Kyselina citronová: Porovnání verzí
m r2.7.1) (robot přidal: te:సిట్రిక్ ఆమ్లం |
m lnk Geber |
||
Řádek 20: | Řádek 20: | ||
== Historie == |
== Historie == |
||
Objev kyseliny citronové je připisován [[islám]]skému [[alchymie|alchymistovi]] z [[8. století]] |
Objev kyseliny citronové je připisován [[islám]]skému [[alchymie|alchymistovi]] z [[8. století]] [[Geber|Džabíru Ibn Hajjánovi]]. Středověcí evropští učenci si byli vědomi existence přírodní kyseliny v citronech a citronových šťávách. Švédský chemik [[Carl Wilhelm Scheele]] poprvé izoloval kyselinu citronovou v roce [[1784]] krystalizací z citronové šťávy. V průmyslovém rozsahu se začala kyselina vyrábět v roce [[1860]]. V roce [[1893]] objevil [[C. Wehmer]], že některé druhy plísně ''[[Penicillium]]'' dokážou produkovat kyselinu citronovou z [[Sacharóza|cukru]]. Nicméně tento mikrobiální způsob výroby kyseliny nebyl průmyslově důležitý až do první světové války, která přerušila italský export citrusů. [[James Currie]] v roce [[1917]] objevil, že plíseň rodu ''[[Aspergillus niger]]'' může účinně vyrábět kyselinu citronovou. O dva roky později firma Pfizer započala průmyslovou výrobu kyseliny citronové na tomto principu. |
||
== Výroba == |
== Výroba == |
Verze z 13. 11. 2011, 15:00
Šablona:Infobox Chemická sloučenina
Kyselina citronová je slabá trikarboxylová kyselina nacházející se v citrusových plodech. Je přírodní konzervační látkou a používá se jako dochucovací prostředek jídel a nealkoholických nápojů. V biochemii je důležitým meziproduktem v citrátovém cyklu.
Kyselina citronová se nachází v různých druzích ovoce a zeleniny, největší výskyt (největší koncentrace) je v citronech a limetkách, kde může dosáhnout obsahu až 8 % hmotnosti sušiny.
Vlastnosti
Kyselina citronová je při pokojové teplotě bílá, krystalická látka. Vyskytuje se buď jako bezvodá nebo jako monohydrát. Bezvodá krystalizuje z horké vody, zatímco její monohydrát krystalizuje za studena. Monohydrát může být převeden na bezvodou kyselinu při 74 °C. Kyselina citronová je velmi dobře rozpustná ve vodě (133 g/100 ml při 20 °C) a také se dobře rozpouští v ethanolu. Z chemického hlediska má kyselina citronová vlastnosti jako ostatní karboxylové kyseliny. Při zahřátí nad 175 °C se rozkládá (dekarboxyluje).
Historie
Objev kyseliny citronové je připisován islámskému alchymistovi z 8. století Džabíru Ibn Hajjánovi. Středověcí evropští učenci si byli vědomi existence přírodní kyseliny v citronech a citronových šťávách. Švédský chemik Carl Wilhelm Scheele poprvé izoloval kyselinu citronovou v roce 1784 krystalizací z citronové šťávy. V průmyslovém rozsahu se začala kyselina vyrábět v roce 1860. V roce 1893 objevil C. Wehmer, že některé druhy plísně Penicillium dokážou produkovat kyselinu citronovou z cukru. Nicméně tento mikrobiální způsob výroby kyseliny nebyl průmyslově důležitý až do první světové války, která přerušila italský export citrusů. James Currie v roce 1917 objevil, že plíseň rodu Aspergillus niger může účinně vyrábět kyselinu citronovou. O dva roky později firma Pfizer započala průmyslovou výrobu kyseliny citronové na tomto principu.
Výroba
V dnešní době převažuje průmyslová výroba pomocí kultury Aspergillus niger.Při této výrobě je kultura krmena sacharózou, aby produkovala kyselinu. Poté je kultura zflitrována a kyselina je z výsledného roztoku vysrážena pomocí hydroxidu vápenatého. Ze vzniklé vápenaté soli kyseliny citronové se samotná kyselina získá pomocí kyseliny sírové.
Použití
Doplněk stravy
V potravinářství se kyselina citronová používá jako ochranná a dochucovací látka, hlavně u nealkoholických nápojů (bývá označována jako přídatná látka E 330). Soli (tzv. citráty, a především ty s kovy) se používají jako zdroj minerálů při dietách či při onemocnění, kdy dané minerály organismu schází.[zdroj?]
Změkčování vody
Díky schopnosti tvořit s kovy cheláty, se kyselina citronová přidává do mýdel a čisticích prostředků.
Ve fotografické chemii se používá jako kyselá součást některých přerušovacích lázní a ustalovačů. Dá se však nahradit polovičním množstvím koncentrované kyseliny octové.