Křečov (hrad)
| Křečov | |
|---|---|
 Křečov na rytině podle F. A. Hebera z roku 1844 | |
| Základní informace | |
| Sloh | gotický |
| Výstavba | počátek 14. století |
| Zánik | 16. století |
| Stavebník | Racek z Křečova |
| Další majitelé | z Křečova, z Nedvídkova, z Valdeka, Údrčtí z Údrče |
| Poloha | |
| Adresa | jihovýchodně od obce, Podbořanský Rohozec,  Česko |
| Souřadnice | 50°12′32,04″ s. š., 13°16′41,88″ v. d. |
  Křečov | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 43228/5-1332 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Křečov je zřícenina šlechtického hradu ze 14. století u Podbořanského Rohozce. Opuštěn byl na začátku 16. století. Z hradu se dochovaly jen malé zbytky, které jsou chráněny jako kulturní památka.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Hrad byl postaven zřejmě v první třetině 14. století. Poprvé se v písemných pramenech objevuje v roce 1338, kdy Racek z Křečova vystupuje jako jeden ze svědků na listině, potvrzující práva kostela v Rabštejně.[2] Rytířům z Křečova patřil hrad nejdéle do roku 1437, kdy byl provolán majetek po Divišovi starším z Křečova.[3] Ještě před tím, nejpravděpodobněji v září 1421, byl hrad dobyt a poškozen vojsky druhé křížové výpravy. Diviš starší z Křečova byl křižáky zajat a odvezen do Bavorska, odkud se vrátil zřejmě na konci roku 1422.[4] Po roce 1437 se křečovské zboží, k němuž patřila stejnojmenná vesnice, poplužní dvůr a rybníky pod hradem, dále pak lesy a poddaní v několika sousedních vsích, stalo předmětem vleklých soudních sporů. Hrad postupně vlastnili příslušníci různých rytířských rodů: z Nedvídkova (Jan Tvoch, 1438–1452),[5] opět z Křečova, z Valdeka a nakonec, od roku 1482, Údrčtí z Údrče. Poslední zpráva o tom, že byl Křečov obýván, pochází z roku 1494. Pak již přestal vyhovovat nárokům šlechty na dobové standardy bydlení a byl opuštěn. Jako pustý se uvádí v roce 1541. Protože podle pověsti existovalo na Křečově sklepení, v němž byly ukryty zásoby vína, probíhaly zde za majitele panství Josefa Vonibalda z Eben průběžně v letech 1765–1789 vykopávky, které objekt poškodily.[6] Dochované přízemí věže používali na přelomu 19. a 20. století jako dočasné útočiště kočující cikáni.
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
Poloha hradu byla z pevnostního hlediska nevýhodná. Prudkým svahem chráněná je jen jihovýchodní strana, od severozápadu se k hradu pozvolna svažuje pole. Proto musel být z této strany vybudován hluboký hradební příkop, dnes z velké části zasypaný.
Křečov byl hrad donjonového typu, skládající se z jádra a předhradí.[7] Jádro mělo rozměry 18 × 20 metrů. Skládalo se z obytné věže o hraně 9 metrů, z níž se dochovalo přízemí sklenuté valenou klenbou a část zdiva patra. Na jižní straně jádra proti věži stála další podélná budova. Protáhlá brána s padacím mostem přes příkop umožňovala vstup do severovýchodně položeného předhradí. Autor kresby hradu na katastrální mapě z roku 1843 zde ještě zachytil věžovitou stavbu podobnou té v jádru hradu. Předhradí bylo rovněž opevněno obvodovou zdí a příkopem a kromě zmíněné věže obsahovalo nejméně ještě jednu další zděnou stavbu, jak naznačují reliéfní relikty.
Přístup ke hradu[editovat | editovat zdroj]
Najít hrad není jednoduché, ze silnice není jeho poloha patrná. Z Nepomyšle asi 2 km po silnici do Podbořanského Rohozce. Na vrcholu mírného stoupání, před záhybem silnice doprava, vede vlevo dolů, podél pole, křovinový větrolam. Po levé straně větrolamu, po polní mezi (k hradu nevede cesta) se asi po 200 metrech dostaneme ke zřícenině skryté v porostu.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-03-23]. Identifikátor záznamu 155500 : Hrad Křečov, zřícenina. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Úlovec, Jiří, Zaniklý hrad Křečov. Příspěvek k jeho dějinám a architektonické podobě, Sborník okresního archivu v Lounech 7, 1995, s. 44.
- ↑ Sedláček, August, Hrady, zámky a tvrze Království českého, sv. 14, Praha 1923, s. 364.
- ↑ Anděl, Rudolf (ed.), Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy, Praha 1984, s. 243.
- ↑ ROEDL, Bohumír. Deštnice, Sádek, Nová Hospoda. Deštnice: Obec Deštnice, 2018. 125 s. ISBN 978-80-270-3875-6. S. 116.
- ↑ Heber, F. A., České hrady, zámky a tvrze, ed. Bukačová, I., Argo, Praha 2006, s. 231–232.
- ↑ Durdík, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Libri, Praha 2000, s. 298.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Fritsch, F., Zur Geschichte der Ruine Deitsch-Rust, Unsere Heimat 4, 1934, s. 119–123.
- Rott, Wenzel, Der politische Bezirk Podersam (Gerichtsbezirke Podersam und Jechnitz). Eine Heimatskunde für Schule und Haus, Podersam 1902, s. 528-530.
- Votoček, O. - Macek, J., Průvodce po hradech a zámcích na Ústecku, Severočeské krajské nakladatelství, Ústí nad Labem 1962, s. 70-71.
- Wettengl, L., Hrad Křečov, České památky 2/2, 1991, s. 8–9.
- Wettengl, L., Hrad Křečov na Podbořansku, Hláska 4, 1993, s. 37–38.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Křečov na Wikimedia Commons - Křečov na Hrady.cz
- Pořad ČT Krajinou příběhů českých hradů
- Pořad ČRo Sever Severočeský atlas
