Pergamen: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 30. 5. 2020, 07:41

Pergamen je nevydělaná, při napětí sušená a hlazená zvířecí kůže, v minulosti používaná jako psací materiál. Používá se kůže různých domácích zvířat, např. oslů, vepřů, koz, ovcí nebo hovězího dobytka, zpravidla mladších jedinců, jejichž kůže je jemnější. Je to materiál bílkovinné povahy (kolagen a elastin).

Pergamen z telecí kůže se nazývá bělpuch.^[1]

Použití

Od starověku zhruba do začátku novověku byl pergamen jedna z nejpoužívanějších psacích látek (psaly se na něj knihy a listiny). Dodnes se používá například k potahování bubnů, díky vysoké trvanlivosti se na něj tisknou britské zákony a na Pařížské univerzitě doktorské diplomy.

Výroba

Kůže se zbaví chlupů buď pomocí loužení ve vápenném mléce po dobu 7–14 dní, nebo enzymaticky a poté vyčistí. Čistá kůže se napne na rám a nechá uschnout. Následně se zdrsní pemzou, plní olověnou, nebo zinkovou bělobou rozdělanou v oleji a po zaschnutí nátěru se hladí a leští. Pro výrobu jemných pergamenů se užívá kůží mladých zvířat. Pro nejjemnější pergamen, tzv. velín (materiál) (vellum), se používala dokonce kůže nenarozených jehňat – děložní pergamen. Výroba pergamenu je obrazově doložena v řadě pramenů, např. v cyklu iluminací michelsberského rukopisu. Pergameníci se latinsky označovali jako membranarii, rasores perg.

Ve evropských druzích pergamenu rozlišujeme tři základní typy:

jihoevropský, též italský je jemněji zpracován jen po masové straně, na kterou se píše, druhá zůstává hrubší a žlutá;
středoevropský je zpracován oboustranně stejně (méně jemně) a píše se na obě strany.
byzantský se navíc potírá bílkem a více se vyleští.

Historie

Pergamen získal své jméno podle maloasijského města Pergamon, kde se dle starověkých pramenů začal vyrábět (zde dominoval obchod s ním, ale vyráběl se již dříve) a vznikla Pergamská knihovna. S jeho výrobou se zde začalo za doby vlády krále Eumena II. (197–159 př. n. l.), kdy byl podle pramenů zakázán dovoz papyru. Konkurenční město, Alexandrie, mělo zase monopol na papyrus a svou knihovnu. Řecké slovo diphtherai (kůže) označovalo i knihy. Podobně i název pro bibli (synonymum knihy) je podle města Byblos, které obchodovalo s papyrem.

Později se stal obecně výlučnou psací látkou až do začátku 13. století. Od 14. století počal být vytlačován papírem, na českém území především cizí provenience, zpočátku nejčastěji papírem italským. Protože byl daleko trvanlivější než papír, pro důležité dokumenty se užíval až do 18. století.

V dobách, kdy habsburskou říši ovládla byrokracie, v českých zemích se žertem říkalo, že říši vládne husa a osel (psací husí brk a oslí kůže pergamenu).

Palimpsest

Listina zhotovená na jemném pergamenu (vellum) z roku 1638

Po celou historii byla největší nevýhodou pergamenu jeho vysoká cena. Aby se materiálem šetřilo, často se prováděla reskribace – z jednoho listu se vyškrabal původní text a list se použil znovu. Vyškrabané pergamenové listy, tzv. palimpsesty, jsou dnes zajímavými historickými dokumenty, protože speciální lampy umožňují přečtení původního vyškrabaného textu (staršího a tedy zpravidla historicky cennějšího).

Odkazy

Reference

↑ http://casopis.hostbrno.cz/archiv/2011/1-2011/in-belpuch-veritas

Literatura

HLAVÁČEK, Ivan; KAŠPAR, Jaroslav; NOVÝ, Rostislav. Vademecum pomocných věd historických. 2. vyd. Jinočany: H&H, 1994. 448 s. ISBN 80-85467-47-X.

Související články

Externí odkazy

Slovníkové heslo palimpsest ve Wikislovníku
Encyklopedické heslo Pergamen v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Obrázky, zvuky či videa k tématu pergamen na Wikimedia Commons
Pergamen v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] ttp://casopis.hostbrno.cz/archiv/2011/1-2011/in-belpuch-veritas

[1]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 [[Soubor:Parchment from goatskin.jpg|náhled|upright=0.8|Hotový středoevropský (severní) typ pergamenu z [[koza|kozí]] kůže napnutý na dřevěném rámu]]
-'''Pergamen''' je nevydělaná při napětí sušená a hlazená zvířecí [[kůže]], v minulosti používaná jako [[Psací látky|psací materiál]]. Používá se kůže různých domácích zvířat, např. oslů, vepřů, koz, ovcí nebo hovězího dobytka, zpravidla mladších jedinců, jejichž kůže je jemnější. Je to materiál bílkovinné povahy ([[kolagen]] a [[elastin]]).
+'''Pergamen''' je nevydělaná, při napětí sušená a hlazená zvířecí [[kůže]], v minulosti používaná jako [[Psací látky|psací materiál]]. Používá se kůže různých domácích zvířat, např. oslů, vepřů, koz, ovcí nebo hovězího dobytka, zpravidla mladších jedinců, jejichž kůže je jemnější. Je to materiál bílkovinné povahy ([[kolagen]] a [[elastin]]).
 Pergamen z telecí kůže se nazývá [[bělpuch]].<ref>http://casopis.hostbrno.cz/archiv/2011/1-2011/in-belpuch-veritas</ref>
 == Použití ==
-Od [[Starověk|starověku]] zhruba do [[Raný novověk|začátku novověku]] byl pergamen jedna z nejpoužívanějších [[Psací látky|psacích látek]] (psaly se na něj [[Kniha|knihy]] a [[Listina (diplomatika)|listiny]]). Dodnes se používá například k potahování [[Buben|bubnů]], díky vysoké trvanlivosti se na něj tisknou Britské zákony a na Pařížské univerzitě doktorské diplomy.
+Od [[Starověk|starověku]] zhruba do [[Raný novověk|začátku novověku]] byl pergamen jedna z nejpoužívanějších [[Psací látky|psacích látek]] (psaly se na něj [[Kniha|knihy]] a [[Listina (diplomatika)|listiny]]). Dodnes se používá například k potahování [[Buben|bubnů]], díky vysoké trvanlivosti se na něj tisknou britské zákony a na Pařížské univerzitě doktorské diplomy.
 == Výroba ==
-[[Kůže]] se zbaví [[Chlup (zoologie)|chlupů]] buď pomocí loužení ve vápenném mléce po dobu 7–14 dní nebo enzymaticky a poté vyčistí. Čistá kůže se napne na rám a nechá uschnout. Následně se zdrsní [[pemza|pemzou]], plní olověnou, nebo zinkovou [[běloba|bělobou]] rozdělanou v [[olej]]i a po zaschnutí nátěru se hladí a leští. Pro výrobu jemných pergamenů se užívá kůží mladých zvířat. Pro nejjemnější pergamen, tzv. [[velín (materiál)]] ([[vellum]]), se používala dokonce kůže nenarozených jehňat – děložní pergamen. Výroba pergamenu je obrazově doložena v řadě pramenů, např. v cyklu iluminací michelsberského rukopisu. Pergameníci se latinsky označovali jako ''membranarii, rasores perg''.
+[[Kůže]] se zbaví [[Chlup (zoologie)|chlupů]] buď pomocí loužení ve vápenném mléce po dobu 7–14 dní, nebo enzymaticky a poté vyčistí. Čistá kůže se napne na rám a nechá uschnout. Následně se zdrsní [[pemza|pemzou]], plní olověnou, nebo zinkovou [[běloba|bělobou]] rozdělanou v [[olej]]i a po zaschnutí nátěru se hladí a leští. Pro výrobu jemných pergamenů se užívá kůží mladých zvířat. Pro nejjemnější pergamen, tzv. [[velín (materiál)]] ([[vellum]]), se používala dokonce kůže nenarozených jehňat – děložní pergamen. Výroba pergamenu je obrazově doložena v řadě pramenů, např. v cyklu iluminací michelsberského rukopisu. Pergameníci se latinsky označovali jako ''membranarii, rasores perg''.
 [[Soubor:Permennter-1568.png|náhled|upright=0.8|Výroba pergamenu, 1568]]
 Ve evropských druzích pergamenu rozlišujeme tři základní typy: