Elefter Luarsabovič Andronikašvili: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 18. 8. 2015, 13:30

Elefter Luarsabovič Andronikašvili (rusky Элевтер Луарсабович Андроникашвили, 25. prosince 1910 – 9. září 1989) byl sovětský experimentální fyzik gruzínské národnosti, akademik Gruzínské akademie věd, který přispěl k výzkumu supratekutého hélia II.

Biografie

E. L. Andronikašvili absolvoval v roce 1932 leningradskou polytechniku, v letech 1935 – 1940 přednášel na tbiliské univerzitě. Poté do roku 1948 pracoval v moskevském Ústavu fyzikálních problémů u Pjotra Kapicy, kde v roce 1948 obhájil doktorskou disertaci. Od roku 1948 pracoval opět v Tbilisi, nejdříve jako profesor na tbiliské univerzitě, od roku 1951 byl ředitelem Fyzikálního ústavu Gruzínské akademie věd. V roce 1952 obdržel Stalinovu cenu. Od roku 1955 byl plným členem Gruzínské akademie věd. V roce 1978 byl vyznamenán Státní cenou SSSR.

Přínos pro fyziku

Pracoval ve fyzice nízkých teplot, kosmického záření, v jaderné technice a biofyzice. Jeho práce v oboru kvantové hydrodynamiky patří k základním. V Ústavu fyzikálních problémů se začal zabývat experimenty se supratekutým héliem II. Provedl tzv. Andronikašviliho experiment, který potvrdil správnost dvousložkového modelu supratekutosti. Předmětem experimentu bylo měření periody a útlumu torzních kmitů soustavy disků v kapalném héliu. Disky byly vyrobeny z hliníkové fólie a navlečené na tyčku v malých vzdálenostech od sebe. Perioda kmitů byla pod teplotou přechodu od hélia I k supratekutému héliu II teplotně závislá. S klesající teplotou se perioda prodlužovala, až se v blízkosti absolutní nuly blížila teoretické periodě ve vakuu. To odpovídalo přibývání supratekuté složky na úkor normální.

Literatura

ANDRONIKAŠVILI, E. L. Vzpomínky na kapalné hélium. Praha: Mladá Fronta, 1983. Autobiografie.

@@ Řádek 5: / Řádek 5: @@
 == Přínos pro fyziku ==
-Pracoval ve fyzice nízkých teplot, [[kosmické záření|kosmického záření]], v jaderné technice a [[biofyzika|biofyzice]]. Jeho práce v oboru [[kvantová hydrodynamika|kvantové hydrodynamiky]] patří k základním. V Ústavu fyzikálních problémů se začal zabývat experimenty se supratekutým héliem II. Provedl tzv. Andronikašviliho experiment, který potvrdil správnost dvousložkového modelu supratekutosti. Předmětem experimentu bylo měření [[perioda|periody]] a útlumu torzních kmitů soustavy disků v kapalném [[Helium|héliu]]. Disky byly vyrobeny z [[hliník|hliníkové]] fólie a navlečené na tyčku v malých vzdálenostech od sebe. Perioda kmitů byla pod teplotou přechodu od hélia I k supratekutému héliu II teplotně závislá. S klesající [[teplota|teplotou]] se perioda prodlužovala, až se v blízkosti [[absolutní nula|absolutní nuly]] blížila teoretické periodě ve [[vakuum|vakuu]]. To odpovídalo přibývání supratekuté složky na úkor normální.
+Pracoval ve fyzice nízkých teplot, [[kosmické záření|kosmického záření]], v jaderné technice a [[biofyzika|biofyzice]]. Jeho práce v oboru [[kvantová hydrodynamika|kvantové hydrodynamiky]] patří k základním. V Ústavu fyzikálních problémů se začal zabývat experimenty se supratekutým héliem II. Provedl tzv. Andronikašviliho experiment, který potvrdil správnost dvousložkového modelu supratekutosti. Předmětem experimentu bylo měření [[Perioda (fyzika)|periody]] a útlumu torzních kmitů soustavy disků v kapalném [[Helium|héliu]]. Disky byly vyrobeny z [[hliník|hliníkové]] fólie a navlečené na tyčku v malých vzdálenostech od sebe. Perioda kmitů byla pod teplotou přechodu od hélia I k supratekutému héliu II teplotně závislá. S klesající [[teplota|teplotou]] se perioda prodlužovala, až se v blízkosti [[absolutní nula|absolutní nuly]] blížila teoretické periodě ve [[vakuum|vakuu]]. To odpovídalo přibývání supratekuté složky na úkor normální.
 == Literatura ==