Jansenismus: Porovnání verzí
Oprava ISBN, doplnění literatury a eo značka: možný spam |
odkaz na autora |
||
Řádek 5: | Řádek 5: | ||
| příjmení = Budil |
| příjmení = Budil |
||
| jméno = Ivo T |
| jméno = Ivo T |
||
| odkaz na autora = Ivo T. Budil |
|||
| příjmení2 = |
| příjmení2 = |
||
| jméno2 = |
| jméno2 = |
Verze z 15. 9. 2017, 20:40
Jansenismus byl morálně přísný teologický směr v katolické církvi 16. až 18. století, ovlivněný kalvinismem. Vznikl z myšlenek holandského teologa a biskupa v Yprách Cornelia Jansena (1585–1638), který ve své knize o sv. Augustinovi (vyšla 1640) silně zdůraznil jeho nauku o prvotním hříchu, o nezbytnosti Boží milosti ke spáse a zároveň o neodolatelnosti působení Boží milosti na člověka.
Podle křesťanské nauky se člověk rodí zatížen dědičným hříchem a z vlastních sil nemůže dosáhnout spásy. Jansen a jansenisté se ovšem lišili naukou o předurčení čili predestinaci: vševědoucí Bůh o každém člověku předem ví, zda bude spasen, nebo zavržen. Tuto nauku odvozovali ze spisů sv. Augustina, podobně jako Jan Kalvín, od něhož se ale lišili v tom, že zatímco podle Kalvína může věřící člověk dospět k jistému poznání, že je předurčen ke spasení, jansenisté takovou možnost popírali. Katolická církev, k níž se jansenisté důsledně hlásili, jansenismus nicméně odsoudil roku 1653 papež Inocenc X. a roku 1712 bulou Unigenitus Dei Filius papež Klementem XI.[1]
Důsledkem této nauky byl velký nárok na mravní život věřících, mravní rigorismus, který ovšem často vedl i k ostré kritice církevní praxe a církevních představitelů. Tak tomu bylo zejména ve Francii, kde střediskem jansenismu byl klášter Port-Royal a mezi jeho stoupenci byl např. Antoine Arnauld, Jean Racine a Blaise Pascal. Ten se ujal obhajoby kláštera proti jezuitům ve velice ostrých Listech venkovanovi, vydaných pod pseudonymem a 1660 králem zakázaných. Klášter Port-Royal byl pak roku 1710 zbořen a řeholnice rozehnány.
Jansenistické názory však trvaly v odlišných postojích francouzského kléru vůči papežské kurii, kterým se říká galikanismus, a po nějakou dobu i v holandské starokatolické církvi.
Odkazy
Reference
- ↑ BUDIL, Ivo T. Úsvit rasismu. 1. vyd. Praha: Triton, 2013. 827 s. ISBN 978-80-7387-630-2.
Literatura
- HORÁK, Petr. Svět Blaise Pascala. Praha 1985.
- Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 13. díl. V Praze: J. Otto, 1898. 1113 s. cnb000277218. [Jansenismus je probírán v rámci hesla „Jansenius Cornelius mladší" na str. 31–32.] Dostupné online
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu jansenismus na Wikimedia Commons
- Dílo 1911 Encyclopædia Britannica/Jansenism ve Wikizdrojích (anglicky)
- (anglicky) Catholic Encyclopedia: Jansenius and Jansenism
- (anglicky) Jansenismus
- (anglicky) Encyklopedické heslo Jansenismus