Macusaburó Jokojama: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Život a dílo: opravy a úpravy bez ohledu na EK
Řádek 7: Řádek 7:
== Život a dílo ==
== Život a dílo ==


Narodil se jako '''Jokojama Bunroku''' (横山 文六) v [[Iturup]]u (potom pod Japonskou nadvládou) 10. října 1838.<ref>podrobnosti narození podle ''Nihon no shashinka.''</ref> Brzy po narození se Yokoyama a jeho rodina přestěhovali do [[Hakodate]], kde v roce 1854 poprvé spatřil [[daguerrotypie]], které pořídili [[Eliphalet Brown]] junior a [[A. F. Mozhaiskii]]<ref> Eliphalet Brown, Jr. byl v Hakodate na začátku roku jako člen druhé mise Matthew C. Perryho do Japonska. A. F. Mozhaiskii přijel do Hakodate na palubě ruské lodi ''Diana'' později stejný rok. Mozhaiskii produkoval množství daguerreotypií města. Bennett, 82.</ref> V patnácti letech se vyučil prodejcem šatů [[kimono]] a během této doby se u něho rozvinul zájem o fotografování. O několik let později se jako asistent ruského malíře Lehmana<ref>Křestní jméno je neznámé.</ref> seznámil se západními malířskými styly a pomáhal malovat veduty a krajiny v okolí ruského konzulátu v Hakodate. S cílem zlepšit své obrazy krajin, se Yokoyama začal učit fotografii. Odcestoval do Jokohamy a studoval fotografii u [[Shimooka Renjó]], pak se vrátil do Hakodate a studoval u ruského konzula [[I. A. Goškevič]]e.<ref>Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 183; Bennett, 82.</ref> V roce 1868 Yokoyama otevřel svůj vlastní fotografický ateliér v Jokohamě.<ref name="Yokoe, 1884">Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 183.</ref> Ve stejném roce přesunul studio na [[Ryógoku]] (v Tokiu), za nějaký čas se přestěhoval do krátké vzdálenosti od Tokia do Ueno Ikenohata.<ref>Yokoe, 'Yokoyama Matsusaburó'. Yokoe does not indicate when the second move took place. ''Nihon no shashinka'' follows this account by Yokoe. Earlier accounts, including Yokoe's earlier one in 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', tend to talk of Yokohama and Ueno, not mentioning Ryōgoku. Bennett notes that, according to historians Torin Boyd, Naomi Izakura, and [[Anne Wilkes Tucker]], Yokoyama opened his first studio in Tokyo, not Yokohama. There may have been two studios. Bennett, 82.</ref>
Narodil se jako '''Bunroku Jokojama''' (横山 文六) v kurilském [[Iturup]]u (od roku 1855 pod japonskou nadvládou) 10. října 1838.<ref>Podrobnosti narození podle ''Nihon no šašinka.''</ref> Brzy po narození se Jokojama a jeho rodina přestěhovali do [[Hakodate]], kde v roce 1854 poprvé spatřil [[daguerrotypie]], které pořídili [[Eliphalet Brown]] junior a [[Alexandr Fjodorovič Možajskij]]<ref> Eliphalet Brown, Jr. byl v Hakodate na začátku roku jako člen druhé mise Matthew C. Perryho do Japonska. A. F. Možajskij přijel do Hakodate na palubě ruské lodi ''Diana'' později stejný rok. Možajskij produkoval množství daguerreotypií města. Bennett, 82.</ref> V patnácti letech se vyučil prodejcem šatů [[kimono]] a během této doby se u něho rozvinul zájem o fotografování. O několik let později se jako asistent ruského malíře Lehmana<ref>Křestní jméno je neznámé.</ref> seznámil se západními malířskými styly a pomáhal malovat veduty a krajiny v okolí ruského konzulátu v Hakodate. S cílem zlepšit své obrazy krajin, se Jokojama začal učit fotografii. Odcestoval do [[Jokohama|Jokohamy]] a studoval fotografii u [[Rendžó Šimooka|Rendža Šimooky]], pak se vrátil do Hakodate a studoval u ruského konzula [[I. A. Goškevič]]e.<ref>Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 183; Bennett, 82.</ref> V roce 1868 Jokojama otevřel svůj vlastní fotografický ateliér v Jokohamě.<ref name="Yokoe, 1884">Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 183.</ref> Ve stejném roce přesunul studio na [[Rjógoku]] (v Tokiu), za nějaký čas se přestěhoval do krátké vzdálenosti od Tokia do Ueno Ikenohata.<ref>Yokoe, 'Yokoyama Matsusaburō'. Yokoe does not indicate when the second move took place. ''Nihon no shashinka'' follows this account by Yokoe. Earlier accounts, including Yokoe's earlier one in 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', tend to talk of Yokohama and Ueno, not mentioning Ryōgoku. Bennett notes that, according to historians Torin Boyd, Naomi Izakura, and [[Anne Wilkes Tucker]], Yokoyama opened his first studio in Tokyo, not Yokohama. There may have been two studios. Bennett, 82.</ref><!-- TENHLE REF CHCE PŘELOŽIT -->


V roce 1868 se Jokojama setkal s [[Ninagawa Noritane]], úředníkem vlády v [[období Meidži]], který ho pověřil, aby fotografoval hrad Edo před rekonstrukcí a královský poklad v [[Shosoin]]u. Projekt dokončil mezi lety 1871 a 1872 a některé výsledné práce byly zveřejněny v roce 1872 jako album 64 fotografií s názvem ''Kyú-Edo-jó Šašin-chó'' (旧江戸城写真帳, ''Fotografické album bývalého hradu Edo'') a pak ještě jednou jako album 73 fotografií v roce 1878 pod názvem ''Kanko Zusetsu, Jokakau-no-bu'' (''Historie a popis japonského umění a průmyslu, první část, hrad'').<ref>Název je vytištěn na obalu v japonské znaky, latinkou přepsaný je to: ''Kwan ko dzu setsu'' a ve francouzštině: ''Notice historique et descriptive sur les arts et industries japonais, première partie, château''. This was one of a ten-volume work: five volumes in Japanese with plates, and five in French translation. Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 182.</ref> Některé z fotografií Yokoyamy z japonských uměleckých děl byly prezentovány na [[Světová výstava 1873|Světové výstavě v roce 1873 ve Vídni]].<ref>Bennett, 83.</ref>
V roce 1868 se Jokojama setkal s [[Noritane Ninagawa|Noritane Ninagawou]], úředníkem vlády v [[období Meidži]], který ho pověřil, aby fotografoval hrad Edo před rekonstrukcí a královský poklad v [[Šosoin]]u. Projekt dokončil mezi lety 1871 a 1872 a některé výsledné práce byly zveřejněny v roce 1872 jako album 64 fotografií s názvem ''Kyú-Edo-jó Šašin-chó'' (旧江戸城写真帳, ''Fotografické album bývalého hradu Edo'') a pak ještě jednou jako album 73 fotografií v roce 1878 pod názvem ''Kanko Zusecu, Jokakau-no-bu'' (''Historie a popis japonského umění a průmyslu, první část, hrad'').<ref>Název je vytištěn na obalu v japonské znaky, latinkou přepsané je to: ''Kwan ko dzu setsu'' a ve francouzštině: ''Notice historique et descriptive sur les arts et industries japonais, première partie, château''. This was one of a ten-volume work: five volumes in Japanese with plates, and five in French translation. Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 182.</ref> Některé z fotografií Jokojamy z japonských uměleckých děl byly prezentovány na [[Světová výstava 1873|Světové výstavě v roce 1873 ve Vídni]].<ref>Bennett, 83.</ref>


Jokojama byl prvním japonským fotografem, který vážně usiloval o [[stereofotografie|stereofotografii]]. Rané snímky zařízení jeho ateliéru zařízení ukazují sedm kamer, z nichž dvě jsou stereoskopické. Během roku 1869 Yokoyama spolu s přáteli a studenty cestoval po celém Japonsku.<ref>Během cesty po Japonsku pořizoval stereosnímky. Pořídil přinejmenším tři série pohledů, které v té době publikoval, ale které bylo později velmi těžké najít. Podle historika fotografie Roba Oechsla, Yokoyama, jsou stereofotografie Y. M. významné pouze z počátku období Meidži, které pořídil od roku 1869 do 1870, Oechsle, 221 </ref>
Jokojama byl prvním japonským fotografem, který vážně usiloval o [[stereofotografie|stereofotografii]]. Rané snímky zařízení jeho ateliéru ukazují sedm kamer, z nichž dvě jsou stereoskopické. Během roku 1869 spolu s přáteli a studenty cestoval po celém Japonsku.<ref>Během cesty po Japonsku pořizoval stereosnímky. Pořídil přinejmenším tři série pohledů, které v té době publikoval, ale které bylo později velmi těžké najít. Podle historika fotografie Roba Oechsla, jsou stereofotografie Jokojamy významné pouze z počátku období Meidži, které pořídil od roku 1869 do 1870, Oechsle, 221 </ref>


<!-- In 1870, Shimooka Renjō invited Yokoyama to join him in photographing [[Mount Nikkō-Shirane]]. The resulting photographs, under both their names, were subsequently presented to the [[Tokugawa clan]].<ref name="Yokoe, 1884" />
<!-- In 1870, Shimooka Renjō invited Yokoyama to join him in photographing [[Mount Nikkō-Shirane]]. The resulting photographs, under both their names, were subsequently presented to the [[Tokugawa clan]].<ref name="Yokoe, 1884" />
Řádek 17: Řádek 17:
Yokoyama opened an art school in 1873 whose students included such painters as [[Kamei Shiichi]], [[Kamei Takejiro]] and [[Yamada Nariaki]], and such photographers as [[Azusawa Ryōichi]], [[Kikuchi Shingaku]], [[Nakajima Matsuchi]], and Suzuki Shin'ichi.<ref>It is not clear whether the latter student was [[Suzuki Shin'ichi I|Suzuki Shin'ichi&nbsp;I]] or [[Suzuki Shin'ichi II|Suzuki Shin'ichi&nbsp;II]]. Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 183; Bennett, 83. In a possible connection, in ''Nihon no shashinka'' it is stated that Suzuki Shin'ichi&nbsp;II may have worked for Yokoyama in 1876. </ref>
Yokoyama opened an art school in 1873 whose students included such painters as [[Kamei Shiichi]], [[Kamei Takejiro]] and [[Yamada Nariaki]], and such photographers as [[Azusawa Ryōichi]], [[Kikuchi Shingaku]], [[Nakajima Matsuchi]], and Suzuki Shin'ichi.<ref>It is not clear whether the latter student was [[Suzuki Shin'ichi I|Suzuki Shin'ichi&nbsp;I]] or [[Suzuki Shin'ichi II|Suzuki Shin'ichi&nbsp;II]]. Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 183; Bennett, 83. In a possible connection, in ''Nihon no shashinka'' it is stated that Suzuki Shin'ichi&nbsp;II may have worked for Yokoyama in 1876. </ref>
-->
-->
V roce 1876, předal práva ke svému studiu svému asistentovi Odu Nobumasovi a stal se odborným asistentem na japonské vojenské akademii<ref>Pravděpodobně [[Imperial Japanese Army Academy]].</ref> a přednášel fotografii a litografii.<ref>Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 183; Bennett, 83.</ref>
V roce 1876 předal práva ke svému studiu svému asistentovi Nobumasu Odovi a stal se odborným asistentem na japonské vojenské akademii<ref>Pravděpodobně [[Imperial Japanese Army Academy]].</ref> a přednášel fotografii a litografii.<ref>Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 183; Bennett, 83.</ref>


V roce 1881<ref>V roce 1882, podle Bennett, 83.</ref> se mu vrátila tuberkulóza, kterou trpěl v patnácti letech a přinutila jej opustit jeho post na Vojenské akademii. Přesto pak ještě založil firmu Šašin Sekiban-ša (''Fotolitografická společnost'') a pokračoval v [[barevná fotografie|barevné fotografii]], v tomto čase vytvořil to, co nazýval ''šašin abura-e''<ref>Anglický přepis: ''shashin abura-e''</ref> (寫眞油繪 v pravopisu té doby, dnes 写真油絵) neboli ''fotografický olejový obraz'', při jejichž výrobě se odstranila papírová podložka fotografie a na zbývající emulzi se pak použily olejové barvy.<ref>v angličtině: the paper support of a photograph was cut away and oil paints then applied to the remaining emulsion.</ref> Yokoyama s použitím této techniky vytvořil řadu děl.<ref>Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 182, 183</ref><ref>Bennett, 83.</ref> Bylo pak těžko rozeznat, zda se jedná o fotografii nebo olejomalbu.
V roce 1881<ref>V roce 1882, podle Bennett, 83.</ref> se mu vrátila tuberkulóza, kterou trpěl v patnácti letech a přinutila jej opustit jeho post na Vojenské akademii. Přesto pak ještě založil firmu Šašin Sekiban-ša (''Fotolitografická společnost'') a pokračoval v [[barevná fotografie|barevné fotografii]], v tomto čase vytvořil to, co nazýval ''šašin abura-e''<ref>Anglický přepis: ''shashin abura-e''</ref> (寫眞油繪 v pravopisu té doby, dnes 写真油絵) neboli ''fotografický olejový obraz'', při jejichž výrobě se odstranila papírová podložka fotografie a na zbývající emulzi se pak použily olejové barvy.<ref>v angličtině: the paper support of a photograph was cut away and oil paints then applied to the remaining emulsion.</ref> Yokoyama s použitím této techniky vytvořil řadu děl.<ref>Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 182, 183</ref><ref>Bennett, 83.</ref> Bylo pak těžko rozeznat, zda se jedná o fotografii nebo olejomalbu.


Yokoyama zemřel v Tokiju 15. října 1884.
Zemřel v Tokiu 15. října 1884.


Kromě krajin a portrétů je Yokoyama známý svými [[autoportrét]]y. Mezi jeho díla patří malby, velkoformátové [[albuminový tisk|albuminové tisky]], (monochromatické i [[kolorování|ručně kolorované]]) a ''šašin abura-e''. Dělal studiová suvenýrová alba, z nichž se některé dochovaly dodnes. Jeho biografie byla sepsána v roce 1887.<ref>Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 183; Bennett, 82, 83.</ref>
Kromě krajin a portrétů je známý svými [[autoportrét]]y. Mezi jeho díla patří malby, velkoformátové [[albuminový tisk|albuminové tisky]], (monochromatické i [[kolorování|ručně kolorované]]) a ''šašin abura-e''. Dělal studiová suvenýrová alba, z nichž se některé dochovaly dodnes. Jeho biografie byla sepsána v roce 1887.<ref>Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 183; Bennett, 82, 83.</ref>


== Galerie ==
== Galerie ==

Verze z 21. 3. 2011, 20:36

Jokojama Matsusaburó, autoportrét, šašin abura-e, 1881-1884
Yokoyama Matsusaburō: Chrám v Kjóto
Yokoyama Matsusaburō: Nanking

Jokojama Matsusaburó[1] (横山 松三郎, 10. října 1838 - 15. října 1884) byl průkopník japonské fotografie, umělec, litograf a učitel.

Život a dílo

Narodil se jako Bunroku Jokojama (横山 文六) v kurilském Iturupu (od roku 1855 pod japonskou nadvládou) 10. října 1838.[2] Brzy po narození se Jokojama a jeho rodina přestěhovali do Hakodate, kde v roce 1854 poprvé spatřil daguerrotypie, které pořídili Eliphalet Brown junior a Alexandr Fjodorovič Možajskij[3] V patnácti letech se vyučil prodejcem šatů kimono a během této doby se u něho rozvinul zájem o fotografování. O několik let později se jako asistent ruského malíře Lehmana[4] seznámil se západními malířskými styly a pomáhal malovat veduty a krajiny v okolí ruského konzulátu v Hakodate. S cílem zlepšit své obrazy krajin, se Jokojama začal učit fotografii. Odcestoval do Jokohamy a studoval fotografii u Rendža Šimooky, pak se vrátil do Hakodate a studoval u ruského konzula I. A. Goškeviče.[5] V roce 1868 Jokojama otevřel svůj vlastní fotografický ateliér v Jokohamě.[6] Ve stejném roce přesunul studio na Rjógoku (v Tokiu), za nějaký čas se přestěhoval do krátké vzdálenosti od Tokia do Ueno Ikenohata.[7]

V roce 1868 se Jokojama setkal s Noritane Ninagawou, úředníkem vlády v období Meidži, který ho pověřil, aby fotografoval hrad Edo před rekonstrukcí a královský poklad v Šosoinu. Projekt dokončil mezi lety 1871 a 1872 a některé výsledné práce byly zveřejněny v roce 1872 jako album 64 fotografií s názvem Kyú-Edo-jó Šašin-chó (旧江戸城写真帳, Fotografické album bývalého hradu Edo) a pak ještě jednou jako album 73 fotografií v roce 1878 pod názvem Kanko Zusecu, Jokakau-no-bu (Historie a popis japonského umění a průmyslu, první část, hrad).[8] Některé z fotografií Jokojamy z japonských uměleckých děl byly prezentovány na Světové výstavě v roce 1873 ve Vídni.[9]

Jokojama byl prvním japonským fotografem, který vážně usiloval o stereofotografii. Rané snímky zařízení jeho ateliéru ukazují sedm kamer, z nichž dvě jsou stereoskopické. Během roku 1869 spolu s přáteli a studenty cestoval po celém Japonsku.[10]

V roce 1876 předal práva ke svému studiu svému asistentovi Nobumasu Odovi a stal se odborným asistentem na japonské vojenské akademii[11] a přednášel fotografii a litografii.[12]

V roce 1881[13] se mu vrátila tuberkulóza, kterou trpěl v patnácti letech a přinutila jej opustit jeho post na Vojenské akademii. Přesto pak ještě založil firmu Šašin Sekiban-ša (Fotolitografická společnost) a pokračoval v barevné fotografii, v tomto čase vytvořil to, co nazýval šašin abura-e[14] (寫眞油繪 v pravopisu té doby, dnes 写真油絵) neboli fotografický olejový obraz, při jejichž výrobě se odstranila papírová podložka fotografie a na zbývající emulzi se pak použily olejové barvy.[15] Yokoyama s použitím této techniky vytvořil řadu děl.[16][17] Bylo pak těžko rozeznat, zda se jedná o fotografii nebo olejomalbu.

Zemřel v Tokiu 15. října 1884.

Kromě krajin a portrétů je známý svými autoportréty. Mezi jeho díla patří malby, velkoformátové albuminové tisky, (monochromatické i ručně kolorované) a šašin abura-e. Dělal studiová suvenýrová alba, z nichž se některé dochovaly dodnes. Jeho biografie byla sepsána v roce 1887.[18]

Galerie

  • Jizu Amidike, Osaka a cesa poblíž Mogi (Kobe)
    Jizu Amidike, Osaka a cesa poblíž Mogi (Kobe)
  • Kjoto od Maruyamy
    Kjoto od Maruyamy
  • Chrám Rokukakudo, Kjoto
    Chrám Rokukakudo, Kjoto

Odkazy

Reference

  1. ↑ Anglický přepis Yokoyama Matsusaburō
  2. ↑ Podrobnosti narození podle Nihon no šašinka.
  3. ↑ Eliphalet Brown, Jr. byl v Hakodate na začátku roku jako člen druhé mise Matthew C. Perryho do Japonska. A. F. Možajskij přijel do Hakodate na palubě ruské lodi Diana později stejný rok. Možajskij produkoval množství daguerreotypií města. Bennett, 82.
  4. ↑ Křestní jméno je neznámé.
  5. ↑ Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 183; Bennett, 82.
  6. ↑ Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 183.
  7. ↑ Yokoe, 'Yokoyama Matsusaburō'. Yokoe does not indicate when the second move took place. Nihon no shashinka follows this account by Yokoe. Earlier accounts, including Yokoe's earlier one in 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', tend to talk of Yokohama and Ueno, not mentioning Ryōgoku. Bennett notes that, according to historians Torin Boyd, Naomi Izakura, and Anne Wilkes Tucker, Yokoyama opened his first studio in Tokyo, not Yokohama. There may have been two studios. Bennett, 82.
  8. ↑ Název je vytištěn na obalu v japonské znaky, latinkou přepsané je to: Kwan ko dzu setsu a ve francouzštině: Notice historique et descriptive sur les arts et industries japonais, première partie, château. This was one of a ten-volume work: five volumes in Japanese with plates, and five in French translation. Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 182.
  9. ↑ Bennett, 83.
  10. ↑ Během cesty po Japonsku pořizoval stereosnímky. Pořídil přinejmenším tři série pohledů, které v té době publikoval, ale které bylo později velmi těžké najít. Podle historika fotografie Roba Oechsla, jsou stereofotografie Jokojamy významné pouze z počátku období Meidži, které pořídil od roku 1869 do 1870, Oechsle, 221
  11. ↑ Pravděpodobně Imperial Japanese Army Academy.
  12. ↑ Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 183; Bennett, 83.
  13. ↑ V roce 1882, podle Bennett, 83.
  14. ↑ Anglický přepis: shashin abura-e
  15. ↑ v angličtině: the paper support of a photograph was cut away and oil paints then applied to the remaining emulsion.
  16. ↑ Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 182, 183
  17. ↑ Bennett, 83.
  18. ↑ Yokoe, 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884)', 183; Bennett, 82, 83.

Literatura

  • Bennett, Terry. Photography in Japan: 1853–1912. Rutland, Vt: Charles E. Tuttle, 2006. ISBN 0-8048-3633-7 (hard)
  • Nihon no shashinka (日本の写真家) / Biographic Dictionary of Japanese Photography. Tokyo: Nichigai Associates, 2005. ISBN 4-8169-1948-1. (japonsky) Despite the English-language alternative title, all in Japanese.
  • Oechsle, Rob. 'Stereoviews—Index of Japan–Related Stereoview Photographers and Publishers, 1859–1912'. In Bennett, Terry. Old Japanese Photographs: Collector's Data Guide London: Quaritch, 2006. ISBN 0-9550852-4-1 (hard)
  • Union List of Artist Names, s.v. "Yokoyama, Matsusaburo". Accessed 10 September 2006.
  • Yokoe, Fuminori. 'Part 3-3. Yokoyama Matsusaburo (1838-1884).' In The Advent of Photography in Japan/Shashin torai no koro, Tokyo Metropolitan Museum of Photography, and Hakodate Museum of Art, Hokkaido, eds. (Tokyo: Tokyo Metropolitan Foundation for History and Culture; Tokyo Metropolitan Museum of Photography; Hokkaido: Hakodate Museum of Art, 1997), 182-183.
  • Yokoe, Fuminori. 'Yokoyama Matsusaburō'. Nihon shashinka jiten (日本写真家事典) / 328 Outstanding Japanese Photographers. Kyoto: Tankōsha, 2000. ISBN 4-473-01750-8. P.327. (japonsky) Despite the English-language alternative title, all in Japanese.

Externí odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Macusaburó Jokojama na Wikimedia Commons Šablona:Obsahuje japonský text

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Macusaburó_Jokojama&oldid=6678446“