Stavovský stát: Porovnání verzí
m Tato informace byla v článku chybějící a je poměrně důležitá při prvním stavovském odboji. značky: první editace editace z Vizuálního editoru |
mBez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
[[Habsburkové]] po roce [[1526]] postavení panovníka posílili, a to hlavně díky nejednotnosti a vzájemné svárlivosti [[Čechy|českých]] a [[Morava|moravských]] stavů. Poražením [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] v roce [[1620]] byly [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinandem II.]] provedeny kroky k omezení moci stavů a zavedení [[absolutismus|absolutismu]]. To bylo v roce [[1627]] v [[Čechy|Čechách]] zakotveno zákonem ([[Obnovené zřízení zemské]]) a o rok později i na [[Morava|Moravě]]. |
[[Habsburkové]] po roce [[1526]] postavení panovníka posílili, a to hlavně díky nejednotnosti a vzájemné svárlivosti [[Čechy|českých]] a [[Morava|moravských]] stavů. Poražením [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] v roce [[1620]] byly [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinandem II.]] provedeny kroky k omezení moci stavů a zavedení [[absolutismus|absolutismu]]. To bylo v roce [[1627]] v [[Čechy|Čechách]] zakotveno zákonem ([[Obnovené zřízení zemské]]) a o rok později i na [[Morava|Moravě]]. |
||
== Stavovský stát v současnosti == |
|||
{{Pahýl}} |
|||
Alternativní pojetí stavovského státu pro naši dobu může představovat tzv.stavovská demokracie, jde o takový stát, kde neexistují politické strany (parlamentní liberalismus), nicméně zákonodárná, exekutivní i výkonná moc je zachována.{{Pahýl}} |
|||
{{Autoritní data}} |
{{Autoritní data}} |
||
Verze z 21. 5. 2019, 23:46
Stavovský stát je forma monarchie, v níž je státní moc rozdělena mezi panovníka a sněm, v němž zasedají zástupci jednotlivých stavů, tj. zpravidla vyšší (panstvo) a nižší (rytířstvo) šlechty, královských měst (měšťané) a duchovenstva (klérus, kněží). Panovník je vnímán především jako reprezentant státu a vrchní velitel vojsk. Zemský sněm má zákonodárnou moc, právo na svolání zemské hotovosti (armády) a volí panovníka.
Země Koruny české
Silný vliv v zemích Koruny české získaly stavy v 2. polovině 15. století za vlády Vladislava Jagellonského, který měl jako český král jen omezenou suverenitu. Jednotlivé země vlastní autonomní zemské sněmy. Zasedali v nich zástupci šlechty a královských měst, nikoliv však církve. Rozhodnutí sněmů se stávala zákonem a byla zapisována do zemských desek.
Habsburkové po roce 1526 postavení panovníka posílili, a to hlavně díky nejednotnosti a vzájemné svárlivosti českých a moravských stavů. Poražením stavovského povstání v roce 1620 byly Ferdinandem II. provedeny kroky k omezení moci stavů a zavedení absolutismu. To bylo v roce 1627 v Čechách zakotveno zákonem (Obnovené zřízení zemské) a o rok později i na Moravě.
Stavovský stát v současnosti
Alternativní pojetí stavovského státu pro naši dobu může představovat tzv.stavovská demokracie, jde o takový stát, kde neexistují politické strany (parlamentní liberalismus), nicméně zákonodárná, exekutivní i výkonná moc je zachována.
