Elefter Luarsabovič Andronikašvili

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Elefter Luarsabovič Andronikašvili
Narození 12.jul. / 25. prosince 1910greg.
Petrohrad, Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí 8. září 1989 (ve věku 78 let)
Tbilisi, Gruzínská sovětská socialistická republika Gruzínská SSR
Místo pohřbení Didube Pantheon
Alma mater Petrohradská státní polytechnická univerzita
Zaměstnavatel Státní univerzita v Tbilisi
Ocenění Stalinova cena (1952)
Státní cena SSSR (1978)
Řád rudého praporu práce
Leninův řád
Rodiče Luarsab Andronikašvili
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Elefter Luarsabovič Andronikašvili (gruzínsky ელეფთერ ლუარსაბის ძე ანდრონიკაშვილი, rusky Элевтер Луарсабович Андроникашвили; 25. prosince 1910 Petrohrad9. září 1989 Tbilisi) byl sovětský experimentální fyzik gruzínské národnosti, akademik Gruzínské akademie věd, který přispěl k výzkumu supratekutého hélia II.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

E. L. Andronikašvili absolvoval v roce 1932 leningradskou polytechniku, v letech 1935 – 1940 přednášel na tbiliské univerzitě. Poté do roku 1948 pracoval v moskevském Ústavu fyzikálních problémů u Pjotra Kapicy, kde v roce 1948 obhájil doktorskou disertaci. Od roku 1948 pracoval opět v Tbilisi, nejdříve jako profesor na tbiliské univerzitě, od roku 1951 byl ředitelem Fyzikálního ústavu Gruzínské akademie věd. V roce 1952 obdržel Stalinovu cenu. Od roku 1955 byl plným členem Gruzínské akademie věd. V roce 1978 byl vyznamenán Státní cenou SSSR.

Přínos pro fyziku[editovat | editovat zdroj]

Pracoval ve fyzice nízkých teplot, kosmického záření, v jaderné technice a biofyzice. Jeho práce v oboru kvantové hydrodynamiky patří k základním. V Ústavu fyzikálních problémů se začal zabývat experimenty se supratekutým héliem II. Provedl tzv. Andronikašviliho experiment, který potvrdil správnost dvousložkového modelu supratekutosti. Předmětem experimentu bylo měření periody a útlumu torzních kmitů soustavy disků v kapalném héliu. Disky byly vyrobeny z hliníkové fólie a navlečené na tyčku v malých vzdálenostech od sebe. Perioda kmitů byla pod teplotou přechodu od hélia I k supratekutému héliu II teplotně závislá. S klesající teplotou se perioda prodlužovala, až se v blízkosti absolutní nuly blížila teoretické periodě ve vakuu. To odpovídalo přibývání supratekuté složky na úkor normální.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ANDRONIKAŠVILI, E. L. Vzpomínky na kapalné hélium. Praha: Mladá Fronta, 1983. Autobiografie.