Propaganda: Porovnání verzí
m →Vznik propagandy: fixlink, drobná oprava |
|||
Řádek 6: | Řádek 6: | ||
== Vznik propagandy == |
== Vznik propagandy == |
||
Slovo vzniklo z názvu úřadu ''Sacra congregatio de propaganda fide'' (tj. |
Slovo vzniklo z názvu úřadu ''[[Kongregace pro evangelizaci národů|Sacra congregatio de propaganda fide]]'' (tj. Posvátná kongregace pro šíření víry), což bylo kolegium [[kardinál]]ů zodpovědných za [[misijní činnost]] katolické církve, které bylo založené roku [[1622]] papežem [[Řehoř XV.|Řehořem XV]]. |
||
Za novodobý milník propagandy (teorie a studie o ní) se považuje vydání knihy stejného jména [[Edward L. Bernays|Edwardem Bernaysem]] v roce 1928. |
Za novodobý milník propagandy (teorie a studie o ní) se považuje vydání knihy stejného jména [[Edward L. Bernays|Edwardem Bernaysem]] v roce 1928. |
Verze z 5. 1. 2016, 01:10
Propaganda (lat. propagare = rozhlašovat, rozšiřovat, rozmnožovat) je rozšiřování názorů a informací za účelem vyvolání nebo zesílení určitých postojů nebo jednání. Je to systematické vytváření žádoucího společenského vědomí pomocí prezentování systematicky uspořádaných idejí, teorií, názorů, doktrín nebo ideologií. Součástí propagandy je tendenční vysvětlování a modifikace postojů podle aktuální situace a přesvědčování o správnosti propagované myšlenky.
Propagandu je třeba (částečně) odlišovat od jiných forem prezentace, ovlivňování nebo manipulace s veřejným míněním např. propagace, agitace, reklama, osvěta a public relations. Slovo propaganda má v současné době negativní konotace, přitom přibližně do konce druhé světové války bylo chápáno neutrálně jako jeden z prostředků udržení demokracie.[1]
Vznik propagandy
Slovo vzniklo z názvu úřadu Sacra congregatio de propaganda fide (tj. Posvátná kongregace pro šíření víry), což bylo kolegium kardinálů zodpovědných za misijní činnost katolické církve, které bylo založené roku 1622 papežem Řehořem XV.
Za novodobý milník propagandy (teorie a studie o ní) se považuje vydání knihy stejného jména Edwardem Bernaysem v roce 1928.
Metody
Přestože propagandisté mohou různým způsobem zkreslovat fakta, často se snaží prezentovat jako objektivní pozorovatelé skutečnosti. I vzdělávání, přestože je podstatou objektivní, může být použito jako nástroj propagandy.
Cílem nebo zdrojem propagandy mohou být jednotlivci, církve, různá zájmová sdružení a organizace, politické strany nebo vláda. S propagandou se setkáváme na každém kroku – boj proti jaderným elektrárnám i boj pro jaderné elektrárny, ochránci zvířat i ti, kdo na zvířatech nějakým způsobem parazitují, bezpečnost silničního provozu i jeho uvolněnost, bezplatné i platbové zdravotnictví apod.
Bez ohledu na cíl propaganda přesvědčuje s použitím vybraných racionálních argumentů nebo důrazem na emoce. (Např. slogan Myslím to upřímně.)
Propaganda se projevuje ve dvou základních formách. Jako „oslavná“, kdy jejím cílem je vytvořit příznivý dojem na nějakou organizaci nebo vládu. Příkladem je například propaganda nacistického Německa ve 30. letech 20. století nebo propaganda oslavující úspěchy socialismu a KSČ v ČSSR. Druhou formou je propaganda „očerňující“. Příkladem je její působení během studené války (1946–1990), kdy veškeré sdělovací prostředky v socialistických státech používaly tuto formu propagandy. USA jako protiváhu vytvořily stanice Svobodná Evropa a Hlas Ameriky.
Newt Gingrich (*1943) ve své knize Jazyk: klíčový mechanismus ovládání zkoumal propagandu v souvislosti s jazykem jako jeho prostředkem. Vypracoval seznam slov vhodných k použití při očerňování protivníka a seznam slov užívaných pro pozitivní propagandu.
Mezi očerňující slova zahrnul:
byrokracie destruktivní důsledky chorý ideologický krize |
kolaps destrukce lačnost lež meze mělký |
mrhání nejistý nemocný ničení ohrožení pohltit |
přinutit radikál selhání zánik zneužití zrada |
Do množiny slov, které je vhodné používat pro pozitivní propagandu, zařadil:
aktivní cenný debata důvěra chválit iniciativní |
hnutí hrdý konflikt lidský mír morální |
naslouchat naše nedotčenost odolnost odvaha pečovat |
právo pravda prosperita princip rodina sen |
Druhy propagandy
Jedním ze způsobů typologizace propagandy je dělení podle francouzského filosofa Jacquese Ellula:
- Bílá propaganda – pochází z identifikovatelného zdroje (např. ministerstvo propagandy), je charakterizována jemnějšími metodami přesvědčování, funguje zároveň jako zástěrka pro použití skryté propagandy.
- Šedá propaganda – cíleně a záměrně šíří nepřesné a mylné informace za účelem zmást nepřítele a způsobit mu (materiální, vojenské, …) ztráty. Na rozdíl od černé propagandy není známo, z jakého zdroje pochází.
- Černá propaganda – vytváří dojem, že pochází ze známého zdroje, ale to je ve skutečnosti pouze zástěrka (a snaha podvést je i jedním z jejích účelů); nese silnější sdělení, snaží se ale skrýt své záměry. Manipulovaní si ani nemají uvědomit, že se je někdo snaží ovlivnit. Černá propaganda využívá polopravdy, dezinformací, skandalizaci, fámu apod.
Spolu s rozvojem techniky se mění i způsoby šíření propagandy a možnosti zasáhnout co nejširší spektrum obyvatelstva. V dnešním světě získává stále větší význam satelitní televize nebo internet.
Reference
Literatura
- CHOMSKY, Noam, HERMAN, Edward: Manufacturing Consent. The Political Economy of the Mass Media. New York: Pantheon Books, 1988, ISBN 0-394-54926-0.
- CONLEY, Patrick: Der parteiliche Journalist. Berlin: Metropol, 2012, ISBN 978-3-86331-050-9.
- FIDELIUS, Petr: Řeč komunistické moci. Praha: Triáda, 1998, ISBN 80-86138-03-8.
- KLEMPERER, Victor: Jazyk Třetí říše: poznámky filologovy. Jinočany: H&H, 2003, ISBN 80-7319-019-2.
- RUTHERFORD, Paul: Weapons of Mass Persuasion. Marketing the War Against Iraq. Toronto: University of Toronto Press, 2004, ISBN 0-8020-8995-X.
Související články
- Argumentační klam
- Informační válka
- Joseph Goebbels
- Plakát
- Podprahový signál
- Public relations
- Reklama
- Vymývání mozku