Italské království (Svatá říše římská): Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
vlajka Modenského vévodství
Bez shrnutí editace
Řádek 6: Řádek 6:
| více před =
| více před =
| před 1 = Italské království (středověk)
| před 1 = Italské království (středověk)
| před 1 vlajka = Corona ferrea monza (heraldry).svg
| před 1 vlajka = No flag.svg
| před 2 =
| před 2 =
| před 2 vlajka =
| před 2 vlajka =
Řádek 32: Řádek 32:
| po 10 vlajka = Flag of the Papal States (pre 1808).svg
| po 10 vlajka = Flag of the Papal States (pre 1808).svg
| šířka 1. sloupce =
| šířka 1. sloupce =
| vlajka = Banner of the Holy Roman Emperor with haloes (1400-1806).svg
| vlajka =
| článek o vlajce = Německá vlajka
| článek o vlajce =
| vlajka velikost = 115px
| vlajka velikost =
| znak = Corona ferrea monza (heraldry).svg
| znak =
| článek o znaku =
| článek o znaku =
| znak velikost = 110px
| znak velikost =
| rámeček znak =
| rámeček znak =
| hymna =
| hymna =

Verze z 16. 8. 2018, 01:34

Šablona:Infobox zaniklý stát

Italské království (německy Königreich Italien, latinsky Regnum Italiae nebo Regnum Italicum) či Říšská Itálie (německy Reichsitalien) byla monarchie Svaté říše římské a spolu s Německým královstvím a Burgundskem tvořili „Tria Regna“ (tři království Svaté říše římské). V rámci říše reálně existovalo Italské království jako její součást v letech 9621024, kdy zahrnovalo většinu severního Apeninského poloostrova (kromě Papežského státu a jihu poloostrova, který náležel Sicilskému hrabství) a skládající se ze zemí Lombardie, Spoleta a marek Toskánska a Verony. V důsledku bojů mezi přívrženci císařů a papežů došlo k jeho rozdělení a rozkladu. Do roku 1801 existovalo království už jen formálně v podobě titulu italského krále, který se uděloval císařům Svaté říše římské.

Dějiny

Svatá říše římská roku 1000, italská území (světle fialově)
Státní útvary rozkládající se na území formálního Italského království v roce 1789

Zesláblé Italské království po výbojích Ottonů přijalo lenní vztah k římskoněmecké říši, stalo se tak poté po odtržení Friuli. Oslabení centrální moci vedlo k růstu odstředivých tendencí jednotlivých částí, resp. k posílení cizího vlivu (papežů v Toskánsku, odtržení Spoleta atd.). Oslabení moci císaře (a v důsledku toho i lenního vztahu ke římskoněmecké říši) a vyčerpávající zápas mezi ghibeliny a guelfy vedly k osamostatnění jednotlivých měst zejména na severu Itálie (Lombardská liga, Verona atd.), což znamenalo faktický zánik Italského království jako správního celku. Titul italského krále se však užíval i nadále a budoucí císaři se nechali korunovat na italské krále v Pavii.

Odkazy

Literatura

  • Honzák, Pečenka, Stellner, Vlčková - Evropa v proměnách staletí, nakl. LIBRI, 1997

Související články