Jaroslav Šabata: Porovnání verzí
Kandidatura do Senátu - oprava formy kandidatury |
m narovnání přesměrování |
||
Řádek 119: | Řádek 119: | ||
}}</ref> |
}}</ref> |
||
Po rozkladu Občanského hnutí působil v 90. letech jako publicista a analytik. V letech [[1991]]-[[1998]] zastával post předsedy správní rady [[Nadace Bernarda Bolzana]]. V roce [[1996]] neúspěšně kandidoval do senátu jako nezávislý kandidát na [[Senátní obvod č. 54 |
Po rozkladu Občanského hnutí působil v 90. letech jako publicista a analytik. V letech [[1991]]-[[1998]] zastával post předsedy správní rady [[Nadace Bernarda Bolzana]]. V roce [[1996]] neúspěšně kandidoval do senátu jako nezávislý kandidát na [[Senátní obvod č. 54 – Znojmo|Znojemsku]]. V roce 1997 vstoupil do [[Česká strana sociálně demokratická|ČSSD]].<ref name="Šabata"/> |
||
Jeho dcera [[Anna Šabatová]] v letech [[2001]] až [[2007]] zastávala post zástupkyně veřejného ochránce práv, v letech [[2008]] až [[2013]] byla předsedkyní [[Český helsinský výbor|Českého helsinského výboru]], od roku [[2014]] zastává post [[Veřejný ochránce práv|veřejného ochránce práv]]. Syn [[Jan Šabata|Jan]] založil nakladatelství [[Doplněk (nakladatelství)|Doplněk]] a stál i u zrodu nakladatelství [[Atlantis (nakladatelství)|Atlantis]]. |
Jeho dcera [[Anna Šabatová]] v letech [[2001]] až [[2007]] zastávala post zástupkyně veřejného ochránce práv, v letech [[2008]] až [[2013]] byla předsedkyní [[Český helsinský výbor|Českého helsinského výboru]], od roku [[2014]] zastává post [[Veřejný ochránce práv|veřejného ochránce práv]]. Syn [[Jan Šabata|Jan]] založil nakladatelství [[Doplněk (nakladatelství)|Doplněk]] a stál i u zrodu nakladatelství [[Atlantis (nakladatelství)|Atlantis]]. |
Verze z 14. 9. 2014, 16:53
Šablona:Infobox Politik Jaroslav Šabata (* 2. listopadu 1927 Dolenice – 14. června 2012 Brno[1]) byl český levicový politik, filozof, psycholog a politolog, do roku 1969 funkcionář KSČ, za normalizace disident, mluvčí Charty 77 a politický vězeň, po sametové revoluci předák Občanského fóra, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění a ministr bez portfeje vlády České republiky.
Biografie
Mládí a kariéra v KSČ
Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl na Filozofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity členem tzv. trojek, jež rozhodovaly o vyloučení studentů, kteří po komunistickém převratu už neměli na studiích co dělat.[2][3]
V letech 1953-1964 přednášel na katedře marxismu-leninismu University Jana Evangelisty Purkyně v Brně, pak v období let 1964-1968 vedl katedru psychologie na Filozofické fakultě této školy. V 50. letech 20. století byl aktivním stoupencem stalinistického křídla KSČ, v 60. letech 20. století byl jako funkcionář KSČ stoupencem jejího reformního křídla. V letech 1968-1969 zastával post tajemníka Krajského výboru KSČ pro Jihomoravský kraj.[4][5] Na post vedoucího krajského tajemníka KV KSČ ho zvolila konference v červenci 1968. V této funkci měl tehdy podporu Společnosti pro Moravu a Slezsko a v Jihomoravském kraji tehdy výrazně zesílila podpora pro projekt československé trojfederace, tedy spolkového státu složeného ze tří zemí/republik (Čechy, Morava + Slezsko a Slovensko). Koncepce ale nebyla realizována.[6]
Vysočanský sjezd KSČ v srpnu 1968 ho bezprostředně po okupaci zvolil i za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa.[7]
Aktivity v disentu za normalizace
V roce 1969 byl zbaven všech funkcí a nastoupil jako betonář, později skladový dělník. Roku 1970 byl vyloučen z KSČ. Poté se stal jedním z vedoucích představitelů opozice, za což byl pronásledován a dvakrát vězněn. Na počátku 70. let se okolo něj zformovala skupina nazvaná Komunisté v opozici. Byl zatčen 20. listopadu 1971 a v létě roku 1972 odsouzen na šest a půl roku. Podmínečně se na svobodu dostal v prosinci 1976. Podepsal Chartu 77 a v letech 1978 a 1981 byl jejím mluvčím. Opětovně byl ve vězení v období říjen 1978 - prosinec 1980. Společně s Rudolfem Battěkem v roce 1988 inicioval vznik Hnutí za občanskou svobodu.[4][5][8]
Profesně byl k roku 1989 uváděn jako důchodce, bytem Brno.[9]
Návrat do politiky po roce 1989
Po sametové revoluci se vrátil do vrcholné politiky. Byl jedním z mluvčích Občanského fóra v Brně. V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 109 – Žďár nad Sázavou-Jihlava, Jihomoravský kraj) jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Ve Federálním shromáždění setrval do svobodných voleb roku 1990.[10][11] V parlamentu byl zvolen v lednu 1990 do předsednictva FS a předsedal zahraničnímu výboru Sněmovny lidu.[5][8]
Zastával i vládní post. V letech 1990-1992 působil jako ministr bez portfeje ve vládě Petra Pitharta. Ve funkci měl na starosti mimo jiné kontakty mezi českou a slovenskou a českou a federální vládou. Podílel se tak na diskuzích o státoprávním uspořádání. Prosazoval vstřícný postoj české vlády ke slovenským tendencím k přesunu kompetencí na národní republiky.[12] Po rozpadu Občanského fóra roku 1991 byl významným členem Občanského hnutí. Od července do prosince 1992 zastával post poradce předsedy Federálního shromáždění Michala Kováče.[5][13] Jako jeden z mála českých politiků si i v letech 1991-1992 udržel dobré vztahy s Vladimírem Mečiarem. Ještě v září 1992 zorganizoval dvě schůzky mezi Kováčem a představiteli české opozice s cílem vytvořit alternativu k řízenému zániku Československa.[14]
Po rozkladu Občanského hnutí působil v 90. letech jako publicista a analytik. V letech 1991-1998 zastával post předsedy správní rady Nadace Bernarda Bolzana. V roce 1996 neúspěšně kandidoval do senátu jako nezávislý kandidát na Znojemsku. V roce 1997 vstoupil do ČSSD.[5]
Jeho dcera Anna Šabatová v letech 2001 až 2007 zastávala post zástupkyně veřejného ochránce práv, v letech 2008 až 2013 byla předsedkyní Českého helsinského výboru, od roku 2014 zastává post veřejného ochránce práv. Syn Jan založil nakladatelství Doplněk a stál i u zrodu nakladatelství Atlantis.
Reference
- ↑ Zemřel disident a politolog Jaroslav Šabata. idnes.cz [online]. 2012-06-14 [cit. 2012-06-14]. Dostupné online.
- ↑ Luděk Navara: Dva v jednom, MF DNES 15.6.2012, str. A10
- ↑ Dějiny Jaroslava Šabaty (2007), režie: Vít Janeček
- ↑ a b kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1269.
- ↑ a b c d e Jaroslav ŠABATA [online]. totalita.cz [cit. 2012-05-28]. Dostupné online.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 486.
- ↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-05-28]. Dostupné online.
- ↑ a b MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 282.
- ↑ NÁVRH na volbu - nových poslanců Sněmovny lidu (příloha 1) [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-28]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-28]. Dostupné online.
- ↑ Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986, č. 11/1986 Sb., o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-05-28]. Dostupné online.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 591-592.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1670.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 612.
Literatura
- Václav Burian, Tomáš Tichák: Sedmkrát sedm kruhů Jaroslava Šabaty. Příběh paradoxního politika, Olomouc, Votobia 1997
- Jan Šabata (ed.): Když se řekne Šabata. Opožděný sborník k 70. narozeninám Jaroslava Šabaty. Brno: Doplněk. 1998
Externí odkazy
- Profil na webu totalita.cz
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Šabata
- Čeští politologové
- Čeští filozofové
- Čeští psychologové
- Vyučující na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity
- Političtí vězni komunistického režimu v Československu
- Českoslovenští politici české národnosti
- Poslanci československého Federálního shromáždění
- Ministři bez portfeje České republiky
- Čeští regionální politici
- Signatáři Charty 77
- Mluvčí Charty 77
- Členové Občanského hnutí
- Členové KSČ
- Členové Ústředního výboru Komunistické strany Československa
- Vyloučení z KSČ
- Členové ČSSD
- Narození 1927
- Úmrtí 2012
- Absolventi Masarykovy univerzity