Dagmar Hochová: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
+kat
+dvojčata, odkazy;, styl, kor.;
Řádek 12: Řádek 12:


Její dílo se vymyká dobové tvorbě nejen nekonformností námětů a tvrdošíjností v hledání a odkrývání lidských okamžiků, ale i programovou rezignací na zažité a osvědčené tvůrčí konvence. Nerespektuje žádná kompoziční pravidla, pohrdá aranžováním scén a fotografovaných lidí či objektů, nesnáší umělé osvětlení, zejména bleskové světlo, nezajímá jí technická preciznost. Hlavní je pro ni síla výpovědi o člověku a té pak podřizuje vše.
Její dílo se vymyká dobové tvorbě nejen nekonformností námětů a tvrdošíjností v hledání a odkrývání lidských okamžiků, ale i programovou rezignací na zažité a osvědčené tvůrčí konvence. Nerespektuje žádná kompoziční pravidla, pohrdá aranžováním scén a fotografovaných lidí či objektů, nesnáší umělé osvětlení, zejména bleskové světlo, nezajímá jí technická preciznost. Hlavní je pro ni síla výpovědi o člověku a té pak podřizuje vše.

Ve své tvorbě se také zabývá podobností dvojčat. Stejným tématem se zabývaly autorky [[Tereza Vlčková]] (cyklus ''Two'' - ''Dvojice''), [[Loretta Lux]] (''Sasha and Ruby''<ref>http://www.torchgallery.com/loretta-lux/sasha-and-ruby-1.html</ref>), [[Rineke Dijkstra]] (''Chen a Efrat''), [[Diane Arbus]] (''Identická dvojčata''<ref>http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2005/05/11/AR2005051102052.html</ref>), [[Mary Ellen Mark]]<ref>http://www.americansuburbx.com/2009/10/interview-mary-ellen-mark-with.html</ref><ref>http://njanjankiri.blogspot.com/</ref>, [[Wendy McMurdo]]<ref>http://www.iniva.org/dare/themes/play/mcmurdo.html</ref><ref>http://monique-kaput.blogspot.com/</ref> nebo [[Chantal Michel]]<ref>http://www.chantalmichel.ch/fotografie/07_08/kiesen/400/derfuenftetag.html</ref>.<ref name=Mlade_fotografky>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Žůrek
| jméno = Radim
| odkaz na autora = Radim Žůrek
| titul = Bakalářská práce, Mladé české fotografky
| url = http://www.itf.cz/dokumenty/radim-zurek-mlade-ceske-fotografky.pdf
| datum vydání = 2010
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2010-12-13
| vydavatel = Institut tvůrčí fotografie
| místo = Opava
| jazyk =
}}</ref><ref>http://fantomatik75.blogspot.com/2009/10/mystery-twins.html?zx=66c8fe271a963d8a</ref>, [[Mary Ellen Mark]], [[Wendy McMurdo]] nebo [[Chantal Michel]].<ref name=Mlade_fotografky/>


[[Fotoaparát]] neodkládá ani dnes, i když se v posledním desetiletí spíše soustřeďuje na bilancování svého rozsáhlého díla. Dostalo se jí satisfakce za dlouhá léta, kdy její nejlepší fotografické cykly končily v šuplíku. Od roku 1994 začala vydávat ve spolupráci s nakladatelstvím [[Kuklík (nakladatelství)|Kuklík]] knižní rekapitulaci svého fotografického díla.
[[Fotoaparát]] neodkládá ani dnes, i když se v posledním desetiletí spíše soustřeďuje na bilancování svého rozsáhlého díla. Dostalo se jí satisfakce za dlouhá léta, kdy její nejlepší fotografické cykly končily v šuplíku. Od roku 1994 začala vydávat ve spolupráci s nakladatelstvím [[Kuklík (nakladatelství)|Kuklík]] knižní rekapitulaci svého fotografického díla.

Verze z 15. 12. 2010, 23:16

Dagmar Hochová (* 10. března 1926, Praha) je česká dokumentární, portrétní a reportážní fotografka.[1]

Život a dílo

Narodila se v roce 1926 v Praze. Studovala v letech 1942-1943 na Státní grafické škole v Praze, kde byla žačkou Jaromíra Funkeho a Josefa Ehma. Po krátkém válečném přerušení dokončila školu v ročníku 1945/1946. Poté pracovala v laboratořích firmy Illek a Paul, orientované na reklamní fotografii, a stala se jednou z prvních studentek prof. Karla Plicky na nově založené Filmové akademii múzických umění.

Obor filmová fotografie absolvovala roku 1953. Už během studií spolupracovala s časopisy a s nakladatelstvími pro děti, především nakladatelství Albatros. Tato spolupráce ovlivnila její celoživotní zaměření na reportážní a dokumentární fotografii. Proslavily ji cykly Děti, Síla věku, Dvojice, Svátky a slavnosti. Její kamera zachytila životní okamžiky malých a přehlížených, děti, staré lidi a jeptišky. Jako fotografku ji to vždy přitahovalo na místa, kde se něco dělo. Právě tam hledala své okamžiky pravdy.

PhDr. Marie Klimešová, 29. dubna 2001 o Dagmar Hochové řekla: Dáša Hochová dětem rozumí. Ani na okamžik je nevnímá jako objekt jakéhosi sentimentu; děti jí jsou vždy partnery a ona je nadšena, když v nich nalézá životaschopnost, která jim v budoucnu pomůže rozvinout se v dospělou osobnost. Sleduje je mnohdy s radostnou jízlivostí, s porozuměním pro jejich přirozenou nenucenost, zároveň jim ale svou vitální přítomností dává podnět ke zvlášť pádnému projevení své podstaty.[2]

Její dílo se vymyká dobové tvorbě nejen nekonformností námětů a tvrdošíjností v hledání a odkrývání lidských okamžiků, ale i programovou rezignací na zažité a osvědčené tvůrčí konvence. Nerespektuje žádná kompoziční pravidla, pohrdá aranžováním scén a fotografovaných lidí či objektů, nesnáší umělé osvětlení, zejména bleskové světlo, nezajímá jí technická preciznost. Hlavní je pro ni síla výpovědi o člověku a té pak podřizuje vše.

Ve své tvorbě se také zabývá podobností dvojčat. Stejným tématem se zabývaly autorky Tereza Vlčková (cyklus Two - Dvojice), Loretta Lux (Sasha and Ruby[3]), Rineke Dijkstra (Chen a Efrat), Diane Arbus (Identická dvojčata[4]), Mary Ellen Mark[5][6], Wendy McMurdo[7][8] nebo Chantal Michel[9].[10][11], Mary Ellen Mark, Wendy McMurdo nebo Chantal Michel.[10]

Fotoaparát neodkládá ani dnes, i když se v posledním desetiletí spíše soustřeďuje na bilancování svého rozsáhlého díla. Dostalo se jí satisfakce za dlouhá léta, kdy její nejlepší fotografické cykly končily v šuplíku. Od roku 1994 začala vydávat ve spolupráci s nakladatelstvím Kuklík knižní rekapitulaci svého fotografického díla. Za vlastní finanční prostředky získané v restituci připravila sama, bez editorské pomoci, bilanční trilogii - Deset, dvacet, třicet, už jdu, Čas oponou trhl a Síla věku.

V Nakladatelství Torst publikovala v roce 2001 zatím svou poslední knihu fotografických portrétů českých spisovatelů nazvanou Konec chleba, počátek kamení. V letech 1990-1992 byla poslankyní České národní rady. V roce 2000 jí byla za vynikající umělecké výsledky udělena medaile Za zásluhy.

Za svou zásadní práci považuje snímek Proti zdi z roku 1960, portrét dvou kluků, kteří vší vervou skáčou proti oprýskané stěně a kopou do ní. Je na něm vidět jejich nespoutaná snaha překonat překážku, i když moc dobře vědí, že si o ni leda tak zničí boty.[12]

Výstavy

  • Síla věku, únor 1992, Malá galerie České spořitelny (Kladno)[13]
  • Děti 1948–66, Galerie Pražského domu fotografie, Haštalská 1, 110 00 Praha 1, 4. května – 3. června 2001[2]
  • Zadním východem, Klášter dominikánů, Praha 1, 3. - 31. května 2008

Galerie

Odkazy

Šablona:Portál Fotografie

Reference

Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Dagmar Hochová

Externí odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Dagmar Hochová na Wikimedia Commons