of the Political, ch. 7; Crisis of Parliamentary Democracy
- ↑ Čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky
Externí odkazy
- Právní stát: Teorie praxe, Sdružení Lípa 13.9.1997
- Právní stát a české reformy, Jiří Pehe, Svobodné Slovo 9.7.1997
- Právní stát