Fajsal I.: Porovnání verzí
m přidána Kategorie:Syrští panovníci za použití HotCat |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 32: | Řádek 32: | ||
* {{en}} [http://www.jewishmag.com/116mag/chuckmorse/chuckmorse.htm Jewishmag.com - Fajsal-Weizmannova dohoda] |
* {{en}} [http://www.jewishmag.com/116mag/chuckmorse/chuckmorse.htm Jewishmag.com - Fajsal-Weizmannova dohoda] |
||
{{Panovník|co=[[Seznam iráckých králů|Irácký král]]|soubor=Coat of arms of Kingdom of Iraq (1921–1958).png|kdy=[[1921]] – [[1933]]|pred= — |po=[[Ghazi I.]]}} |
|||
[[Kategorie:Narození 1883]] |
[[Kategorie:Narození 1883]] |
||
[[Kategorie:Úmrtí 1933]] |
[[Kategorie:Úmrtí 1933]] |
Verze z 19. 11. 2015, 07:47
Fajsal bin Al Husajn bin Ali El-Hašemi (arabsky: فيصل بن حسين, Fajṣal ibn Ḥusajn; 20. května 1883 – 8. září 1933) byl po krátké období v roce 1920 králem Velké Sýrie a od 23. srpna 1921 do roku 1933 králem Iráku.
Život
Byl členem hášimovské dynastie, která se pokládá za potomky proroka Mohameda. Fajsal vybízel k překonání rozporu mezi sunnitskými a ší'itskými muslimy a k podpoře panarabismu, jež by vedl k vytvoření arabského státu, který by zahrnoval Irák, Sýrii a další části úrodného půlměsíce. Když byl u moci, snažil se diverzifikovat svou administraci mezi různé etnické a náboženské skupiny. Čelil velké výzvě, neboť většina oblasti Blízkého východu byla pod evropskou, konkrétně francouzskou a britskou, kontrolou a jiní arabští vůdci se k jeho myšlenkám stavěli odmítavě. Fajsal nakonec svou snahou o panarabský nacionalismus nevyhnutelně izoloval některé náboženské skupiny.
V roce 1919 podepsal společně s Chajimem Weizmannem ze Světové sionistické organizace takzvanou Fajsal-Weizmannovu dohodu, podle které měl, tehdy ještě emír, Fajsal podpořit sionistickou myšlenku, výměnou za sionistickou podporu arabskému státu v Sýrii, a to i navzdory odporu Francie.[1] Dohoda však měla dodatek, že Fajsal nepodpoří židovské přistěhovalectví do doby, než v Sýrii vznikne jeho stát.[1] Několik měsíců po podepsání dohody uvedl Fajsal v jednom ze svých dopisů:
„ | My Arabové, a obzvláště pak ti vzdělaní mezi námi, pohlížíme s nejhlubšími sympatiemi na sionistické hnutí … vřele vítáme Židy zpátky doma … Pracujeme společně na reformovaném a novém Blízkém východě a naše hnutí doplňují jedno druhé. Naše hnutí jsou národní, nikoliv imperialistická. Je dost prostoru v Sýrii pro oba naše národy a domnívám se, že ani jedna strana nemůže být úspěšná bez té druhé | “ |
— emír Fajsal, několik měsíců po podepsání Fajsal-Weizmanovy dohody[1] |
Nakonec celá dohoda ztroskotala, neboť Spojené království nedodrželo své závazky vůči Arabům a přenechalo Sýrii Francouzům.[1]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Faisal I of Iraq na anglické Wikipedii.
Literatura
- GOMBÁR, Eduard. Sýrie za vlády emíra Fajsala v letech 1918–1920. Historický obzor, 2007, 18 (3/4), s. 66-72. ISSN 1210-6097.
Externí odkazy
- Osoba Fajsal I. ve Wikicitátech
- (anglicky) Jewishmag.com - Fajsal-Weizmannova dohoda