Dub korkový: Porovnání verzí

Dub korkový
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	bukotvaré (Fagales);
Čeleď	bukovité (Fagaceae);
Rod	dub (Quercus);
Binomické jméno
	Quercus suber; L.
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 5. 4. 2010, 09:53

Dub korkový (Quercus suber L.) je listnatý strom z čeledi bukovitých.

Popis

Dub korkový dosahuje výšky až kolem 20m, kmen a větve jsou různě pokřivené.
Listy jsou střídavé, oválné a nepravidelně vykousané, veliké až 10 cm.
Borka je tlustá až 10 cm a odlupuje se ve velkých plátech ze kterých se získává přírodní korek.
Květenství jsou jehnědy.
Plodem jsou žaludy velké až 3 cm.

Areál rozšíření

Domovina dubu korkového je v oblasti Středomoří, na Pyrenejském poloostrově a v severní Africe.

Stanoviště

Dub korkový se pěstuje na plantážích na otevřených světlých plochách

Použití

Dub korkový se využívá pro získávání přírodního korku olupováním borky v intervalech 6 až 12 let. První sklizeň se může provést po cca 25 letech od výsadby, ale kvalitní korek pro výrobu zátek se získá až po třetí sklizni tedy až po 75 letech. Korek z prvních sklizní se zpracuje převážně na dekorativní účely.

Svojí korunou připomínají vzrostlý ořech, rostou do výšky až 12 m a některé stromy mohou dosahovat stáří až 200 let. Pěstují se na korkovníkových plantážích, které jsou podobné alejím ovocných stromů. Plantáže těchto stromů jsou přísně střeženy a jsou chráněny a kontrolovány ministerstvem zemědělství. Největším pěstitelem korkového dubu je Portugalsko, které se považuje za zemi dodávající na trh korek nejvyšší kvality. Mezi další pěstitele a zpracovatele korku patří Španělsko, Itálie, v menší míře potom Francie, Sardinie, Itálie, Jugoslávie. Světová produkce kůry se pohybuje kolem 320,000 t ročně, z toho více než 50 procent se sklidí v Portugalsku. Několik korkových důbů je možné najít i v České republice. Ty ovšem neslouží k získávání korku.

Korkový dub má schopnost regenerovat svoji kůru. Syrový korek se tedy získává loupáním kůry korkového dubu. První loupání může nastat asi po 25 letech stáří dubu poté, co dosáhne kmen korkového dubu minimálně 70 cm v obvodu. Následné sklizně korkové kůry se provádí po dalších 9 letech. Teprve při třetí sklizni dosáhne kůra požadované kvality. Nejvhodnější doba pro loupání je červenec. Korková sklizeň ale začíná obvykle v červnu a trvá asi 3 měsíce.

Po sklizni je kůra nejdříve volně uložena ve velkých hromadách na 6 až 12 měsíců. Teprve potom se začínají provádět jednotlivé fáze výroby korkové zátky. Ze všeho nejdříve se kúra asi hodinu vaří ve velkých nádobách s vodou, čímž se vyloučí třísloviny a případné přítomné mikroorganismy. Přitom jsou jednotlivé kusy drženy pod hladinou a postupným utahováním se lisují. Tím kůra ztratí své přirozené zakřivení a dostane se tím tvaru desek, která je potřebná a vhodná pro další zpracování.