Proletářská poezie: Porovnání verzí
m Editace uživatele 193.32.56.84 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Addbot |
m Hlavní kategorie: jako první, řadicí klíč; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Proletářská poezie''' je [[Česko|český]] [[literatura|literární]] směr 20. let [[20. století]]. Inspirací byla [[marxismus|marxistická]] [[Filosofie|filozofie]] a sen o [[revoluce|revoluční]] přeměně světa. Základy položil roku 1922 [[Jiří Wolker]] ve své stati ''Proletářská umění''. Zobrazuje především [[proletariát|dělnickou třídu]], její útlak a vykořisťování. Typickými znaky je nenávist k válce, touha po spravedlivém světě. |
'''Proletářská poezie''' je [[Česko|český]] [[literatura|literární]] směr 20. let [[20. století]]. Inspirací byla [[marxismus|marxistická]] [[Filosofie|filozofie]] a sen o [[revoluce|revoluční]] přeměně světa. Základy položil roku 1922 [[Jiří Wolker]] ve své stati ''Proletářská umění''. Zobrazuje především [[proletariát|dělnickou třídu]], její útlak a vykořisťování. Typickými znaky je nenávist k válce, touha po spravedlivém světě. Proletářská poezie se chce stát kolektivní záležitostí, má rétorické rysy, je určena k recitaci a má [[agitační]] cíl. Proletářskou poezii ovlivnil ruský básník [[Vladimir Vladimirovič Majakovskij|Vladimír Majakovskij]] svou agitační poezií. V této době mnoho mladých básníků sympatizuje s levicí (KSČ). Program proletářské literatury u nás se formoval v časopise Kmen, Červen, Var (redigování S. K. Neumanem). V duchu proletářské poezie vzniká první avantgardní skupina Devětsil (U. S. Devětsil). Období proletářské poezie končí smrtí jejího hlavního představitele Jiřího Wolkera. Přesto najdeme proletářská díla i u [[Jaroslav Seifert|Seiferta]] a [[Konstantin Biebl|Biebla]]. |
||
==Program== |
==Program== |
||
*kolektivnost – jedinec nic neznamená, v centru zájmu je kolektiv dělníků |
* kolektivnost – jedinec nic neznamená, v centru zájmu je kolektiv dělníků |
||
*revolučnost – revoluce vyřeší vše |
* revolučnost – revoluce vyřeší vše |
||
*optimismus – optimistický pohled do budoucnosti |
* optimismus – optimistický pohled do budoucnosti |
||
*tendenčnost – přiklání se k něčemu, autor není nestranný, ale obhajuje myšlenky revoluce |
* tendenčnost – přiklání se k něčemu, autor není nestranný, ale obhajuje myšlenky revoluce |
||
*realismus – pravdivé zobrazení skutečnosti |
* realismus – pravdivé zobrazení skutečnosti |
||
==Představitelé== |
==Představitelé== |
||
Řádek 18: | Řádek 18: | ||
{{Pahýl}} |
{{Pahýl}} |
||
[[Kategorie:Proletářská poezie| ]] |
|||
[[Kategorie:Umělecké směry]] |
[[Kategorie:Umělecké směry]] |
Verze z 3. 7. 2014, 12:22
Proletářská poezie je český literární směr 20. let 20. století. Inspirací byla marxistická filozofie a sen o revoluční přeměně světa. Základy položil roku 1922 Jiří Wolker ve své stati Proletářská umění. Zobrazuje především dělnickou třídu, její útlak a vykořisťování. Typickými znaky je nenávist k válce, touha po spravedlivém světě. Proletářská poezie se chce stát kolektivní záležitostí, má rétorické rysy, je určena k recitaci a má agitační cíl. Proletářskou poezii ovlivnil ruský básník Vladimír Majakovskij svou agitační poezií. V této době mnoho mladých básníků sympatizuje s levicí (KSČ). Program proletářské literatury u nás se formoval v časopise Kmen, Červen, Var (redigování S. K. Neumanem). V duchu proletářské poezie vzniká první avantgardní skupina Devětsil (U. S. Devětsil). Období proletářské poezie končí smrtí jejího hlavního představitele Jiřího Wolkera. Přesto najdeme proletářská díla i u Seiferta a Biebla.
Program
- kolektivnost – jedinec nic neznamená, v centru zájmu je kolektiv dělníků
- revolučnost – revoluce vyřeší vše
- optimismus – optimistický pohled do budoucnosti
- tendenčnost – přiklání se k něčemu, autor není nestranný, ale obhajuje myšlenky revoluce
- realismus – pravdivé zobrazení skutečnosti