Plamenná orlice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Plamenná orlice – erb Přemyslovců
Plamenná orlice – erb Přemyslovců
Plamenná orlice je od roku 1308 také znakem italského Tridentska [zdroj?]
Plamenná orlice je od roku 1308 také znakem italského Tridentska [zdroj?]

Plamenná orlice, někdy nazývaná svatováclavská, či přemyslovská (italsky aquila di san Vencelsao nebo aquila fiammante[1]), je heraldická figuraorlice tvořící základ přemyslovského erbu.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Znak tvoří orlice černé barvy, se zlatými drápy a zbrojí, posetá po celém obvodu plamínky. Původně znak rodu Přemyslovců, dynastie českých knížat a králů (a mezi nimi svatý Václav, jehož jméno orlice nese), je nyní součástí tridentského znaku, ale také dalších českých obcí.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Pečeť Přemysla Otakara I. nesoucí orlici na štítu rytíře
Socha svatého Václava na Hradčanském náměstíPraze, znázorňující orlici na štítu

Přemyslovský, potažmo svatováclavský erb představovala černá orlice a zřejmě také nejstarší rodový erb v Čechách, a to konkrétně dochovaná pečeť Přemysla Otakara I. z roku 1192. Plamenná orlice s korunou je rovněž jedním z atributů svatého Václava. Jako symbol je spojena s vícero městskými znaky.

Svatováclavská orlice se objevuje jako symbol přemyslovských českých knížat, avšak její původ není zcela jasný (je možné, že představuje vztah knížat k říši, která jako symbolu užívala dvouhlavého orla). Plamenná orlice byla později přisuzována knížeti Václavovi, jehož jméno nese. Nejstarší artefakty, na nichž se symbol objevuje jsou následující: několik mincí ražené knížetem Bedřichem mezi lety 1179 a 1181[1], a knížecí pečeť krále Přemysla Otakara I., z roku 1192[2].

Svatováclavská orlice bylo také zkrácené označení protektorátního vyznamenání Čestného štítu s orlicí sv. Václava.

Užití plamenné orlice[editovat | editovat zdroj]

Znak italského města Trenta

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Where does it come from - Premyslid eagle [online]. DeviantArt, 29. července 2015. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JANETSCHEK, Clemens d'Elpidio. Das Augustiner-Eremitenstift S. Thomas in Brünn mit steter Bezugname auf die Klöster desselben Ordens in Mähren. Svazek první. Brno: Die päpstliche Benedictiner-Buchdruckerei in Brünn, 1898. S. 347. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]