Jan Gebauer: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 26. 1. 2011, 23:40

Jan Gebauer (8. října 1838 Úbislavice – 25. května 1907 Praha) byl významný český bohemista, ve své době přední český vědec a dodnes jeden z nejuznávanějších českých jazykovědců. Jeho vědecká práce byla výrazně ovlivněna pozitivismem, byl představitelem tzv. mladogramatismu, který se zabýval zkoumáním jazyka toliko z hlediska diachronního, současný stav (synchronní) nebyl brán vůbec v potaz. V roce 1902 vydal příručku Pravidel hledících k českému pravopisu a tvarosloví, předchůdce dnešních Pravidel českého pravopisu.

Život

Jan Gebauer se narodil v malé osadě Úbislavice v Podkrkonoší do chudých poměrů. Na přímluvu místního faráře dostal nadaný chlapec možnost studovat na gymnáziu v Jičíně. Po maturitě nejdřív studoval teologii, toto studium však nedokončil a namísto toho se zapsal ke studiu filozofie na pražské univerzitě. Po celou dobu studií trpěl stálým nedostatkem peněz.

Po ukončení studií začal pracovat jako pedagog – nejprve v Praze, později v Pardubicích a nakonec zase v Praze. V roce 1872 získal doktorát a v roce 1873 se habilitoval jako docent češtiny na pražské univerzitě. Roku 1880 byl jmenován mimořádným profesorem a o rok později profesorem řádným.

Spolu s T. G. Masarykem a Jaroslavem Gollem měl největší zásluhu na prokázání nepravosti Rukopisů královédvorského a zelenohorského, ačkoli byl zpočátku jejich zastáncem.Několik let poctivě bádal nad rukopisy, než z hlediska jazykového dokázal, že se jedná o padělek. Přitom byl tiskem napadán, že je zrádcem národa. V rodinném kruhu prohlásil:"Hanka byl šejdíř, který mě stál několik let života".

Dílo

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Gebauer

Historická mluvnice jazyka českého – části Hláskosloví (1894), Tvarosloví – Skloňování (1896), Tvarosloví – Časování (1898), Skladba (1929, k vydání upravil František Trávníček)
Slovník staročeský (1903, 2 díly, dokončen Emilem Smetánkou)
Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské I, II (1890)
Krátká mluvnice česká (1891)
Poučení o padělaných rukopisích Královédvorském a Zelenohorském (1880)

Literatura

FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G.. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0.
NOVÁK, Arne. Zvony domova a Myšlenky a spisovatelé. Praha: Novina, 1940. Dostupné online. - kapitola Jan Gebauer, s. 93-108.

Související články

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Gebauer na Wikimedia Commons

@@ Řádek 7: / Řádek 7: @@
 Po ukončení studií začal pracovat jako pedagog – nejprve v [[Praha|Praze]], později v [[Pardubice|Pardubicích]] a nakonec zase v Praze. V roce 1872 získal doktorát a v roce 1873 se habilitoval jako docent češtiny na pražské univerzitě. Roku 1880 byl jmenován mimořádným profesorem a o rok později profesorem řádným.
-Spolu s [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masarykem]] a [[Jaroslav Goll|Jaroslavem Gollem]] měl největší zásluhu na prokázání nepravosti [[Spor o rukopisy|Rukopisů královédvorského a zelenohorského]], ačkoli byl zpočátku jejich zastáncem.
+Spolu s [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masarykem]] a [[Jaroslav Goll|Jaroslavem Gollem]] měl největší zásluhu na prokázání nepravosti [[Spor o rukopisy|Rukopisů královédvorského a zelenohorského]], ačkoli byl zpočátku jejich zastáncem.Několik let poctivě bádal nad rukopisy, než z hlediska jazykového dokázal, že se jedná o padělek. Přitom byl tiskem napadán, že je zrádcem národa. V rodinném kruhu prohlásil:"Hanka byl šejdíř, který mě stál několik let života".
 == Dílo ==