Adam a Eva

Albrecht Dürer, 1507

Adam a Eva byli podle 1. knihy Mojžíšovy první lidé. hebrejsky אדם‎ Adam znamená „člověk“, Eva (hebr. חוה‎ Chava) je vlastní jméno, překládané jako Živa. O Adamovi a Evě se hovoří v části věnované stvoření světa a prvotnímu hříchu.

Adam v tomto vyprávění není vlastní jméno prvního člověka, nýbrž obecným označením. Teprve později se toto obecné označení začalo používat i jako vlastní jméno. Dle biblické chronologie spadá období stvoření Adama a Evy tj. počátek lidstva do období před cca 6000 roky. Chceme-li dobře porozumět biblickým textům, je dobré toto mít na paměti.

Když Bůh stvořil člověka (Adama), chtěl pro něj najít vhodného pomocníka, a tak před něj přivedl všechna zvířata, ale zjistil, že pomoc jemu rovná se zde nenajde. Proto Adama uspal, vyňal mu jedno žebro a z něj utvořil ženu. Člověk tak dostal pomoc sobě rovnou.

Podle biblického vyprávění usadil Bůh Adama a Evu (tj. člověka a jeho ženu) do zahrady v Edenu, kde žili spolu s Bohem. Avšak Adam s Evou se dopustili hříchu, porušili Boží příkaz a byli ze zahrady vyhnáni. Jejich provinění spočívalo v tom, že jedli z plodů stromu poznání dobra a zla, ze kterého jako jediného jim bylo zakázáno jíst. Byl to však had, který přesvědčil Evu, aby jedla, a Eva přesvědčila Adama.

V gnostickém učení se příběh o prvotním hříchu interpretuje obvykle odlišně. Jelikož je stvořitel tohoto světa chápán jako zlý, jeho příkazy mají za úkol člověka uvěznit a zahalit mu pravdu o něm samém tak, aby se jí nemohl dopátrat. Had tedy, pokud Adamovi a Evě říká, že „budou jako Bůh“, pak je nenabádá ke zlému, ale pouze jim vyjevuje, kým skutečně jsou. Proto je v těchto systémech had často symbolem tajného, spásného poznání.

Z Adamových potomků jsou známi jeho tři synové: Kain, Ábel a Šét.

Adam a Eva v křesťanské teologii

Adam i Eva jsou prvními lidmi prvního, původního stvoření, kteří stojí na začátku jak vůbec stvoření obecně, tak i na začátku jeho pádu a bídy. Proto křesťanská teologie ráda přirovnává „prvního Adama“ k „druhému, novému Adamovi“, tj. ke Kristu. Kristus totiž, obdobně jako Adam, stojí na počátku nového stvoření a obnovení vztahu s Bohem, který Adam svým hříchem ztratil. Už sv. Pavel chápe Kristovu smrt a vzkříšení jako nové stvoření.

Paralel je víc: Kristus je nový Adam, Maria někdy bývá označována za novou Evu. Had svůdce byl Kristem definitivně poražen, jak je předpovězeno v samotném vyprávění o prvotním hříchu (Gn 3,15). Strom/dřevo (hebr. nerozlišeně ec) poznání dobra a zla je paralelní ke dřevu kříže, na kterém zemřel Kristus.

Sv. Augustin pak ve stopách apoštola Pavla pojí každého člověka s Adamem mnohem bytostněji, když píše: „Každý člověk je Adam, každý člověk je Kristus.“ Podle tohoto duchovního pojetí má každý člověk v sobě porušitelnost (Adama v širším smyslu, tj. člověka), ten, který uvěří v Ježíše Krista, se stává jeho tělem, takže v jeho (duchovních) žilách proudí krev Kristova.

Odkazy

Reference

Michelangelova freska Stvoření Adama v Sixtinské kapli

Související články

• Stvoření
• Předpotopní lidé
• Zahrada Eden
• Genesis

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Adam a Eva na Wikimedia Commons
• Augustinus, Enarratio 2 in psalmum 70

Portály: Bible | Hebraistika | Křesťanství