Jan Herget

{{Infobox - vědec

Jan Herget 2006

| titul před = prof. MUDr. | jméno = Jan Herget | titul za = DrSc. | datum narození = 16. března 1945 (79 let) | místo narození = Praha
Československo Československo | datum úmrtí = 14. března 2019 | místo úmrtí = Praha
Česko Česko | národnost = česká | choť = Hana Hergetová | alma mater = Univerzita Karlova | zaměstnání = 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy | profese = profesor fyziologie, vysokoškolský pedagog, vědec | ocenění = Robert Grover Award by the American Thoracic Society (2011)}}

Prof. MUDr. Jan Herget, DrSc.

16. března 1945 - 14 března 2019

proděkan UK 2.LF pro vědu a zahraniční vztahy

Kolegium děkana 2.LF UK prof. Kouteckého (zleva): prof. MUDr. Jan Herget, DrSc., doc. MUDr. Jana Hercogová, CSc., prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc., doc. MUDr. Jiiřina Bartůňková, DrSc., prof. RNDr. Václav Pelouch, CSc., prof. MUDr. Jiiří Šnajdauf, DrSc.

zakladatel a dlouholetý přednosta Ústavu fyziologie 2.LF UK.

Zásadně přispěl k tomu, že 2.LF UK a tedy i její nový Ústav fyziologie získala prostory po zrušené vojenské katedře UK. Tím napomohl rozvoji i dalších teoretických oborů 2.LF UK, které tam také mohly expandovat.

I když pro 2. LF UK udělal mnohé také jako její dlouholetý proděkan pro vědu a zahraniční spolupráci, jeho působení se neomezovalo zdaleka jen na fakultní půdu. Většinu devadesátých let 20. století působil v Akademickém senátu Univerzity Karlovy. Byl tedy velmi zblízka u toho, když se po listopadu 1989 přenastavoval vnitřní chod univerzity na podmínky obnovené akademické svobody, autonomie a samosprávy. Byl ale i u toho, když koncem devadesátých let univerzita úspěšně zvládla odstátnění, tedy implementaci zákona 111/1998 Sb. o vysokých školách.

Zásadní je jeho autorský podíl na vzniku unikátního mechanismu moderní péče o doktorandy biomedicínských oborů pražských fakult Univerzity Karlovy, který pod názvem Doktorské studijní programy biomedicíny spojuje 3 pražské lékařské fakulty a Přírodovědeckou fakultu s relevantními pracovišti Akademie věd ČR a dalšími odbornými ústavy.

Podílel se i na vzniku Grantové agentury ČR, a tedy potažmo celého systému grantového financování v ČR. Evropský rozměr mělo jeho velmi aktivní působení ve výboru Evropské společnosti fyziologie a patologie dýchání v první polovině devadesátých let (před její fúzí do vznikající Evropské respirační společnosti). Spolu s prof. Jiřím Widimským starším byl hlavním organizátorem čtyř mezinárodních konferencí “Pulmonary Circulation” v Praze, poslední proběhla v roce 1999. Všechny měly účast prakticky z celého světa.

Medik Jan Herget začal s fyziologií na své Fakultě dětského lékařství nejprve krátce v rámci tělovýchovného lékařství. V roce 1964 přišel na Ústav patologické fyziologie, kde se věnoval odolnosti myokardu. Tehdejší šéf ústavu prof. Otakar Poupa patřil k celoživotním inspiracím prof. Hergeta. Byť prof. Poupa emigroval krátce po potlačení Pražského jara, stihl Jan Herget po své promoci v roce 1968 ještě u něj zahájit aspiranturu. Po Otakaru Poupovi přišel prof. Jiří Křeček, a i když jeho působení na ústavu nepřežilo politické prověrky začátku 70. let, stačil se jeho koncept kritických vývojových period stát J. Hergetovi významnou inspirací jeho budoucí vědecké práce. Další šéf ústavu, prof. František Paleček, přesměroval vědecké zaměření pracoviště z myokardu na dýchání. Protože Jan Herget chtěl využít své dosavadní zkušenosti se srdcem, zvolil si téma plicní cirkulace, kterému pak zůstal věrný po zbytek své vědecké kariéry a stal se v této oblasti světově známým expertem. Startem bylo prioritní zavedení metody katetrizace plícnice u intaktního laboratorního potkana v roce 1972. Velkým povzbuzením bylo úspěšné získání Parker B. Francis Fellowshipu, které mu koncem 70. let umožnilo ani ne roční pobyt v laboratoři vynikající expertky na plicní cirkulaci a skvělé osobnosti Gwendy Barer na University of Sheffield v Anglii, která se také stala jeho významnou inspirací. V letech 1982-3 pak strávil cca rok v Mecce tehdejšího výzkumu plicní cirkulace, v Cardiovascular and Pulmonary (CVP) Research Lab na University of Colorado v Denveru u nestorů Boba Grovera a Jacka Reevese.

Mezi jeho hlavní vědecké přínosy patří např. experimentální práce o plicní hypertenzi u nejrůznějších chronických plicních chorob, popis a mechanismy akutní reaktivity plicních cév při chronické plicní hypertenzi, objev celoživotních důsledků perinatální hypoxie (a jiných inzultů) na vlastnosti plicní cirkulace a zejména dlouhá série zjištění o roli modifikace pojivové složky cévní stěny při plicní hypertenzi a roli kyslíkových radikálů, oxidu dusnatého a jeho matabolitů a alveolárních makrofágů a žírných buněk. Nejméně stejně důležitá je i dlouhá řádka jeho úspěšných doktorandů, z nichž mnohé “vypiplal” už z pregraduálních let (nelze zde nezmínit jeho vášeň pro kvalitní výuku mediků).

He developed his lifelong interest in experimental physiology already as a student to follow a trajectory from physiology of breathing during exercise, through myocardial contractility, to eventually explore various aspects of the pulmonary circulation. He made a major contribution to elucidating the mechanisms of hypoxic pulmonary hypertension, earning him the Robert Grover Prize awarded by the American Thoracic Society. His other accomplishments include the founding of the Institute of Physiology of the 2nd Medical Faculty, Charles University in Prague, involvement in the launching and operation of a postgraduate doctoral program in biomedicine at Charles University as well as the Grant Agency of the Czech Republic.

https://www.biomed.cas.cz/physiolres/pdf/2019/68_iii.pdf

https://www.lf2.cuni.cz/clanky/opustil-nas-prof-jan-herget

https://www.lf2.cuni.cz/clanky/prof-herget