Právní jednání: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Verze 12158370 uživatele 93.190.49.74 (diskuse) zrušena
→‎Náležitosti obsahu: doplnění pojmu pro lepší srozumitelnost
Řádek 28: Řádek 28:


=== Náležitosti obsahu ===
=== Náležitosti obsahu ===
Absolutně neplatný je i právní úkon, který předpokládá nemožné plnění. Neplatné jsou právní úkony zapovězené zákonem, tedy právní úkony s plněním nedovoleným, nebo takové, které zákonný zákaz obcházejí. Nelze se například dohodnout s budoucím [[dědic]]em, že [[zůstavitel]]i bezplatně přenechá své auto a zůstavitel mu za to po smrti odkáže veškerý majetek, neboť by se jednalo o českým právem nedovolenou dědickou smlouvu.
Absolutně neplatný je i právní úkon, který předpokládá nemožné plnění. Neplatné jsou právní úkony zapovězené zákonem, tedy právní úkony s plněním nedovoleným, nebo takové, které zákonný zákaz obcházejí. Nelze se například dohodnout s budoucím [[dědic]]em, že dědic [[zůstavitel]]i bezplatně přenechá své auto a zůstavitel mu za to po smrti odkáže veškerý majetek, neboť by se jednalo o českým právem nedovolenou dědickou smlouvu.


Právní úkon nesmí být v rozporu se zákonem, ani s [[dobré mravy|dobrými mravy]]. Dohodnou-li se zloději, kteří společně vyloupili banku, na způsobu rozdělení kořisti, je taková smlouva absolutně neplatná a její plnění nelze vynutit u soudu. Podobně by mohla být neplatná smlouva se zprostředkovatelem, který majiteli domu slíbí přinutit za úplatu k vystěhování nájemce, kteří užívají byty s regulovaným nájemným.
Právní úkon nesmí být v rozporu se zákonem, ani s [[dobré mravy|dobrými mravy]]. Dohodnou-li se zloději, kteří společně vyloupili banku, na způsobu rozdělení kořisti, je taková smlouva absolutně neplatná a její plnění nelze vynutit u soudu. Podobně by mohla být neplatná smlouva se zprostředkovatelem, který majiteli domu slíbí přinutit za úplatu k vystěhování nájemce, kteří užívají byty s regulovaným nájemným.

Verze z 22. 9. 2015, 12:00

Právním jednáním (latinsky negotium) nabývá svéprávná osoba práva a zavazuje se k povinnostem. Právně lze jednat konáním (komisivní jednání) nebo opomenutím (omisivní jednání), může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit (konkludentně). Svým obsahem a účelem musí právní jednání odpovídat dobrým mravům i zákonu.

Dříve bylo právní jednání vyjádřeno pojmem právní úkon, který byl v § 34 občanského zákoníku definován jako „projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují“. Tato zákonná definice se stala předmětem kritiky (například Karel Eliáš), neboť výraz zejména implikoval existenci takových právních úkonů, které vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností nezpůsobovaly, aniž by však bylo zřejmé, jak takové neuzavřené a „nedefinující“ (nevymezující) definici rozumět a jak ji prakticky uplatňovat.

Podmínky platnosti

Aby byl právní úkon platný, tj. aby založil ty právní následky, jež jsou mu přisuzovány, musí splňovat určité náležitosti (především na straně jednající osoby):

Náležitosti subjektu

Je potřeba, aby právní úkon činil ten, kdo je k němu způsobilý. Nezpůsobilost této osoby (dále „kontrahent“) může být dána několika okolnostmi:

  • kontrahent je nezletilý a právní úkon není přiměřený rozumové a volní vyspělosti odpovídající jeho věku.
  • kontrahent byl (částečně nebo úplně) zbaven způsobilosti k právním úkonům (svéprávnosti).
  • kontrahent sice svéprávnosti zbaven nebyl, ale právní úkon učinil v duševní poruše, z níž jeho nezpůsobilost vyplývá.

Náležitosti vůle

Především musí být jednající osoba způsobilá k danému úkonu a musí jít o skutečný projev vůle. Rozdělí-li herec představující při divadelním představení krále Leara všechen svůj majetek svým dcerám, zajisté nejde o platnou darovací smlouvu tohoto herce vůči herečkám představujícím Regan a Goneril. Vůli lze projevit výslovně (tzn. ústně, písmem, posuňkovou řečí, počítačem) či konkludentně (tzn. projev učiněný jinak než výslovně; patří sem i projev učiněný mlčky, jestliže nelze mít pochybnosti. co jednající chtěl projevem vyjádřit)

Svoboda vůle

Je třeba, aby právní úkon byl učiněn svobodně. Právní úkon nesmí být učiněn pod fyzickým donucením nebo tzv. bezprávnou výhrůžkou. Pod nátlakem je neplatný absolutně; od smlouvy, která byla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, může navíc tísněná strana odstoupit. Co je ještě svobodně učiněný úkon a co je úkon nesvobodný a tedy absolutně neplatný, může být sporné. Rozhodovací praxe soudů se přiklonila k výkladu, že k dovození neplatnosti právního úkonu z důvodu absence svobodné vůle je třeba aktivity na straně kontrahenta, a to buď fyzického donucení (vis absoluta), nebo bezprávné výhrůžky (vis compulsiva); pouhé tísnivé okolnosti jsou sice vadou svobody vůle, neplatnost právního úkonu však samy o sobě nezakládají.

Vážnost vůle

Projev vůle musí být vážný. Příslib učiněný žertem nebo v nadsázce žádné právní důsledky nemá, byť by měl jinak všechny znaky platného právního úkonu. Neplatné jsou i takové úkony, které jsou ve skutečnosti úkony jinými (zastřené, disimulované právní úkony); v případě disimulovaného právního úkonu však platí úkon zastřený.

Bezchybnost projevu vůle

Projev vůle musí být prostý omylu. Neplatnost úkonu je však vyvolána pouze takovým omylem, který se týká podstatné okolnosti. To znamená takové okolnosti, že by jednající úkon neučinil, kdyby znal pravý stav věci (např. nekoupil by věc, kdyby věděl, že se jedná o kopii a ne o originál). Byl-li však omyl vyvolán druhou stranou (např. prodávajícím), je úkon neplatný i tehdy, není-li omyl podstatný.

Náležitosti projevu vůle

Určitost projevu vůle

Určitostí se rozumí vyvarování se používání pojmů, které mohou být různě vykládány. Jedná se tedy například o slova "často", "slušné zaopatření ve stáří" atd.

Srozumitelnost projevu vůle

Srozumitelností se rozumí srozumitelnost obecná, takže je-li nějaký dokument v cizím jazyce, nečiní ho tento fakt neplatným. Občanský zákoník přímo stanoví, že prosté chyby v psaní nebo počtech (např. nesprávný rok v datu nebo chyba v kontrahentově adrese) neplatnost právního úkonu nezakládají, je-li jeho smysl nepochybný, podobně široký je výklad soudů v případě použití neprávnických, obecných termínů (bylo např. judikováno, že není neplatné smluvní ujednání, jímž byli nabyvatelé zavázáni poskytnout postupiteli v případě stáří a nemoci „veškeré zaopatření tak, jak si slušný způsob života žádá“).

Forma jednání

Řadí se také mezi náležitosti projevu vůle, pouze však tehdy, je-li zákonem předepsána. Například kupní smlouva musí být písemně, výpověď z pracovního poměru musí být písemně, jinak je neplatná. Není-li forma zákonem předepsána, platí zásada neformálnosti (tzn. právní úkony mohou být učiněny jakoukoliv formou.

Náležitosti obsahu

Absolutně neplatný je i právní úkon, který předpokládá nemožné plnění. Neplatné jsou právní úkony zapovězené zákonem, tedy právní úkony s plněním nedovoleným, nebo takové, které zákonný zákaz obcházejí. Nelze se například dohodnout s budoucím dědicem, že dědic zůstaviteli bezplatně přenechá své auto a zůstavitel mu za to po smrti odkáže veškerý majetek, neboť by se jednalo o českým právem nedovolenou dědickou smlouvu.

Právní úkon nesmí být v rozporu se zákonem, ani s dobrými mravy. Dohodnou-li se zloději, kteří společně vyloupili banku, na způsobu rozdělení kořisti, je taková smlouva absolutně neplatná a její plnění nelze vynutit u soudu. Podobně by mohla být neplatná smlouva se zprostředkovatelem, který majiteli domu slíbí přinutit za úplatu k vystěhování nájemce, kteří užívají byty s regulovaným nájemným.

Druhy právních úkonů

Podle počtu stran

  • jednostranný právní úkon - Obsahuje projev vůle jen jedné strany. Na jedné straně může vystupovat i více subjektů právního úkonu (tzv. pluralita subjektů). Jedná se například o závěť, odstoupení od smlouvy, opuštění věci atd.
  • dvoustranný právní úkon - Obsahuje projevy vůle dvou stran, mezi kterými musí být vzájemná shoda (konsensus). Jedná se zejména o smlouvy.
  • vícestranný právní úkon - Obsahuje projevy vůle více než dvou různých stran. Jedná se například o smlouvu o sdružení, vícestrannou směnnou smlouvu atd.

Podle požadavku na existenci formy

  • formální
  • neformální

Podle obsahu podstaty právního úkonu

  • volní (konsenzuální)- K jejich vzniku stačí projev vůle. Vyskytují se zpravidla v občanském právu.
  • reálné - Musí dojít ještě např. k předání věci; tj. přistupuje zde ještě reálný úkon něco učinit.

Podle vyjádření kauzy

  • kauzální
  • abstraktní

Podle působení účinků právního úkonu

  • adresné - Musí být učiněny vůči určitým subjektům a zároveň se dostaly do sféry jejich dispozice.
  • neadresné - Nesměřují vůči určitým subjektům (např. veřejná soutěž, opuštění věci, závěť atd.).

Podle vzniku následků ve vztahu k jednajícímu

  • úkony mezi živými (inter vivos)
  • úkony pro případ smrti (mortis causa) - např. závěť

Podle majetkového naplnění

  • úplatné (onerózní) - Za plnění jedním účastníkem je poskytnuta protihodnota druhým účastníkem (peníze, či jiná protihodnota).
  • bezplatné (lukrativní) - Protihodnota není smluvena (např. darování).

Podle úpravy v občanském zákoníku

  • právní úkony pojmenované (typické) - Jedná se o nejčastější právní úkony, ty občanský zákoník speciálně upravuje a pojmenovává.
  • právní úkony nepojmenované (atypické)

Literatura

  1. PLECITÝ, Vladimír. Základy občanského práva. 2. doplň. vyd. Praha: Prospektrum, spol.s.r.o., 1999, 262 s. ISBN 80-717-5082-4.
  2. VARVAŘOVSKÝ, Pavel. Základy práva: o právu, státě a moci. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2004, 395 s. ISBN 80-735-7038-6.