Intelektuál: Porovnání verzí
Drobné úpravy (smazání požadavku k ozdrojování, když v článku není žádné [zdroj?] apod.). značka: editace z Vizuálního editoru |
+ lit a ref. |
||
| Řádek 2: | Řádek 2: | ||
== Význam == |
== Význam == |
||
Intelektuál sice bývá zároveň příslušníkem [[inteligence (třída)|inteligence]], není to však totéž, protože intelektuál nemusí nutně být vysokoškolák (akademik), ani pracovat v odpovídajícím zaměstnání. Obvykle se charakterizuje nadprůměrnou schopností slova, mluveného i psaného, snahou o originalitu, jistou nezávislostí a kritičností, ochotou vyjadřovat se o závažných otázkách srozumitelně a hlavně přitažlivě. Intelektuál ovšem také nenese za nic odpovědnost a může mít sklon k vytváření a šíření ideologií, včetně totalitních. Vcelku mívají intelektuálové sklon spíše k [[levice|levici]], ke kritice [[moc]]i, poměrů a podobně. |
Intelektuál sice bývá zároveň příslušníkem [[inteligence (třída)|inteligence]], není to však totéž, protože intelektuál nemusí nutně být vysokoškolák (akademik), ani pracovat v odpovídajícím zaměstnání. Obvykle se charakterizuje nadprůměrnou schopností slova, mluveného i psaného, snahou o originalitu, jistou nezávislostí a kritičností, ochotou vyjadřovat se o závažných otázkách srozumitelně a hlavně přitažlivě. Intelektuál ovšem také nenese za nic odpovědnost a může mít sklon k vytváření a šíření ideologií, včetně totalitních. Vcelku mívají intelektuálové sklon spíše k [[levice|levici]], ke kritice [[moc]]i, poměrů a podobně.<ref name="A">M. Petrusek (red.), ''Velký sociologický slovník'' I., str. 437.</ref> |
||
== Původ == |
== Původ == |
||
Lidé, které bychom dnes označili za intelektuály, se začali vyskytovat od 18. století jako nezávislí spisovatelé bez pevných institučních vazeb, kteří se rádi vyjadřovali k obecným a veřejným otázkám. Byli na jedné straně kritičtí k veřejným poměrům, ale na druhé straně byli často zváni do salonů i k panovnickým dvorům ([[Voltaire]]). Slovo intelektuál jako společné označení vzniklo ve Francii koncem 19. století jako hanlivé označení pro kritiky [[Dreyfusova aféra|Dreyfusovy aféry]], kterým politikové ([[Georges Clémenceau]], 1892) vytýkali elitářství, nedostatek vlastenectví a loajality. |
Lidé, které bychom dnes označili za intelektuály, se začali vyskytovat od 18. století jako nezávislí spisovatelé bez pevných institučních vazeb, kteří se rádi vyjadřovali k obecným a veřejným otázkám. Byli na jedné straně kritičtí k veřejným poměrům, ale na druhé straně byli často zváni do salonů i k panovnickým dvorům ([[Voltaire]]). Slovo intelektuál jako společné označení vzniklo ve Francii koncem 19. století jako hanlivé označení pro kritiky [[Dreyfusova aféra|Dreyfusovy aféry]], kterým politikové ([[Georges Clémenceau]], 1892) vytýkali elitářství, nedostatek vlastenectví a loajality.<ref name="A"/> |
||
== Sporná hodnocení == |
== Sporná hodnocení == |
||
| Řádek 16: | Řádek 16: | ||
=== Reference === |
=== Reference === |
||
<references /> |
<references /> |
||
=== Literatura === |
|||
* M. Petrusek (red.), ''Velký sociologický slovník'' I. Praha: Karolinum 1998. Heslo Intelektuál |
|||
* [[Julien Benda]], ''Zrada vzdělanců''. Praha: Mánes 1929 |
|||
=== Související články === |
=== Související články === |
||
* [[Odpovědnost intelektuálů]] |
* [[Odpovědnost intelektuálů]] |
||
Verze z 27. 1. 2014, 21:14
Intelektuál (z franc. l´intellectuel, z lat. intellegere, chápat, rozumět) je novověké označení pro humanitně či jinak vzdělané lidi, kteří se vyjadřují k veřejným otázkám, ačkoli se sami nepodílejí na vládě a moci.
Význam
Intelektuál sice bývá zároveň příslušníkem inteligence, není to však totéž, protože intelektuál nemusí nutně být vysokoškolák (akademik), ani pracovat v odpovídajícím zaměstnání. Obvykle se charakterizuje nadprůměrnou schopností slova, mluveného i psaného, snahou o originalitu, jistou nezávislostí a kritičností, ochotou vyjadřovat se o závažných otázkách srozumitelně a hlavně přitažlivě. Intelektuál ovšem také nenese za nic odpovědnost a může mít sklon k vytváření a šíření ideologií, včetně totalitních. Vcelku mívají intelektuálové sklon spíše k levici, ke kritice moci, poměrů a podobně.[1]
Původ
Lidé, které bychom dnes označili za intelektuály, se začali vyskytovat od 18. století jako nezávislí spisovatelé bez pevných institučních vazeb, kteří se rádi vyjadřovali k obecným a veřejným otázkám. Byli na jedné straně kritičtí k veřejným poměrům, ale na druhé straně byli často zváni do salonů i k panovnickým dvorům (Voltaire). Slovo intelektuál jako společné označení vzniklo ve Francii koncem 19. století jako hanlivé označení pro kritiky Dreyfusovy aféry, kterým politikové (Georges Clémenceau, 1892) vytýkali elitářství, nedostatek vlastenectví a loajality.[1]
Sporná hodnocení
Podobně pejorativní význam mělo slovo intelektuál v nacistickém Německu, kdežto v komunistickém slovníku se střetávala dvě opačná pojetí. Na jedné straně byli marxističtí intelektuálové, kteří se sami chápali jako „dělníci pera“ a součást pracující třídy, na druhé straně byli čas od času terčem těžkých útoků (například „intelektuálština“) i persekucí: typický levicový intelektuál Záviš Kalandra byl roku 1950 dokonce popraven. Naproti tomu mnozí intelektuálové pokládali sami sebe za „svědomí společnosti“ a osobovali si právo společnost hodnotit, což pochopitelně vyvolávalo nepříznivé reakce. Jiní se zase propůjčovali k tomu, že obhajovali vládnoucí garnitury a obstarávali jim ideologickou podporu. To platí i pro mnoho komunistických intelektuálů v Československu.
| „ | Funkcí intelektuála je obracet pozornost k zastíraným skutečnostem. | “ |
| — Sighard Neckel | ||
| „ | Intelektuál je člověk, který chodí do knihovny i když neprší. | “ |
| — André Roussin[2] | ||
Odkazy
Reference
- ↑ a b M. Petrusek (red.), Velký sociologický slovník I., str. 437.
- ↑ http://www.brainworker.ch/Wissen/intellektuelle.htm
Literatura
- M. Petrusek (red.), Velký sociologický slovník I. Praha: Karolinum 1998. Heslo Intelektuál
- Julien Benda, Zrada vzdělanců. Praha: Mánes 1929