Italské království (Svatá říše římská)

Italské království (německy Königreich Italien, latinsky Regnum Italiae nebo Regnum Italicum) či Říšská Itálie (německy Reichsitalien) byla monarchie Svaté říše římské a spolu s Německým královstvím a Burgundskem tvořili „Tria Regna“ (tři království Svaté říše římské). V rámci říše reálně existovalo Italské království jako její součást v letech 962–1024, kdy zahrnovalo většinu severního Apeninského poloostrova (kromě Papežského státu a jihu poloostrova, který náležel Sicilskému hrabství) a skládající se ze zemí Lombardie, Spoleta a marek Toskánska a Verony. V důsledku bojů mezi přívrženci císařů a papežů došlo k jeho rozdělení a rozkladu. Do roku 1801 existovalo království už jen formálně v podobě titulu italského krále, který se uděloval císařům Svaté říše římské.

Dějiny

Svatá říše římská roku 1000, italská území (světle fialově)

Různé státní útvary rozkládající se na formálním území Italského království v roce 1789

Zesláblé Italské království po výbojích Ottonů přijalo lenní vztah k Římsko-německé říši, stalo se tak poté po odtržení Friuli. Oslabení centrální moci vedlo k růstu odstředivých tendencí jednotlivých částí, resp. k posílení cizího vlivu (papežů v Toskánsku, odtržení Spoleta atd.). Oslabení moci císaře (a v důsledku toho i lenního vztahu k Římsko-německé řiši) a vyčerpávající zápas mezi ghibeliny a guelfy vedly k osamostatnění jednotlivých měst zejména na severu Itálie (Lombardská liga, Verona atd.), což znamenalo faktický zánik Italského království jako správního celku. Titul italského krále se však užíval i nadále a budoucí císaři se nechali korunovat na italské krále v Pavii.

Odkazy

Literatura

• Honzák, Pečenka, Stellner, Vlčková - Evropa v proměnách staletí, nakl. LIBRI, 1997

Související články

• Svatá říše římská
• Seznam panovníků Svaté říše římské
• Německé království
• Burgundské království
• Guelfové a ghibellini

Portály: Itálie | Historie | Středověk