Italské království (Svatá říše římská): Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
kříž Karlovců
Řádek 19: Řádek 19:
| po 4 = Vévodství Spoleto
| po 4 = Vévodství Spoleto
| po 4 vlajka =
| po 4 vlajka =
| po 5 = Janovská republika
| po 5 = Vévodství Urbino
| po 5 vlajka = Flag of Genoa.svg
| po 5 vlajka = Coat of arms of the House of della Rovere.svg
| po 6 = Pisánská republika
| po 6 = Janovská republika
| po 6 vlajka = Flag of the Republic of Pisa.svg
| po 6 vlajka = Flag of Genoa.svg
| po 7 = Papežský stát
| po 7 = Pisánská republika
| po 7 vlajka = Vexillum Sanctae Romanae Ecclesiae.svg
| po 7 vlajka = Flag of the Republic of Pisa.svg
| po 8 = Papežský stát
| po 8 vlajka = Vexillum Sanctae Romanae Ecclesiae.svg
| šířka 1. sloupce =
| šířka 1. sloupce =
| vlajka = Flag Germany Emperors Banner.svg
| vlajka = Flag Germany Emperors Banner.svg

Verze z 19. 4. 2017, 11:20

Šablona:Infobox zaniklý stát

Italské království (německy Königreich Italien, latinsky Regnum Italiae nebo Regnum Italicum) či Říšská Itálie (německy Reichsitalien) byla monarchie Svaté říše římské a spolu s Německým královstvím a Burgundskem tvořili „Tria Regna“ (tři království Svaté říše římské). V rámci říše reálně existovalo Italské království jako její součást v letech 9621024, kdy zahrnovalo většinu severního Apeninského poloostrova (kromě Papežského státu a jihu poloostrova, který náležel Sicilskému hrabství) a skládající se ze zemí Lombardie, Spoleta a marek Toskánska a Verony. V důsledku bojů mezi přívrženci císařů a papežů došlo k jeho rozdělení a rozkladu. Do roku 1801 existovalo království už jen formálně v podobě titulu italského krále, který se uděloval císařům Svaté říše římské.

Dějiny

Svatá říše římská roku 1000, italská území (světle fialově)
Různé státní útvary rozkládající se na formálním území Italského království v roce 1789

Zesláblé Italské království po výbojích Ottonů přijalo lenní vztah k Římsko-německé říši, stalo se tak poté po odtržení Friuli. Oslabení centrální moci vedlo k růstu odstředivých tendencí jednotlivých částí, resp. k posílení cizího vlivu (papežů v Toskánsku, odtržení Spoleta atd.). Oslabení moci císaře (a v důsledku toho i lenního vztahu k Římsko-německé řiši) a vyčerpávající zápas mezi ghibeliny a guelfy vedly k osamostatnění jednotlivých měst zejména na severu Itálie (Lombardská liga, Verona atd.), což znamenalo faktický zánik Italského království jako správního celku. Titul italského krále se však užíval i nadále a budoucí císaři se nechali korunovat na italské krále v Pavii.

Odkazy

Literatura

  • Honzák, Pečenka, Stellner, Vlčková - Evropa v proměnách staletí, nakl. LIBRI, 1997

Související články