Rostislav Haličský: Porovnání verzí
m r2.7.2+) (Robot: Přidávám hu:III. Rosztyiszlav kijevi nagyfejedelem |
m Bot: Odstranění 9 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q1060521) |
||
| Řádek 31: | Řádek 31: | ||
[[Kategorie:Úmrtí 1263]] |
[[Kategorie:Úmrtí 1263]] |
||
[[Kategorie:Muži]] |
[[Kategorie:Muži]] |
||
[[bg:Ростислав Михайлович]] |
|||
[[en:Rostislav Mikhailovich]] |
|||
[[es:Rostislav Mijaílovich]] |
|||
[[fr:Rostislav IV de Kiev]] |
|||
[[hr:Rastislav Mstislavić]] |
|||
[[hu:III. Rosztyiszlav kijevi nagyfejedelem]] |
|||
[[ru:Ростислав Михайлович]] |
|||
[[sh:Rastislav Mstislavić]] |
|||
[[uk:Ростислав Михайлович]] |
|||
Verze z 1. 4. 2013, 12:54
| otec | Michal Černigovský |
|---|---|
| matka | Marie Haličská |
| manželka | Anna Uherská |
| syn | Béla Mačevský |
| syn | Michal Bosenský |
| dcera | Alžběta |
| dcera | Kunhuta Haličská |
| dcera | Griffina Haličská |
| dcera | Markéta |
Rostislav Haličský (1225 - 1263)[1] byl bánem mačevským a slavonským, uchazečem o bulharský trůn a syn sv. Michala Černigovského z rodu Rurikovců.
Život
Na dvůr uherského krále Bély IV. ze své vlasti uprchl před Tatary[2] a roku 1243 se oženil s Annou, oblíbenou dcerou svého hostitele.[3]
| „ | Rostislav byl pronásledován Tatary do Borku, utekl do Uher a uherský král za něj provdal svou dceru. | “ |
| — Haličsko-volyňský letopis[4] | ||
Tchána podporoval ve střetu s bojovným rakouským vévodou Fridrichem. V červnu 1246 Fridrich napadl Uhersko a v následné bitvě se dostal mezi Rostislavovy oddíly a tam byl bez povšimnutí svého doprovodu zabit.[5] Během roku 1249 se Rostislav za podpory uherských a polských vojáků pokoušel marně dobýt Halič.[6] Po porážce uprchl společně s manželkou zpět na uherský dvůr.[7]
| „ | ... za jeho nadutost Bůh nedopustil, co on zamýšlel... | “ |
| — Haličsko-volyňský letopis[7] | ||
Díky tchánově výpadu do Bosny po roce 1250 se Rostislav stal mačevským vévodou se sídlem v Bělehradě.[8] Roku 1256 byl zprostředkovatelem mírového jednání mezi nikajským císařem Theodorem II. a Bulharskem,[9] které se později pokoušel získat pro sebe. Pomáhal svému tchánovi při válce s Přemyslem Otakarem II.,[10] zúčastnil se bitvy u Kressenbrunnu a po uzavření míru se stal tchánem českého krále. Poté společně se švagrem Štěpánem napadl Bulharsko a o dva roky později zemřel. Synové si sice rozdělili otcovo území, ale neustále museli odolávat výpadům svého strýce Štěpána, mladšího uherského krále.
Odkazy
Reference
- ↑ www.fmg.ac
- ↑ VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. S. 92.
- ↑ CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II. Král český a polský. Praha: Vyšehrad, 2007. 343 s. ISBN 9 78-80-7021-841-9. S. 26, 96.
- ↑ Haličsko-volyňský letopis. Příprava vydání Jitka Komendová. Praha: Argo, 2010. 180 s. ISBN 978-80-257-0187-4. S. 77. Dále jen Haličsko-volyňský letopis.
- ↑ Legendy a kroniky koruny uherské. Příprava vydání Richard Pražák; překlad Dagmar Bartoňková, Jana Nechutová. Praha: Vyšehrad, 1988. 389 s. S. 164.
- ↑ Haličsko-volyňský letopis, str. 80
- ↑ a b Haličsko-volyňský letopis, str. 82
- ↑ Vaníček, str. 33
- ↑ www.fmg.ac
- ↑ www.fmg.ac
Externí odkazy
- (anglicky) Genealogie