Jing-cung (Sung): Porovnání verzí
m r2.7.2+) (Robot: Přidávám sh:Car Yingzong od Songa |
m typo a drobnosti |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
| popisek = |
| popisek = |
||
| vláda =[[1. květen|1. května]] [[1063]] – [[25. leden|25. ledna]] [[1067]] |
| vláda =[[1. květen|1. května]] [[1063]] – [[25. leden|25. ledna]] [[1067]] |
||
| éra =Č’-pching (治平, 1064–1067) |
| éra =Č’-pching ({{Cizojazyčně|zh|治平}}, 1064–1067) |
||
| korunovace = |
| korunovace = |
||
| tituly = |
| tituly = |
||
| celé jméno =Čao Cung-š’ (趙宗實)<br />Čao Šu (趙曙, od 1062) |
| celé jméno =Čao Cung-š’ ({{Cizojazyčně|zh|趙宗實}})<br />Čao Šu ({{Cizojazyčně|zh|趙曙}}, od 1062) |
||
| chrámové jméno =Jing-cung (英宗) |
| chrámové jméno =Jing-cung ({{Cizojazyčně|zh|英宗}}) |
||
| posmrtné jméno =Tchi-čchien jing-li lung-kung šeng-te sien-wen su-wu žuej-šeng süan-siao chuang-ti (體乾應歷隆功盛德憲文肅武睿聖宣孝皇帝){{#tag:ref|Konečná verze jména z roku 1083.|group=pozn.}} |
| posmrtné jméno =Tchi-čchien jing-li lung-kung šeng-te sien-wen su-wu žuej-šeng süan-siao chuang-ti ({{Cizojazyčně|zh|體乾應歷隆功盛德憲文肅武睿聖宣孝皇帝}}){{#tag:ref|Konečná verze jména z roku 1083.|group=pozn.}} |
||
| regent = |
| regent = |
||
| předchůdce =[[Žen-cung]] |
| předchůdce =[[Žen-cung]] |
||
| Řádek 28: | Řádek 28: | ||
| hymna = |
| hymna = |
||
| motto = |
| motto = |
||
| otec = Čao Jün-žang (趙允讓) |
| otec = Čao Jün-žang ({{Cizojazyčně|zh|趙允讓}}) |
||
| matka = paní Žen (任) |
| matka = paní Žen ({{Cizojazyčně|zh|任}}) |
||
| narozen =[[16. únor]]a [[1032]] |
| narozen =[[16. únor]]a [[1032]] |
||
| místo narození = |
| místo narození = |
||
| Řádek 38: | Řádek 38: | ||
|}} |
|}} |
||
'''Jing-cung''' ({{Čínsky|znaky=英宗|pchin-jin=Yīngzōng}}; [[16. únor]]a [[1032]] – [[16. únor]]a [[1032]]), vlastním jménem '''Čao Cung-š’''' ({{Čínsky|tradiční=趙宗實|zjednodušená=赵宗实|pchin-jin=Zhào Zōngshí}}), od roku 1062 '''Čao Šu''' ({{Čínsky|tradiční=趙曙|zjednodušená=赵曙|pchin-jin=Zhào Shǔ}}) z [[dynastie Sung]] v letech 1063–1067 vládl čínské [[Říše Sung|říši Sung]]. Byl nástupcem |
'''Jing-cung''' ({{Čínsky|znaky=英宗|pchin-jin=Yīngzōng}}; [[16. únor]]a [[1032]] – [[16. únor]]a [[1032]]), vlastním jménem '''Čao Cung-š’''' ({{Čínsky|tradiční=趙宗實|zjednodušená=赵宗实|pchin-jin=Zhào Zōngshí}}), od roku 1062 '''Čao Šu''' ({{Čínsky|tradiční=趙曙|zjednodušená=赵曙|pchin-jin=Zhào Shǔ}}) z [[dynastie Sung]] v letech 1063–1067 vládl čínské [[Říše Sung|říši Sung]]. Byl nástupcem císaře [[Žen-cung]]a. |
||
== Mládí == |
== Mládí == |
||
Čao Cung-š’ byl třináctý z osmadvaceti synů [[Čao Jün-žang]]a (趙允讓, 995–1059), posmrtným jménem knížete An-i z Pchu (濮安懿王).<ref name="mcgrath 336">{{Citace sborníku |
Čao Cung-š’ byl třináctý z osmadvaceti synů [[Čao Jün-žang]]a ({{Cizojazyčně|zh|趙允讓}}, 995–1059), posmrtným jménem knížete An-i z Pchu ({{Cizojazyčně|zh|濮安懿王}}).<ref name="mcgrath 336">{{Citace sborníku |
||
| příjmení = McGrath |
| příjmení = McGrath |
||
| jméno = Michael |
| jméno = Michael |
||
| Řádek 51: | Řádek 51: | ||
| příjmení sestavitele2 = Smith |
| příjmení sestavitele2 = Smith |
||
| jméno sestavitele2 = Paul Jakov |
| jméno sestavitele2 = Paul Jakov |
||
| sborník = The Cambridge History of China, Vol. 5 Part One: The |
| sborník = The Cambridge History of China, Vol. 5 Part One: The Sung China and Its Precursors, 907-1279 AD |
||
| vydání = 1 |
| vydání = 1 |
||
| vydavatel = Cambridge University Press |
| vydavatel = Cambridge University Press |
||
| Řádek 60: | Řádek 60: | ||
| isbn = 0521812488, 978-0521812481 |
| isbn = 0521812488, 978-0521812481 |
||
| poznámky = [Dále jen McGrath, College] |
| poznámky = [Dále jen McGrath, College] |
||
}}</ref> Čao Jün-žang byl první ředitel Velkého úřadu císařského rodu a tedy mezi členy císařského rodu držitel |
}}</ref> Čao Jün-žang byl první ředitel Velkého úřadu císařského rodu a tedy mezi členy císařského rodu držitel nejvýznamnější funkce. Navíc byl potenciální dědic císaře [[Čen-cung]]a předtím než se roku 1010 narodil budoucí císař [[Žen-cung]]. Čao Jün-žang byl totiž synem Čen-cungova mladšího bratra. |
||
Císař Žen-cung Čao Cung-š’a povolal do císařského paláce jako možného následníka už roku 1035, ale po narození Žen-cungova druhého syna o čtyři roky později byl Čao Cung-š’ vrácen rodičům. Nicméně všichni tři synové Žen-cunga zemřeli v dětství a tak císař nakonec roku 1062 adoptoval a jmenoval následníkem trůnu, současně princ dostal nové jméno Čao Šu.<ref name="mcgrath 336"/> |
Císař Žen-cung Čao Cung-š’a povolal do císařského paláce jako možného následníka už roku 1035, ale po narození Žen-cungova druhého syna o čtyři roky později byl Čao Cung-š’ vrácen rodičům. Nicméně všichni tři synové Žen-cunga zemřeli v dětství a tak císař Čao Cung-š’a nakonec roku 1062 adoptoval a jmenoval následníkem trůnu, současně princ dostal nové jméno Čao Šu.<ref name="mcgrath 336"/> |
||
== Vláda == |
== Vláda == |
||
Po nástupu na trůn Čao Šu, posmrtným jménem Jing-cung, z psychického vypětí onemocněl. V řízení státu ho zastupovala císařovna vdova Cchao, v čele administrativy stáli [[Chan Čchi]] a [[Ceng Kung-liang]]. Na jaře 1064 se císař vrátil ke svým povinnostem, jeho nejstarší syn [[Šeng-cung (Sung)|Čao Čung-čen]] byl jmenován následníkem trůnu a první manželka paní Kao císařovnou.<ref>McGrath, College, s. 338.</ref> |
Po nástupu na trůn Čao Šu, posmrtným jménem Jing-cung, z psychického vypětí onemocněl. V řízení státu ho zastupovala císařovna vdova Cchao, v čele administrativy stáli [[Chan Čchi]] a [[Ceng Kung-liang]]. Na jaře 1064 se císař vrátil ke svým povinnostem, jeho nejstarší syn [[Šeng-cung (Sung)|Čao Čung-čen]] byl jmenován následníkem trůnu a první manželka paní Kao císařovnou.<ref>McGrath, College, s. 338.</ref> |
||
Poté, co skončilo období císařova smutku za jeho předchůdce, roku 1065 vypukl spor o rituály uctění Jing-cungových předků. Císař totiž podle části hodnostářů jako adoptivní syn Žen-cunga měl právě jeho oficiálně považovat za otce a svého biologického otce mít za strýce; [[S'-ma Kuang]] a další argumentovali, že se má řídit právním stavem bez ohledu na svoje city k biologickému otci. Jing-cung však s podporou [[Ou-jang Siou]]a, který naopak kladl důraz na následování lidských citů, |
Poté, co skončilo období císařova smutku za jeho předchůdce, roku 1065, vypukl spor o rituály uctění Jing-cungových předků. Císař totiž podle části hodnostářů jako adoptivní syn Žen-cunga měl právě jeho oficiálně považovat za otce a svého biologického otce mít za strýce; [[S'-ma Kuang]] a další argumentovali, že se má řídit právním stavem bez ohledu na svoje city k biologickému otci. Jing-cung však s podporou [[Ou-jang Siou]]a, který naopak kladl důraz na následování lidských citů, prohlásil Čao Jün-žanga za otce a rodiče. Diskuze vedly k rozdělení vlády na oponující si skupiny hodnostářů a časem sklouzly k debatě o roli kontrolních úředníků a jejich práv oponovat císaři.<ref>McGrath, College, s. 341–342.</ref> |
||
Spor se později opakoval o století později za vlády císaře [[Siao-cung (Sung)|Siao-cunga]] a v 16. století ve vyostřené formě jako [[Velký spor o obřady]] za císaře [[Ťia-ťing]]a. |
Spor se později opakoval o století později za vlády císaře [[Siao-cung (Sung)|Siao-cunga]] a v 16. století ve vyostřené formě jako [[Velký spor o obřady]] za císaře [[Ťia-ťing]]a. |
||
Vláda pohlcená debatami o obřadech nevěnovala příliš pozornosti povýšení se [[říše Liao]] na říši Velká Liao (''Ta Liao''). Vážnější byly nájezdy tangutských vojsk ze státu [[Západní Sia]], vláda reagovala posílením místních milic v pohraničí (roku 1064), Tanguti se však stáhli až roku 1067 po pohrůžce, že nedostanou pravidelný tribut v čaji a hedvábí.<ref>McGrath, College, s. 344.</ref> Náklady na zmobilizování statisícové armády však ještě zhoršily finanční potíže vlády. Císař se je pokoušel zmírnit stanovením limitů počtu úředníků a prodloužením doby mezi [[Úřednické zkoušky v Číně|úřednickými zkouškami]] na tři roky, intervalu který zůstal zachován až do počátku 20. století. Dále než k uvedeným opatřením a k držení pod kontrolou výdajů na pohřeb předešlého císaře však ekonomické uvažování Jing-cunga nesahalo.<ref>McGrath, College, s. 344–345.</ref> |
Vláda pohlcená debatami o obřadech nevěnovala příliš pozornosti povýšení se [[říše Liao]] na říši Velká Liao (''Ta Liao''). Vážnější byly nájezdy tangutských vojsk ze státu [[Západní Sia]], vláda reagovala posílením místních milic v pohraničí (roku 1064), Tanguti se však stáhli až roku 1067 po pohrůžce, že nedostanou pravidelný [[tribut]] v čaji a hedvábí.<ref>McGrath, College, s. 344.</ref> Náklady na zmobilizování statisícové armády však ještě zhoršily finanční potíže vlády. Císař se je pokoušel zmírnit stanovením limitů počtu úředníků a prodloužením doby mezi [[Úřednické zkoušky v Číně|úřednickými zkouškami]] na tři roky, intervalu který zůstal zachován až do počátku 20. století. Dále než k uvedeným opatřením a k držení pod kontrolou výdajů na pohřeb předešlého císaře však ekonomické uvažování Jing-cunga nesahalo.<ref>McGrath, College, s. 344–345.</ref> |
||
Císař zemřel [[25. leden|25. ledna]] [[1067]] po několikatýdenní nemoci. Nastoupil po něm jeho nejstarší syn jako císař [[Šen-cung (Sung)|Šen-cung]]. |
Císař zemřel [[25. leden|25. ledna]] [[1067]] po několikatýdenní nemoci. Nastoupil po něm jeho nejstarší syn jako císař [[Šen-cung (Sung)|Šen-cung]]. |
||
== Rodina == |
== Rodina == |
||
Hodnost císařovny držela první manželka Jing-cunga paní Kao (高, 1012–1035), posmrtným jménem císařovna Süan-žen (宣仁皇后). |
Hodnost císařovny držela první manželka Jing-cunga paní Kao ({{Cizojazyčně|zh|高}}, 1012–1035), posmrtným jménem císařovna Süan-žen ({{Cizojazyčně|zh|宣仁皇后}}). |
||
Jing-cungovy manželky mu daly čtyři syny a stejný počet dcer: |
Jing-cungovy manželky mu daly čtyři syny a stejný počet dcer: |
||
| Řádek 83: | Řádek 83: | ||
* Čao Jen (zemřel v dětství), kníže z Žun; |
* Čao Jen (zemřel v dětství), kníže z Žun; |
||
* Čao Jün (1056–1088), kníže Tuan-sien z I |
* Čao Jün (1056–1088), kníže Tuan-sien z I |
||
* princezna Te-ning (德寧公主, † 1085); |
* princezna Te-ning ({{Cizojazyčně|zh|德寧公主}}, † 1085); |
||
* princezna Pao-an (寶安公主, 1051–1080); |
* princezna Pao-an ({{Cizojazyčně|zh|寶安公主}}, 1051–1080); |
||
* princezna Šou-kchang (壽康公主, 1051–1123); |
* princezna Šou-kchang ({{Cizojazyčně|zh|壽康公主}}, 1051–1123); |
||
* princezna Šu-kuo (舒國公主, zemřela v dětství). |
* princezna Šu-kuo ({{Cizojazyčně|zh|舒國公主}}, zemřela v dětství). |
||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
| Řádek 102: | Řádek 102: | ||
| příjmení2 = Smith |
| příjmení2 = Smith |
||
| jméno2 = Paul Jakov |
| jméno2 = Paul Jakov |
||
| titul = The Cambridge History of China, Vol. 5 Part One: The |
| titul = The Cambridge History of China, Vol. 5 Part One: The Sung China and Its Precursors, 907-1279 AD |
||
| vydání = 1 |
| vydání = 1 |
||
| vydavatel = Cambridge University Press |
| vydavatel = Cambridge University Press |
||
Verze z 4. 2. 2013, 21:17
Jing-cung (čínsky pchin-jinem Yīngzōng, znaky 英宗; 16. února 1032 – 16. února 1032), vlastním jménem Čao Cung-š’ (čínsky pchin-jinem Zhào Zōngshí, znaky tradiční 趙宗實), od roku 1062 Čao Šu (čínsky pchin-jinem Zhào Shǔ, znaky tradiční 趙曙) z dynastie Sung v letech 1063–1067 vládl čínské říši Sung. Byl nástupcem císaře Žen-cunga.
Mládí
Čao Cung-š’ byl třináctý z osmadvaceti synů Čao Jün-žanga (趙允讓, 995–1059), posmrtným jménem knížete An-i z Pchu (濮安懿王).[1] Čao Jün-žang byl první ředitel Velkého úřadu císařského rodu a tedy mezi členy císařského rodu držitel nejvýznamnější funkce. Navíc byl potenciální dědic císaře Čen-cunga předtím než se roku 1010 narodil budoucí císař Žen-cung. Čao Jün-žang byl totiž synem Čen-cungova mladšího bratra.
Císař Žen-cung Čao Cung-š’a povolal do císařského paláce jako možného následníka už roku 1035, ale po narození Žen-cungova druhého syna o čtyři roky později byl Čao Cung-š’ vrácen rodičům. Nicméně všichni tři synové Žen-cunga zemřeli v dětství a tak císař Čao Cung-š’a nakonec roku 1062 adoptoval a jmenoval následníkem trůnu, současně princ dostal nové jméno Čao Šu.[1]
Vláda
Po nástupu na trůn Čao Šu, posmrtným jménem Jing-cung, z psychického vypětí onemocněl. V řízení státu ho zastupovala císařovna vdova Cchao, v čele administrativy stáli Chan Čchi a Ceng Kung-liang. Na jaře 1064 se císař vrátil ke svým povinnostem, jeho nejstarší syn Čao Čung-čen byl jmenován následníkem trůnu a první manželka paní Kao císařovnou.[2]
Poté, co skončilo období císařova smutku za jeho předchůdce, roku 1065, vypukl spor o rituály uctění Jing-cungových předků. Císař totiž podle části hodnostářů jako adoptivní syn Žen-cunga měl právě jeho oficiálně považovat za otce a svého biologického otce mít za strýce; S'-ma Kuang a další argumentovali, že se má řídit právním stavem bez ohledu na svoje city k biologickému otci. Jing-cung však s podporou Ou-jang Sioua, který naopak kladl důraz na následování lidských citů, prohlásil Čao Jün-žanga za otce a rodiče. Diskuze vedly k rozdělení vlády na oponující si skupiny hodnostářů a časem sklouzly k debatě o roli kontrolních úředníků a jejich práv oponovat císaři.[3]
Spor se později opakoval o století později za vlády císaře Siao-cunga a v 16. století ve vyostřené formě jako Velký spor o obřady za císaře Ťia-ťinga.
Vláda pohlcená debatami o obřadech nevěnovala příliš pozornosti povýšení se říše Liao na říši Velká Liao (Ta Liao). Vážnější byly nájezdy tangutských vojsk ze státu Západní Sia, vláda reagovala posílením místních milic v pohraničí (roku 1064), Tanguti se však stáhli až roku 1067 po pohrůžce, že nedostanou pravidelný tribut v čaji a hedvábí.[4] Náklady na zmobilizování statisícové armády však ještě zhoršily finanční potíže vlády. Císař se je pokoušel zmírnit stanovením limitů počtu úředníků a prodloužením doby mezi úřednickými zkouškami na tři roky, intervalu který zůstal zachován až do počátku 20. století. Dále než k uvedeným opatřením a k držení pod kontrolou výdajů na pohřeb předešlého císaře však ekonomické uvažování Jing-cunga nesahalo.[5]
Císař zemřel 25. ledna 1067 po několikatýdenní nemoci. Nastoupil po něm jeho nejstarší syn jako císař Šen-cung.
Rodina
Hodnost císařovny držela první manželka Jing-cunga paní Kao (高, 1012–1035), posmrtným jménem císařovna Süan-žen (宣仁皇后).
Jing-cungovy manželky mu daly čtyři syny a stejný počet dcer:
- Čao Čung-čen (1048–1085), od roku 1067 císař Šen-cung;
- Čao Chao (1050–1096), kníže Žung z Wu;
- Čao Jen (zemřel v dětství), kníže z Žun;
- Čao Jün (1056–1088), kníže Tuan-sien z I
- princezna Te-ning (德寧公主, † 1085);
- princezna Pao-an (寶安公主, 1051–1080);
- princezna Šou-kchang (壽康公主, 1051–1123);
- princezna Šu-kuo (舒國公主, zemřela v dětství).
Odkazy
Poznámky
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Emperor Yingzong of Song na anglické Wikipedii a 宋英宗 na čínské Wikipedii.
- ↑ a b MCGRATH, Michael; COLLEGE, Adrian. The Reigns of Jen-tsung (1022–1063) and Ying-tsung (1063–1067). In: TWITCHETT, Denis; SMITH, Paul Jakov. The Cambridge History of China, Vol. 5 Part One: The Sung China and Its Precursors, 907-1279 AD. 1. vyd. Cambridge, New York, Melbourne, Madrid, Cape Town, Singapore, Sao Paulo, Delhi: Cambridge University Press, 2009. [Dále jen McGrath, College]. ISBN 0521812488, 978-0521812481. S. 279–346, na s. 336. (anglicky)
- ↑ McGrath, College, s. 338.
- ↑ McGrath, College, s. 341–342.
- ↑ McGrath, College, s. 344.
- ↑ McGrath, College, s. 344–345.
Literatura
- TWITCHETT, Denis; SMITH, Paul Jakov. The Cambridge History of China, Vol. 5 Part One: The Sung China and Its Precursors, 907-1279 AD. 1. vyd. Cambridge, New York, Melbourne, Madrid, Cape Town, Singapore, Sao Paulo, Delhi: Cambridge University Press, 2009. 1128 s. ISBN 0521812488, 978-0521812481. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jing-cung na Wikimedia Commons
- Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:
- Lokální odkaz: Emperor Yingzong
- Wikidata: Emperor Yingzong of Song
- Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:
- THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. [cit. 2012-09-23]. Kapitola Chinese History - Song Dynasty 明朝 (1368-1644) event history. Dostupné online. (anglicky)