Verze z 12. 12. 2013, 18:38

Podpis

Heinrich Rudolf Hertz (22. února 1857 Hamburk – 1. ledna 1894 Bonn) byl německý fyzik, který experimentálně ověřil Maxwellovy a Faradayovy teoretické předpoklady o šíření elektromagnetických vln, a tím odstartoval cestu k vývoji bezdrátového spojení. Je po něm pojmenována jednotka pro frekvenci – Hz.

Život

Byl synem advokáta a senátora Gustava Ferdinanda Hertze. Mládí prožil v Hamburku. Po nástupu na místní techniku se rozhodl věnovat fyzice, a proto pokračoval ve studiích v Mnichově a Berlíně. V Berlíně byl žákem profesorů Kirchhoffa a Helmholtze. V roce 1880 získal doktorát a na tři roky se stal Helmholtzovým asistentem. Poté nastoupil jako docent fyziky v Kielu a v roce 1885 jako řádný profesor v Karlsruhe. V roce 1889 se stal v Bonnu nástupcem slavného R.Clausia. Tam také působil po zbytek svého života.

Jeho nejslavnějším pokusem byl praktický důkaz šíření elektromagnetických vln z roku 1887. Přestože jejich šíření předpověděl Maxwell už v roce 1872, nebylo do té doby experimentálně prokázáno.

Hertzova aparatura se skládala z obřího induktoru s jiskřištěm v jednom rohu místnosti a oscilátoru (dvou kovových koulí vzájemně vzdálených jen pětinu milimetru s připojeným kusem drátu coby anténou) ve druhém rohu. Po spuštění induktoru se objevily jiskry i na druhé aparatuře. Tím byl poprvé dokázán přenos elektromagnetických vln bez použití vodičů. Hertz dále dokázal i možnost nové vlny odrážet a lámat, a tím prokázal, že mají stejný charakter jako světlo. Dalšími pokusy objevil fotoelektrický jev a katodové paprsky.

Sám své objevy považoval za akademickou záležitost, ale jeho pokračovatelé je postupně dovedli až do podoby dnešních sdělovacích prostředků.

Kromě elektřiny se zabýval i pružností, pevností a fluorescencí látek.

Ve třicátých letech 20. století byly jeho spisy v Německu veřejně páleny kvůli jeho židovskému otci.

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Heinrich Rudolf Hertz na Wikimedia Commons

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-[[Soubor:Heinrich Rudolf Hertz.jpg|thumb|Heinrich Hertz]]
+[[Soubor:Heinrich Rudolf Hertz.jpg|thumb|Heinrich Hertz|465x465px]]
-[[Soubor:Autograph of Heinrich Hertz.png|thumb|Podpis]]
+[[Soubor:Autograph of Heinrich Hertz.png|thumb|Podpis|34x34px]]
 '''Heinrich Rudolf Hertz''' ([[22. únor]]a [[1857]] [[Hamburk]] – [[1. leden|1. ledna]] [[1894]] [[Bonn]])  byl [[Německo|německý]] [[fyzik]], který experimentálně ověřil [[James Clerk Maxwell|Maxwellovy]] a [[Michael Faraday|Faradayovy]] teoretické předpoklady o šíření elektromagnetických vln, a tím odstartoval cestu k vývoji bezdrátového spojení.
 Je po něm pojmenována jednotka pro frekvenci – [[Hertz|Hz]].
 == Život ==
-Byl synem advokáta a senátora Gustava Ferdinanda Hertze. Mládí prožil v Hamburku. Po nástupu na místní techniku se rozhodl věnovat fyzice, a proto pokračoval ve studiích v [[Mnichov]]ě a [[Berlín]]ě. V Berlíně byl žákem profesorů [[Gustav Kirchhoff|Kirchhoffa]] a [[Hermann von Helmholtz|Helmholtze]]. V roce [[1880]] získal doktorát a na tři roky se stal Helmholtzovým asistentem. Poté nastoupil jako docent fyziky v [[Kiel]]u a v roce [[1885]] jako řádný profesor v [[Karlsruhe]]. V roce [[1889]] se stal v [[Bonn]]u nástupcem slavného [[Rudolf Clausius|R.Clausia]]. Tam také působil po zbytek svého života.
+= Byl synem advokáta a senátora Gustava Ferdinanda Hertze. Mládí prožil v Hamburku. Po nástupu na místní techniku se rozhodl věnovat fyzice, a proto pokračoval ve studiích v [[Mnichov]]ě a [[Berlín]]ě. V Berlíně byl žákem profesorů [[Gustav Kirchhoff|Kirchhoffa]] a [[Hermann von Helmholtz|Helmholtze]]. V roce [[1880]] získal doktorát a na tři roky se stal Helmholtzovým asistentem. Poté nastoupil jako docent fyziky v [[Kiel]]u a v roce [[1885]] jako řádný profesor v [[Karlsruhe]]. V roce [[1889]] se stal v [[Bonn]]u nástupcem slavného [[Rudolf Clausius|R.Clausia]]. Tam také působil po zbytek svého života. =
 Jeho nejslavnějším pokusem byl praktický důkaz šíření elektromagnetických vln z roku [[1887]]. Přestože jejich šíření předpověděl [[James Clerk Maxwell|Maxwell]] už v roce [[1872]], nebylo do té doby experimentálně prokázáno.