Změny

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 337 bajtů ,  před 12 lety
m
přidány wikiodkazy, -{{Wikifikovat}}, upraveno řazení kategorií a drobné nepřesnosti
'''Dagmar Hochová''' (*[[1926]], [[Praha]]) je česká dokumentární a reportážní [[Fotografie|fotografka]].
{{wikifikovat}}
'''Dagmar Hochová''' (*1926) je česká dokumentární a reportážní fotografka.
 
Dagmar Hochová se narodila v roce 1926 v Praze. Studovala v letech [[1942]]-[[1943]] na [[Státní grafická škola v Praze|Státní grafické škole v Praze]], kde byla žačkou Jaroslava[[Jaromír Funke|Jaromíra Funkeho]] a [[Josef Ehm|Josefa Ehma]]. Po krátkém válečném přerušení dokončila školu v ročníku 45[[1945]]/46[[1946]]. Poté pracovala v laboratořích firmy Illek a Paul, orientované na [[Reklama|reklamní]] fotografii, a stala se jednou z prvních studentek prof. [[Karel Plicka|Karla Plicky]] na nově založené [[Filmová akademie múzických umění|Filmové akademii múzických umění]].
 
Obor filmová fotografie absolvovala roku [[1953]]. Už během studií spolupracovala s časopisy a s nakladatelstvími pro děti, především nakladatelství [[Albatros (nakladatelství)|Albatros]]. Tato spolupráce ovlivnila její celoživotní zaměření na reportážní a dokumentární fotografii.
Dagmar Hochovou proslavily cykly Děti, Síla věku, Dvojice, Svátky a slavnosti. Její [[Fotoaparát|kamera]] zachytila životní okamžiky malých a přehlížených, děti, staré lidi, jeptišky.
Jako fotografku ji to vždy pudilo tam, kde se něco dělo. Právě tam hledala své okamžiky pravdy.
 
Dagmar Hochová se vymyká dobové tvorbě nejen nekonformností námětů a tvrdošíjností v hledání a odkrývání lidských okamžiků, ale i programovou rezignací na zažité a osvědčené tvůrčí konvence. Nerespektuje žádná kompoziční pravidla, pohrdá aranžováním scén a fotografovaných lidí či objektů, nesnáší umělé osvětlení, zejména bleskové světlo, nezajímá jí technická preciznost. Hlavní je pro ni síla výpovědi o člověku a té pak podřizuje vše.
 
[[Fotoaparát]] neodkládá ani dnes, i když se v posledním desetiletíspíše soustřeďuje na bilancování svého rozsáhlého díla. Dostalo se jí satisfakce za dlouhá léta, kdy její nejlepší fotografické cykly končily v šuplíku. Od roku 1994 začala vydávat ve spolupráci s nakladatelstvím [[Kuklík (nakladatelství)]] knižní rekapitulaci svého fotografického díla.
Za vlastní finanční prostředky získané v [[Restituce|restituci]] připravila sama, bez editorské pomoci, bilanční trilogii - Deset, dvacet, třicet, už jdu, Čas oponou trhl a Síla věku.
 
V Nakladatelství [[Torst]] publikovala v roce [[2001]] zatím svou poslední knihu fotografických portrétů českých spisovatelů nazvanou Konec chleba, počátek kamení.
V letech [[1990]]-[[1992]] byla Dagmar Hochová poslankyní [[Česká národní rada|České národní rady]]. V roce [[2000]] jí byla za vynikající umělecké výsledky udělena [[medaile]] [[Medaile Za zásluhy|Za zásluhy]].
 
 
[[Kategorie:Čeští fotografové|Hochová, Dagmar]]
[[Kategorie:Narození 1926|Hochová, Dagmar]]
[[Kategorie:Žijící lidé|Hochová, Dagmar]]
[[Kategorie:Čeští fotografové|Hochová, Dagmar]]
935

editací

Navigační menu