Kodek: Porovnání verzí
→top: Celkové přepracování úvodu, jádro předchozího úvodu přesunuto za sekci „Názvosloví“ |
→top: Formátování/wikifikace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Kodek''' ([[složenina]] z počátečních slabik slov „'''ko'''dér a '''dek'''odér“, respektive '''ko'''mprese a '''dek'''omprese; převzato z anglického '''codec''' analogického původu) je předpis, který definuje nějaké konkrétní formální vyjádření pro [[data]] určitého typu; v kontextech, kde se výrazu ''kodek'' užívá, se tato data často označují jako [[datový proud]] (stream) nebo [[signál]]. |
'''Kodek''' ([[složenina]] z počátečních slabik slov „'''ko'''dér a '''dek'''odér“, respektive '''ko'''mprese a '''dek'''omprese; převzato z anglického '''codec''' analogického původu) je předpis, který definuje nějaké konkrétní formální vyjádření pro [[data]] určitého typu; v kontextech, kde se výrazu ''kodek'' užívá, se tato data často označují jako [[datový proud]] ({{Vjazyce|en}} ''{{Cizojazyčně|en|stream}}'') nebo [[signál]]. |
||
Z titulu své definice kodek poskytuje uniformní, autoritativní návod, jak data v obou směrech převádět (ukládat, vysílat, interpretovat, …). Za dobrý příklad toho, čím kodek je ve své pravé podstatě, lze považovat [[Morseova abeceda|Morseovu abecedu]], a to pro případ [[Ztrátová komprese|ztrátové]] i [[Bezeztrátová komprese|bezeztrátové komprese]]; ztráty lze (pro výukové účely) ukázat jako odstranění [[Diakritika|diakritiky]]. |
Z titulu své definice kodek poskytuje uniformní, autoritativní návod, jak data v obou směrech převádět (ukládat, vysílat, interpretovat, …). Za dobrý příklad toho, čím kodek je ve své pravé podstatě, lze považovat [[Morseova abeceda|Morseovu abecedu]], a to pro případ [[Ztrátová komprese|ztrátové]] i [[Bezeztrátová komprese|bezeztrátové komprese]]; ztráty lze (pro výukové účely) ukázat jako odstranění [[Diakritika|diakritiky]]. |
||
Verze z 18. 11. 2016, 14:20
Kodek (složenina z počátečních slabik slov „kodér a dekodér“, respektive komprese a dekomprese; převzato z anglického codec analogického původu) je předpis, který definuje nějaké konkrétní formální vyjádření pro data určitého typu; v kontextech, kde se výrazu kodek užívá, se tato data často označují jako datový proud (anglicky stream) nebo signál.
Z titulu své definice kodek poskytuje uniformní, autoritativní návod, jak data v obou směrech převádět (ukládat, vysílat, interpretovat, …). Za dobrý příklad toho, čím kodek je ve své pravé podstatě, lze považovat Morseovu abecedu, a to pro případ ztrátové i bezeztrátové komprese; ztráty lze (pro výukové účely) ukázat jako odstranění diakritiky.
Laická veřejnost se s kodeky setkává především v souvislosti se ztrátovou kompresí multimediálních dat (zvukových a obrazových záznamů a fotografií), která se ve formě diskových souborů nacházejí v zařízeních výpočetní techniky. Kodek je v takovém případě posloupností kroků pro kódování a dekódování v jazyce dané platformy; je tzv. mrtvým, knihovním kódem (vykonává se až na žádost jiného programu). Naproti tomu hardwarovou realizaci kodeky mají kupř. ve starších číslicových telekomunikačních systémech pro (v principu) nearchivovaný přenos lidského hlasu.
Názvosloví
Kodek je někdy zaměňován s formátem audia nebo videa. Ten je daný svojí specifikací, která může nebo nemusí být veřejně dostupná. Příkladem specifikace je standard MPEG Layer 3 známý jako MP3. Autoři kodeků pak vyvíjejí softwarové nebo hardwarové implementace, které s tímto formátem pracují. Známými kodeky pro MP3 jsou například LAME, FhG (Fraunhofer-Gesellschaft), Blade nebo Xing.
Pojmy kodek a formát se v poslední době velmi často zaměňují a vede to ke zmatení uživatelů. V některých případech k tomu přispívá fakt, že se někdy název kodeku shoduje s názvem formátu. Příkladem takových kodeků jsou Lagarith, HuffYUV nebo WMV. Přesto je třeba toto rozlišovat a to zvláště u kodeků, kde jejich název není shodný s formátem, který produkují. To je případ asi dvou nejznámějších kodeků - DivX a Xvid, které oba pracují se stejným formátem MPEG-4 ASP. To mimo jiné znamená, že jsou kompatibilní (video zakódované jedním z nich lze dekódovat pomocí jiného). Výrobci elektroniky často deklarují „podporu DivX”. Tato formulace je už sama o sobě špatná. Správně by mělo být napsáno, že takový přístroj podporuje MPEG-4 ASP. Přehraje tedy video vytvořené libovolným kodekem, jehož výstupem je MPEG-4 ASP.
Jako kodek je také velmi často nazýván dekodér. Přehrávače videa nepoužívají pro svoji práci kodeky. Chybí zde totiž první část této složeniny - kodér. Přehrávače video pouze přehrávají (na rozdíl od programů pro střih videa). To samé platí i obráceně. O programu x264 lze těžko mluvit jako o kodeku, protože video umí pouze zkomprimovat, nedokáže jej již zpět dekódovat. Správně by tedy mělo být řečeno, že x264 je kodér pro formát MPEG-4 AVC (H.264) a například přehrávač Media Player Classic zase obsahuje integrovaný dekodér formátu MPEG-2.
Slovo kodek je tedy značným způsobem nadužíváno a je jím obyčejně myšlen formát, kodér nebo dekodér. Tato praxe je běžná nejen v Česku, ale i v zahraničí, kde je slovo codec také velmi často užíváno v nesprávných souvislostech.
Kodeky rovněž nelze zaměňovat s tzv. kontejnerem. Ten umožňuje uložit zvuková, obrazová i jiná data do jednoho souboru – v souborech s příponami „.ogg“, „.mpg“, „.avi“, „.mov“ atd. jsou informace zakódované kodeky pouze uloženy. Kontejnery se liší ve formátech, které mohou obsahovat. Mezi univerzální kontejnery patří např. AVI a Matroska.
Na podobných principech pracuje také obvykle hardwarový endec (z anglických slov encode a decode = zakódovat a dekódovat).
Multimédia
Síťově šířená multimédia většinou obsahují několik částí. Zvuková i obrazová data a navíc doplňující informace (metadata), která umožňují obě složky synchronizovat. Každá z částí může být určena pro jiný program, proces nebo hardware. Aby s nimi bylo možno manipulovat, musí být zapouzdřeny do společného celku.
Další součástí šířených dat může být i obálka, která se na rozdíl od metadat nepodílí na informačním obsahu, ale přidává se kvůli zpřístupnění informací nebo pro větší robustnost datového toku. Aby se samotná zakódovaná zvuková a obrazová data odlišila od ostatních součástí datového toku, často se nazývá esence.
Příklady kodeků
Zvukové (audio) kodeky
Hlavní článek: Audio kodeky
- Free Lossless Audio Codec (FLAC)
- Monkey's Audio
- OptimFROG
- WavePack
- Windows Media Audio 9 Series Professional Lossless
- Apple Lossless
- Obecné (střední až vysoký datový tok)
- Hlasové (nízký datový tok, optimalizované pro řeč)
Obrazové (video) kodeky
Hlavní článek: Video kodeky
- Schrödinger (implementace formátu Dirac)
- libtheora (referenční implementace video formátu Theora)
- Ogg Tarkin
- Huffyuv
- Lagarith
- DivX Pro Codec (MPEG-4 ASP kodek)
- Xvid (MPEG-4 ASP kodek)
- 3ivx (MPEG-4 ASP kodek)
- Sorenson
- Cinepak
- Indeo 3/4/5
- On2 VP3, VP6, VP7, VP8
- Windows Media Video 9 Series
- libavcodec (podporuje mnoho formátů včetně MPEG-1/2/4 a WMV-1/2/3)