Josef Ferdinand Bavorský: Porovnání verzí
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
Španělský král [[Karel II. Španělský|Karel II.]] jej ve své [[závěť|závěti]] zvolil za svého nástupce v čele španělské říše a jeho volba nalezla podporu ze strany [[Holandsko|Holandska]] a [[Anglie]]. Nakonec ji s velkou nechutí uznal i [[Ludvík XIV.]], který hodlal španělský trůn získat spíše pro svůj rod (ve smlouvě, kterou o této věci uzavřel v roce [[1698]] s [[Vilém III. Oranžský|Vilémem III. Oranžským]], za to požadoval rozsáhlá území Španělska v [[Toskánsko|Toskánsku]], okolo [[Pyreneje|Pyrenejí]] a v [[Itálie|Itálii]]). Nástupnictví Josefa Ferdinanda nebylo po chuti ani Leopoldovi I., který hodlal získat španělský trůn pro svého syna [[Karel VI.|Karla]] a navíc neměl dostat žádné kompenzace (proti spojené síle Anglie, Holandska a Francie se ovšem postavit nemohl a následnictví akceptoval). Nástupnictví ve Španělsku se zdálo vyřešeno, avšak ani ne sedmiletý [[kurprinc]] při pobytu v Bruselu nečekaně onemocněl jakousi žaludeční chorobou a zemřel. |
Španělský král [[Karel II. Španělský|Karel II.]] jej ve své [[závěť|závěti]] zvolil za svého nástupce v čele španělské říše a jeho volba nalezla podporu ze strany [[Holandsko|Holandska]] a [[Anglie]]. Nakonec ji s velkou nechutí uznal i [[Ludvík XIV.]], který hodlal španělský trůn získat spíše pro svůj rod (ve smlouvě, kterou o této věci uzavřel v roce [[1698]] s [[Vilém III. Oranžský|Vilémem III. Oranžským]], za to požadoval rozsáhlá území Španělska v [[Toskánsko|Toskánsku]], okolo [[Pyreneje|Pyrenejí]] a v [[Itálie|Itálii]]). Nástupnictví Josefa Ferdinanda nebylo po chuti ani Leopoldovi I., který hodlal získat španělský trůn pro svého syna [[Karel VI.|Karla]] a navíc neměl dostat žádné kompenzace (proti spojené síle Anglie, Holandska a Francie se ovšem postavit nemohl a následnictví akceptoval). Nástupnictví ve Španělsku se zdálo vyřešeno, avšak ani ne sedmiletý [[kurprinc]] při pobytu v Bruselu nečekaně onemocněl jakousi žaludeční chorobou a zemřel. |
||
Francouzi i rakouští [[Habsburkové]] okamžitě prohlásili, že druhá strana mladého následníka otrávila, aby si uvolnila cestu ke španělskému trůnu. Jelikož se žádný další přijatelný kandidát neobjevil (nová smlouva mezi Francií a Anglií sice přidělovala Španělsko Leopoldovu synu Karlovi a Itálii [[Filip V. Španělský|Filipovi z Anjou]], ale Leopold I. ji nikdy neuznal a podpis Ludvíka XIV. byl patrně jen taktický tah, neboť krátce po smrti Karla II. uznal za španělského krále Filipa) vypukly po smrti Karla II. [[války o dědictví španělské]]. |
Francouzi i rakouští [[Habsburkové]] okamžitě prohlásili, že druhá strana mladého následníka otrávila, aby si uvolnila cestu ke španělskému trůnu. Jelikož se žádný další přijatelný kandidát neobjevil (nová smlouva mezi Francií a Anglií sice přidělovala Španělsko Leopoldovu synu Karlovi a Itálii [[Filip V. Španělský|Filipovi z Anjou]], ale Leopold I. ji nikdy neuznal a podpis Ludvíka XIV. byl patrně jen taktický tah, neboť krátce po smrti Karla II. uznal za španělského krále Filipa), vypukly po smrti Karla II. [[války o dědictví španělské]]. |
||
=== Rodina === |
=== Rodina === |
||
Verze z 19. 9. 2011, 23:59
Josef Ferdinand Leopold, asturijský kníže a kurprinc bavorský (28. října 1692 – 6. února 1699 Brusel) byl předčasně zesnulý dědic španělského krále Karla II.
Původ
Josef Ferdinand se narodil z manželství bavorského kurfiřta Maximilána II. Emanuela s Marií Antonií Habsburskou. Marie Antonie byla jediným přeživším dítětem z prvního manželství císaře Svaté říše římské Leopolda I. s Markétou Terezou Habsburskou a na otcovo „přání“ se v šestnácti letech stala první ženou bavorského kurfiřta, kterému porodila tři syny. Zemřela krátce po narození Josefa Ferdinanda, nejmladšího z nich; starší sourozenci zemřeli v útlém věku.
Politické plány
Španělský král Karel II. jej ve své závěti zvolil za svého nástupce v čele španělské říše a jeho volba nalezla podporu ze strany Holandska a Anglie. Nakonec ji s velkou nechutí uznal i Ludvík XIV., který hodlal španělský trůn získat spíše pro svůj rod (ve smlouvě, kterou o této věci uzavřel v roce 1698 s Vilémem III. Oranžským, za to požadoval rozsáhlá území Španělska v Toskánsku, okolo Pyrenejí a v Itálii). Nástupnictví Josefa Ferdinanda nebylo po chuti ani Leopoldovi I., který hodlal získat španělský trůn pro svého syna Karla a navíc neměl dostat žádné kompenzace (proti spojené síle Anglie, Holandska a Francie se ovšem postavit nemohl a následnictví akceptoval). Nástupnictví ve Španělsku se zdálo vyřešeno, avšak ani ne sedmiletý kurprinc při pobytu v Bruselu nečekaně onemocněl jakousi žaludeční chorobou a zemřel.
Francouzi i rakouští Habsburkové okamžitě prohlásili, že druhá strana mladého následníka otrávila, aby si uvolnila cestu ke španělskému trůnu. Jelikož se žádný další přijatelný kandidát neobjevil (nová smlouva mezi Francií a Anglií sice přidělovala Španělsko Leopoldovu synu Karlovi a Itálii Filipovi z Anjou, ale Leopold I. ji nikdy neuznal a podpis Ludvíka XIV. byl patrně jen taktický tah, neboť krátce po smrti Karla II. uznal za španělského krále Filipa), vypukly po smrti Karla II. války o dědictví španělské.
Rodina
| Josef Ferdinand Leopold | Otec: Maxmilián II. Emanuel |
Děd: Ferdinand Maria Bavorský |
Praděd: Maxmilián I. Bavorský |
| Prababička: Marie Anna Habsburská | |||
| Babička: Adéla Savojská |
Praděd: Viktor Amadeus I. Savojský | ||
| Prababička: Kristýna Francouzská | |||
| Matka: Marie Antonie Habsburská |
Děd: Leopold I. |
Praděd: Ferdinand III. | |
| Prababička: Marie Anna Španělská | |||
| Babička: Markéta Habsburská |
Praděd: Filip IV. Španělský | ||
| Prababička: Marie Anna Habsburská |
Literatura
- Vít Vlnas: Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka, Ladislav Horáček - Paseka a Národní galerie v Praze 2001, ISBN 80-7185-380-1, str. 133-135