Lucidní snění: Porovnání verzí
Přidání 1 knihy pro ověřitelnost (20220609)) #IABot (v2.0.8.8) (GreenC bot |
Kontroly reality - tyto údaje ve článku chyběly značky: revertováno editace z Vizuálního editoru editace z mobilu editace z mobilního webu |
||
| Řádek 39: | Řádek 39: | ||
Odrazy v zrcadle bývají ve snech často rozmazané, chaotické nebo jinak frustrující. |
Odrazy v zrcadle bývají ve snech často rozmazané, chaotické nebo jinak frustrující. |
||
Pokud si jedinec pokusí vzpomenout, jak se na konkrétní místo dostal nebo co předcházelo tomu, co prožívá teď, většinou si uvědomí, že sní, jelikož sny nemívají logický začátek. |
Pokud si jedinec pokusí vzpomenout, jak se na konkrétní místo dostal nebo co předcházelo tomu, co prožívá teď, většinou si uvědomí, že sní, jelikož sny nemívají logický začátek. |
||
'''Kontroly reality''' |
|||
Dále je možné hledat rozdíly mezi realitou a snem, které umožňují prožít sebeuvědomění a tím pádem získat možnosti sen ovládat. Mezi ně patří počítání prstů, protože narozdíl od reality ve snu můžete mít čtyři, nebo i šest prstů. Dále sem patří i dýchání se zacpaným nosem, které je narozdíl od reality možné. Roztočená káča se ve snu nikdy nezastaví. Jako poslední kontrola je sledování hodin, které ve snu vždy ukazují odlišný, někdy i iracionální čas. |
|||
Další možností je technika WILD (Wake Initiated Lucid Dream). Prvním krokem je hluboké uvolnění a zklidnění mysli. Dále ulehnutí - doporučuje se poloha na zádech, nebo poloha, ve které není daný subjekt zvyklý usínat. Podmínkou je klid a příjemné prostředí (postel nebo měkké křeslo). K udržení vědomí se doporučuje třeba soustředit se na své dýchání. Po nějakém čase by se měly dostavit hypnagogické obrazy. Je nutné mít po celou dobu zavřené oči! Až je subjekt připraven, může "vstoupit" do svého snu. |
Další možností je technika WILD (Wake Initiated Lucid Dream). Prvním krokem je hluboké uvolnění a zklidnění mysli. Dále ulehnutí - doporučuje se poloha na zádech, nebo poloha, ve které není daný subjekt zvyklý usínat. Podmínkou je klid a příjemné prostředí (postel nebo měkké křeslo). K udržení vědomí se doporučuje třeba soustředit se na své dýchání. Po nějakém čase by se měly dostavit hypnagogické obrazy. Je nutné mít po celou dobu zavřené oči! Až je subjekt připraven, může "vstoupit" do svého snu. |
||
Verze z 13. 9. 2022, 17:50
Lucidní snění (bdělý, vědomý spánek nebo „jasný sen“) je pojmenování pro stav, kdy si spící člověk uvědomí, že sní a to mu dá možnost svůj sen vědomě a bez omezení (záleží na jednotlivých dispozicích) ovládat. Lidé, kteří lucidní snění mají, zažijí danou situaci jako v reálném životě. (Lucidní snění se dá navodit i pomocí různých metod). Např. tito lidé vědí, jaké je to, když jim nějaká část těla hoří. Zjednodušeně řečeno jde o „probuzení ve snu“. Užívá se i zkratka „LD“ - z anglického Lucid Dreaming.
Historie
Zmínky o lucidních snech nacházíme už u Aristotela, nejstarší dochovaný záznam pochází z roku 415. V 8. století byla v Tibetu buddhisty provozována forma jógy zaměřená na udržení bdělosti během spánku. Tímto fenoménem se také zabývali súfijští mistři. V 19. století se průkopníkem stal markýz d'Hervey de Saint-Denis, který významně zvýšil povědomí o lucidním snění a koncem 20. století Stephen LaBerge vědecky prokázal existenci tohoto jevu a popsal jevy při něm probíhající v mozku, takže došlo k jeho obecnému přijetí ve vědeckých kruzích.[zdroj?]
Vědecký výzkum
Výzkumu technik a účinků vědomého snění se věnují nezávislé agentury, jako třeba LaBergův The Lucidity Institute. Dále například Jungova psychologie považuje vědomé (nebo částečně vědomé) snění jako cestu k sebepochopení. V současnosti nejsou známy případy, kdy by vědomé snění způsobilo duševní nebo tělesnou újmu. Přesto by bylo velmi obtížné určit, zda by nějaká forma vědomého snění mohla bránit užitku běžného snění.
Studie Lucid Dreams od Celie Greenové z roku 1968 zahrnuje předchozí literaturu, ale přináší i vlastní poznatky autorky. Celia Greenová analyzovala hlavní rysy vědomých snů, z nichž vyvodila, že to byly zážitky zcela odlišné od běžných snů. Předvídala, že by měly být spojeny s REM spánkem. Celia Greenová také jako první spojila vědomé sny s fenoménem falešného probuzení.
První vědecká podpora[zdroj?] vědomého snění přišla v pozdních 70. letech díky úsilí britského parapsychologa Keitha Hearnea a od dobrovolníka Alana Worsleyho, který využíval signály pohybu očí na polysomnografu jako znamení začátku bdělosti. Filozof Norman Malcolm napsal v roce 1959 text Dreaming, ve kterém vyvracel možnost ověření pravosti záznamu snů tímto způsobem, ale tento pokus ukázal, že během vědomého snění je možné vzpomenout si a provést činy dohodnuté během bdělého života. Podobné pokusy zopakoval Stephen LaBerge na Stanfordově univerzitě ve své disertační práci o několik let později. Zajímavé je, že LaBerge v té době nevěděl o pokusech Hearnea a Worsleyho, pravděpodobně kvůli slabé publicitě Hearneovy práce.
Během 80. let se objevilo několik vědeckých důkazů potvrzujících existenci vědomého snění. Snící byli schopni demonstrovat odborníkům, že byli vědomě přítomni během spánku (obvykle použitím signálu pohybu očí). Navíc se podařilo vyvinout techniky na zvýšení pravděpodobnosti zachování tohoto stavu vědomí.
Je zde jedna nevyřešená otázka o neurofyziologické povaze vědomého snění, která je důvodem pro pochybnosti, a to kvůli elektrické aktivitě ve frontálním kortexu, který je obvykle během normálního spánku utlumen. Chování frontálního kortexu nebylo dosud v souvislosti s vědomým sněním důkladně prozkoumáno.
Obvyklé techniky
Trénování
Tuto schopnost jde určitými postupy natrénovat, prvním důležitým krokem je naučit se pamatovat si své sny, doporučuje se si je například zapisovat. Lidé, kteří si své sny pamatují, mají lepší předpoklady k tomu naučit se lucidně snít. Naučit se to však může každý člověk.
Nejčastěji používanou metodou je tzv. testování reality. Například nápisy ve snech jsou velmi nestabilní (za chvíli je na místě jiný nápis). Pokud tedy člověk během dne čte různé nápisy a kontroluje, zda se po chvíli nezmění, je možné, že to provede i později ve snu a získá tím luciditu. Dále se doporučuje například kontrolovat čas na hodinkách. Ve snu bude čas značně nerealistický, při opětovném pohledu po několika sekundách se stejně jako nápisy mění. Dalším jednoduchým způsobem je pak dýchání přes nos, který si zacpeme prsty, jelikož ve snu i s ucpaným nosem člověk dokáže dýchat běžným způsobem. Testů reality je velké množství, často je ale nejjednodušší se zeptat: „Je tohle možné, reálné?“.
Testování reality štípnutím je podle teorií Stephena LaBerge účinné jen ve velmi málo snech. Prokázal, že sny dokáží mít vliv na veškeré vnímání těla, tudíž pokud se jedinec ve snu štípne, většinou se mu nepodaří navodit lucidní snění, jelikož jeho mozek i ve snu aktivuje vzor pro vnímání bolesti. To samé platí i pro další pocity, jako jsou vzrušení, teplo, chlad, a další vjemy, které může člověk vnímat v reálném světě, když je vzhůru.[1]
Odrazy v zrcadle bývají ve snech často rozmazané, chaotické nebo jinak frustrující. Pokud si jedinec pokusí vzpomenout, jak se na konkrétní místo dostal nebo co předcházelo tomu, co prožívá teď, většinou si uvědomí, že sní, jelikož sny nemívají logický začátek.
Kontroly reality
Dále je možné hledat rozdíly mezi realitou a snem, které umožňují prožít sebeuvědomění a tím pádem získat možnosti sen ovládat. Mezi ně patří počítání prstů, protože narozdíl od reality ve snu můžete mít čtyři, nebo i šest prstů. Dále sem patří i dýchání se zacpaným nosem, které je narozdíl od reality možné. Roztočená káča se ve snu nikdy nezastaví. Jako poslední kontrola je sledování hodin, které ve snu vždy ukazují odlišný, někdy i iracionální čas.
Další možností je technika WILD (Wake Initiated Lucid Dream). Prvním krokem je hluboké uvolnění a zklidnění mysli. Dále ulehnutí - doporučuje se poloha na zádech, nebo poloha, ve které není daný subjekt zvyklý usínat. Podmínkou je klid a příjemné prostředí (postel nebo měkké křeslo). K udržení vědomí se doporučuje třeba soustředit se na své dýchání. Po nějakém čase by se měly dostavit hypnagogické obrazy. Je nutné mít po celou dobu zavřené oči! Až je subjekt připraven, může "vstoupit" do svého snu.
Výhodou této techniky je jistota, že si subjekt zapamatuje své vědomé sny, třebaže si normální nepamatuje, protože přechází z reality do snu lineárně, bez přerušení vědomí. Druhá výhoda je jistota, že se jedná o sen lucidní, nikoliv velmi živý (very vivid dream).
Pro prožití lucidního snění se doporučuje před spánkem jídlo. Je vědecky potvrzeno, že jídlo před spaním zvyšuje aktivitu mozku a tím i napomáhá živějším snům. Při nadměrném spánku nebo jiných poruchách se vám může přihodit spánková paralýza.
V současnosti se pro pomoc s tréninkem lucidního snění vyrábějí i různé přístroje nositelné elektroniky (např. chytrý náramek InstaDreamer)[3]. Nicméně reálné výsledky podobných zařízení se zatím nepodařilo prokázat nezávislými testy.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ LABERGE, Stephen. Lucid Dreaming: A Concise Guide to awakening in Your Dreams and in Your Life. [s.l.]: Sounds True, 2004. Dostupné online. ISBN 1-59179-150-2. S. 15.
- ↑ Does Eating Before Bed Cause Dreams?
- ↑ Splňte si své sny ve snu! Chytrý náramek InstaDreamer vás naučí lucidnímu snění. Elektrina.cz [online]. 2018-09-07 [cit. 2019-05-13]. Dostupné online.
- ↑ Can a bracelet really let you control your dreams?. Digital Trends [online]. [cit. 2019-05-13]. Dostupné online.
Související články
Literatura
- KASSIN, Saul M. Psychologie. Brno: Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1716-3. S. 140.
- Stephen LaBerge - Lucidní snění
