Projekt 1241: Porovnání verzí
m r2.7.3) (Robot: Měním en:Tarantul class corvette→en:Tarantul-class corvette |
m Bot: Odstranění 13 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q688771) |
||
| Řádek 118: | Řádek 118: | ||
[[Kategorie:Sovětské korvety]] |
[[Kategorie:Sovětské korvety]] |
||
[[da:Tarantul-klassen]] |
|||
[[de:Tarantul-Klasse]] |
|||
[[en:Tarantul-class corvette]] |
|||
[[fi:Tarantul-luokka]] |
|||
[[fr:Classe Tarentul]] |
|||
[[it:Classe Tarantul]] |
|||
[[ja:タランタル型コルベット]] |
|||
[[ko:프로젝트 1241형 미사일정]] |
|||
[[pl:Okręty projektu 1241]] |
|||
[[ru:Ракетные катера проекта 1241]] |
|||
[[sv:Projekt 1241 Molnija]] |
|||
[[uk:Корвети проекту 1241]] |
|||
[[vi:Tàu tên lửa lớp Molniya]] |
|||
Verze z 5. 4. 2013, 22:33
Šablona:Infobox Třída válečných lodí
Projekt 1241 (v kódu NATO třída Tarantul) je třída raketových korvet (některé zdroje je kategorizují jako raketové čluny) sovětského námořnictva z doby studené války. Stavěny byly od roku 1977. Byly exportovány do řady dalších zemí. Z jejich konstrukce vychází též protiponorkové korvety Projektu 1241.2.
Varianty
Výzbroj verze Tarantul I (Projekt 1241.RE) tvoří jeden dvouúčelový 76mm kanón AK-176 a dva systémy blízké obrany AK-630 v zadní části nástavby. K obraně proti vzdušným cílům slouží čtyřnásobné odpalovací zařízení protiletadlových řízených střel krátkého dosahu Strela-2. Údernou výzbrojí jsou dva dvojnásobné kontejnery protilodních střel P-15 Termit. Pohonný systém koncence CODOG tvoří dvě plynové turbíny DR 77 a dva dieselové motory CM 504. Nejvyšší rychlost dosahuje 36 uzlů.
Vylepšená varianta Tarantul II (Projekt 1241.1) se liší pouze modernější elektronikou, což se pozná podle výrazného radomu střeleckého komplexu v prostoru nad velitelským můstkem. Poslední verze Tarantul III (Projekt 1241.1M) se liší odlišně tvarovaným stěžněm a mnohem účinnější údernou výzbrojí, kterou nově tvoří čtyři nadzvukové protilodní střely P-270 Moskit s dosahem 120 km.
Uživatelé
- Bulharsko – Bulharské námořnictvo provozuje jeden kus této třídy.
- Indie – Indické námořnictvo v letech 1987-1997 zařadilo celkem 11 jednotek verze Tarantul I, sloužících jako třída Veer. Prvních pět dodalo Rusko a zbytek postavily domácí loděnice. V roce 2002 byly do služby zařazeny další dvě jednotky vylepšené verze Tarantul III.
- Jemen – Jemenské námořnictvo získalo v letech 1990–1991 dvě jednotky verze Tarantul I, které dostaly trupová čísla 124 a 125.
- NDR – Volksmarine získala pět člunů. Po sjednocení Německa byly vyřazeny a jeden dodán do USA ke zkouškám. Dnes je zachován jako muzeum.
- Polsko – Polské námořnictvo získalo v letech 1983–1989 čtyři jednotky verze Tarantul I, pojmenované Gornik, Hutnik, Metalowiec a Rolnik. Stále jsou v aktivní službě.
- Rumunsko – Rumunské námořnictvo v letech 1990–1991 zařadilo tři kusy verze Tarantul I, pojmenované Zborul, Tescarusul a Lastunul.
- Rusko – Ruské námořnictvo mělo k roku 2008 ještě dva kusy verze Tarantul I, 16 kusů verze Tarantul II a 28 kusů verze Tarantul III, celkem tedy 46 jednotek.
- Ukrajina – Ukrajinské námořnictvo po rozpadu SSSR získalo dva kusy verze Tarantul II.
- Vietnam – Vietnamské námořnictvo získalo roku 1994 dva kusy verze Tarantul I, nyní jich má celkem osm a další se staví.
Odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Projekt 1241 na Wikimedia Commons
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.