Kodek: Porovnání verzí
→top: Formátování/wikifikace |
Promiňte, ale tohle je úplně špatně. Kodek není předpis, ale implementace. Je to vysvětleno v následujícím textu (který tento úvod zcela popíral). |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Kodek''' ([[složenina]] z počátečních slabik slov „'''ko'''dér a '''dek'''odér“, respektive '''ko'''mprese a '''dek'''omprese; převzato z anglického '''codec''' analogického původu) je |
'''Kodek''' ([[složenina]] z počátečních slabik slov „'''ko'''dér a '''dek'''odér“, respektive '''ko'''mprese a '''dek'''omprese; převzato z anglického '''codec''' analogického původu) je zařízení nebo [[počítačový program]], který dokáže [[transformace|transformovat]] [[datový proud]] (stream) nebo [[signál]]. Kodeky ukládají data do zakódované formy (většinou za účelem přenosu, uchovávání nebo šifrování), ale častěji se používají naopak pro obnovení přesně nebo přibližně původní formy dat vhodné pro zobrazování, případně jinou manipulaci. Kodeky jsou základní součástí softwaru pro editaci (střih) [[multimédia|multimediálních souborů]] (hudba, filmy) a často se používají pro [[videokonference]] a distribuci multimediálních dat v [[počítačová síť|sítích]] (streamování). |
||
| ⚫ | Síťově šířená multimédia většinou obsahují několik částí. Zvuková i obrazová data a navíc doplňující informace ([[metadata]]), která umožňují obě složky synchronizovat. Každá z částí může být určena pro jiný program, [[proces (program)|proces]] nebo [[hardware]]. Aby s nimi bylo možno manipulovat, musí být [[zapouzdření|zapouzdřeny]] do společného celku. |
||
Z titulu své definice kodek poskytuje uniformní, autoritativní návod, jak data v obou směrech převádět (ukládat, vysílat, interpretovat, …). Za dobrý příklad toho, čím kodek je ve své pravé podstatě, lze považovat [[Morseova abeceda|Morseovu abecedu]], a to pro případ [[Ztrátová komprese|ztrátové]] i [[Bezeztrátová komprese|bezeztrátové komprese]]; ztráty lze (pro výukové účely) ukázat jako odstranění [[Diakritika|diakritiky]]. |
|||
| ⚫ | Další součástí šířených dat může být i ''obálka'', která se na rozdíl od metadat nepodílí na informačním obsahu, ale přidává se kvůli zpřístupnění informací nebo pro větší [[robustní|robustnost]] datového toku. Aby se samotná zakódovaná zvuková a obrazová data odlišila od ostatních součástí datového toku, často se nazývá ''esence''. |
||
Laická veřejnost se s ''kodeky'' setkává především v souvislosti se ztrátovou [[Komprese dat|kompresí]] [[Multimédia|multimediálních]] dat ([[zvuk]]ových a [[Video|obrazových]] záznamů a [[Fotografie|fotografií]]), která se ve formě [[Soubor|diskových souborů]] nacházejí v zařízeních [[Výpočetní technika|výpočetní techniky]]. Kodek je v takovém případě posloupností kroků pro kódování a dekódování v [[Strojový kód|jazyce]] dané [[Počítačová platforma|platformy]]; je tzv. [[Mrtvý kód|mrtvým]], [[Knihovna (programování)|knihovním]] kódem (vykonává se až na žádost jiného [[Počítačový program|programu]]). Naproti tomu [[Hardware|hardwarovou]] realizaci kodeky mají kupř. ve starších číslicových [[Telekomunikace|telekomunikačních]] systémech pro (v principu) nearchivovaný přenos lidského hlasu. |
|||
== Názvosloví == |
== Názvosloví == |
||
Kodek je někdy zaměňován s formátem [[audio|audia]] nebo [[video|videa]]. Ten je daný svojí specifikací, která může nebo nemusí být veřejně dostupná. Příkladem specifikace je standard MPEG Layer 3 známý jako MP3. Autoři kodeků pak vyvíjejí softwarové nebo hardwarové implementace, které s tímto formátem pracují. Známými kodeky pro MP3 jsou například LAME, FhG (Fraunhofer-Gesellschaft), Blade nebo Xing. |
Kodek je někdy zaměňován s formátem [[audio|audia]] nebo [[video|videa]]. Ten je daný svojí specifikací, která může nebo nemusí být veřejně dostupná. Příkladem specifikace je standard MPEG Layer 3 známý jako MP3. Autoři kodeků pak vyvíjejí softwarové nebo hardwarové implementace, které s tímto formátem pracují. Známými kodeky pro MP3 jsou například LAME, FhG (Fraunhofer-Gesellschaft), Blade nebo Xing. |
||
| Řádek 17: | Řádek 18: | ||
Na podobných principech pracuje také obvykle hardwarový [[endec]] (z anglických slov encode a decode = zakódovat a dekódovat). |
Na podobných principech pracuje také obvykle hardwarový [[endec]] (z anglických slov encode a decode = zakódovat a dekódovat). |
||
== Multimédia == |
|||
| ⚫ | Síťově šířená multimédia většinou obsahují několik částí. Zvuková i obrazová data a navíc doplňující informace ([[metadata]]), která umožňují obě složky synchronizovat. Každá z částí může být určena pro jiný program, [[proces (program)|proces]] nebo [[hardware]]. Aby s nimi bylo možno manipulovat, musí být [[zapouzdření|zapouzdřeny]] do společného celku. |
||
| ⚫ | Další součástí šířených dat může být i ''obálka'', která se na rozdíl od metadat nepodílí na informačním obsahu, ale přidává se kvůli zpřístupnění informací nebo pro větší [[robustní|robustnost]] datového toku. Aby se samotná zakódovaná zvuková a obrazová data odlišila od ostatních součástí datového toku, často se nazývá ''esence''. |
||
== Příklady kodeků == |
== Příklady kodeků == |
||
Verze z 19. 11. 2016, 07:15
Kodek (složenina z počátečních slabik slov „kodér a dekodér“, respektive komprese a dekomprese; převzato z anglického codec analogického původu) je zařízení nebo počítačový program, který dokáže transformovat datový proud (stream) nebo signál. Kodeky ukládají data do zakódované formy (většinou za účelem přenosu, uchovávání nebo šifrování), ale častěji se používají naopak pro obnovení přesně nebo přibližně původní formy dat vhodné pro zobrazování, případně jinou manipulaci. Kodeky jsou základní součástí softwaru pro editaci (střih) multimediálních souborů (hudba, filmy) a často se používají pro videokonference a distribuci multimediálních dat v sítích (streamování).
Síťově šířená multimédia většinou obsahují několik částí. Zvuková i obrazová data a navíc doplňující informace (metadata), která umožňují obě složky synchronizovat. Každá z částí může být určena pro jiný program, proces nebo hardware. Aby s nimi bylo možno manipulovat, musí být zapouzdřeny do společného celku.
Další součástí šířených dat může být i obálka, která se na rozdíl od metadat nepodílí na informačním obsahu, ale přidává se kvůli zpřístupnění informací nebo pro větší robustnost datového toku. Aby se samotná zakódovaná zvuková a obrazová data odlišila od ostatních součástí datového toku, často se nazývá esence.
Názvosloví
Kodek je někdy zaměňován s formátem audia nebo videa. Ten je daný svojí specifikací, která může nebo nemusí být veřejně dostupná. Příkladem specifikace je standard MPEG Layer 3 známý jako MP3. Autoři kodeků pak vyvíjejí softwarové nebo hardwarové implementace, které s tímto formátem pracují. Známými kodeky pro MP3 jsou například LAME, FhG (Fraunhofer-Gesellschaft), Blade nebo Xing.
Pojmy kodek a formát se v poslední době velmi často zaměňují a vede to ke zmatení uživatelů. V některých případech k tomu přispívá fakt, že se někdy název kodeku shoduje s názvem formátu. Příkladem takových kodeků jsou Lagarith, HuffYUV nebo WMV. Přesto je třeba toto rozlišovat a to zvláště u kodeků, kde jejich název není shodný s formátem, který produkují. To je případ asi dvou nejznámějších kodeků - DivX a Xvid, které oba pracují se stejným formátem MPEG-4 ASP. To mimo jiné znamená, že jsou kompatibilní (video zakódované jedním z nich lze dekódovat pomocí jiného). Výrobci elektroniky často deklarují „podporu DivX”. Tato formulace je už sama o sobě špatná. Správně by mělo být napsáno, že takový přístroj podporuje MPEG-4 ASP. Přehraje tedy video vytvořené libovolným kodekem, jehož výstupem je MPEG-4 ASP.
Jako kodek je také velmi často nazýván dekodér. Přehrávače videa nepoužívají pro svoji práci kodeky. Chybí zde totiž první část této složeniny - kodér. Přehrávače video pouze přehrávají (na rozdíl od programů pro střih videa). To samé platí i obráceně. O programu x264 lze těžko mluvit jako o kodeku, protože video umí pouze zkomprimovat, nedokáže jej již zpět dekódovat. Správně by tedy mělo být řečeno, že x264 je kodér pro formát MPEG-4 AVC (H.264) a například přehrávač Media Player Classic zase obsahuje integrovaný dekodér formátu MPEG-2.
Slovo kodek je tedy značným způsobem nadužíváno a je jím obyčejně myšlen formát, kodér nebo dekodér. Tato praxe je běžná nejen v Česku, ale i v zahraničí, kde je slovo codec také velmi často užíváno v nesprávných souvislostech.
Kodeky rovněž nelze zaměňovat s tzv. kontejnerem. Ten umožňuje uložit zvuková, obrazová i jiná data do jednoho souboru – v souborech s příponami „.ogg“, „.mpg“, „.avi“, „.mov“ atd. jsou informace zakódované kodeky pouze uloženy. Kontejnery se liší ve formátech, které mohou obsahovat. Mezi univerzální kontejnery patří např. AVI a Matroska.
Na podobných principech pracuje také obvykle hardwarový endec (z anglických slov encode a decode = zakódovat a dekódovat).
Příklady kodeků
Zvukové (audio) kodeky
Hlavní článek: Audio kodeky
- Free Lossless Audio Codec (FLAC)
- Monkey's Audio
- OptimFROG
- WavePack
- Windows Media Audio 9 Series Professional Lossless
- Apple Lossless
- Obecné (střední až vysoký datový tok)
- Hlasové (nízký datový tok, optimalizované pro řeč)
Obrazové (video) kodeky
Hlavní článek: Video kodeky
- Schrödinger (implementace formátu Dirac)
- libtheora (referenční implementace video formátu Theora)
- Ogg Tarkin
- Huffyuv
- Lagarith
- DivX Pro Codec (MPEG-4 ASP kodek)
- Xvid (MPEG-4 ASP kodek)
- 3ivx (MPEG-4 ASP kodek)
- Sorenson
- Cinepak
- Indeo 3/4/5
- On2 VP3, VP6, VP7, VP8
- Windows Media Video 9 Series
- libavcodec (podporuje mnoho formátů včetně MPEG-1/2/4 a WMV-1/2/3)