Kodžiki: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
wikt:
Addbot (diskuse | příspěvky)
m Bot: Odstranění 38 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q813031)
Řádek 33: Řádek 33:
[[Kategorie:Knihy 8. století]]
[[Kategorie:Knihy 8. století]]
[[Kategorie:Šintoismus]]
[[Kategorie:Šintoismus]]

[[ar:كوجيكي]]
[[be:Кодзікі]]
[[bg:Коджики]]
[[ca:Kojiki]]
[[de:Kojiki]]
[[en:Kojiki]]
[[eo:Koĝiki]]
[[es:Kojiki]]
[[fa:کوجیکی]]
[[fi:Kojiki]]
[[fr:Kojiki]]
[[he:קוג'יקי]]
[[hr:Kojiki]]
[[hu:Kodzsiki]]
[[hy:Կոձիկի]]
[[id:Kojiki]]
[[it:Kojiki]]
[[ja:古事記]]
[[ka:კოძიკი]]
[[ko:고사기]]
[[lt:Kodžiki]]
[[ms:Kojiki]]
[[nl:Kojiki]]
[[no:Kojiki]]
[[pl:Kojiki]]
[[pt:Kojiki]]
[[ro:Kojiki]]
[[ru:Кодзики]]
[[sh:Kodžiki]]
[[simple:Kojiki]]
[[sk:Kodžiki]]
[[sr:Коџики]]
[[sv:Kojiki]]
[[tl:Kojiki]]
[[tr:Kojiki]]
[[uk:Кодзікі]]
[[vi:Kojiki]]
[[zh:古事記]]

Verze z 5. 4. 2013, 12:39

Kodžiki, nejstarší dochovaný rukopis z let 1371-1372
Ö no Jasurmaro, portrét od Kikučiho Josaiho (1781-1878)

Kodžiki (古事記, doslova Zápisky o starých věcech) je nejstarší japonská dochovaná kronika a jedna z nejvýznamnějších japonských literárních památek.[1] Byla dokončena roku 712 a, ačkoliv má charakter spíše díla literárního, je společně s kronikou Nihonšoki z roku 720 nejdůležitějším pramenem pro poznání nejstarších japonských dějin.[1]

Vznik kroniky

Myšlenka zapsat nejstarší japonské mýty, rodokmeny a události, dochované do té doby jen v ústním podání, vznikla již v druhé polovině 7. století za vlády císaře Temmu, ale realizována byla až za vlády císařovny Gemmei, která k tomu vydala příkaz roku 711.[1] Císařský dvůr dal podnět k sepsání kroniky patrně ze dvou důvodů. Prvním z nich bylo, aby i Japonci měli po vzoru Číňanů svou národní kroniku a potvrdili tak svou národní identitu. Druhým důvodem byla oslava vládnoucího císařského rodu a snaha, aby v kronice uvedené mýty o božském původu tohoto rodu kodifikovaly jeho postavení a moc.[1]

Na základě císařského příkazu vytvořil kroniku učený dvořan Ó no Jasumaro (太 安万侶, asi 660-723), a to především podle vyprávění profesionálního vypravěče či vypravěčky jménem Hieda no Are (稗田 阿礼). Jasumaro kroniku sepsal v japonštině (jde o fonetický přepis japonštiny do čínských znaků), protože to byl jazyk, ve kterém mu byly mytické a pseudohistorické události líčeny, předmluvu však napsal ve vybroušené čínštině, jazyku tehdejších učenců.[1]

Obsah kroniky

Obsahem kroniky je doba mytických bohů, legendární období vlády prvních japonských císařů a další události až do vlády již historicky doložené první císařovny Suiko (593628). Díky tomu se kronika stala jedním z nejvýznamnějších textů původního japonského náboženství šintoismu. Je také obrovským zdrojem poznání mravů staré japonské společnosti, jejích lidových zvyků, pověstí a písní a má také velký význam pro poznání nejstarší podoby japonštiny.[1] Na rozdíl od mladších kroniky Nihonšoki v ní však nejsou vůbec žádné zmínky o vztazích k sousedním zemím.[2]

Kronika se dělí na tří části (svitky):[1][2]

  • Kamicumaki obsahuje předmluvu a dále mýty o vzniku nebes a země a o zrození a činech šintoistických bohů, zejména o bohyni slunce Amaterasu a o sestoupení jejího vnuka Ningiho z nebes na horu Takačiho na ostrově Kjúšú, odkud vládl japonským ostrovům.
  • Nakacumaki vypráví o vládě prvních legendárních císařů, líčí vítězné tažení prvního japonského císaře syna nebes Džimmua (byl potomkem vnuka bohyně Amaterasu Ningiho) na ostrov Honšú a časově zabírá úsek od poloviny 7. století př. n. l. do roku 310, tj. do konce vlády císaře Ódžina.
  • Šimocumaki zachycuje události od vlády císaře Nintokua až do vlády první císařovny Suiko (593628). Tato část již postrádá narativní (vyprávěcí) charakter a obsahuje zejména záznamy o císařském rodě, především o nástupech jednotlivých císařů a císařoven na trůn. Tyto záznamy jsou však proloženy nejstaršími známými japonskými básněmi, zvanými kajó (písně), kterých je celkem 113.[2]

Česká vydání

Extermní odkazy

Reference

  1. a b c d e f g Vlasta Winkelhöferová: Slovník japonské literatury, Libri, Praha 2008, str. 172-173
  2. a b c Slovník spisovatelů - Asie a Afrika 2., Odeon, Praha 1967, str. 45