Soudničky (opera)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Soudničky (Žižkovské dvojzpěvy)
(Das heitere Bezirksgericht)
Šimon Voseček
Šimon Voseček
Základní informace
Žánropera
SkladatelŠimon Voseček
LibretistaJan Panenka
Počet dějství(3)
Originální jazykčeština (němčina)
Literární předlohaFrantišek Němec: Soudničky
Datum vzniku1999; rev. 2008
Premiéra13. listopadu 2000, Praha, Žižkovské divadlo (Pražská konzervatoř)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Soudničky (původně Žižkovské dvojzpěvy, ve německé verzi Das heitere Bezirksgerich) je opera sestávající ze tří aktovek („operních skečů“) a dvou meziher česko-rakouského skladatele Šimona Vosečka na libreto Jana Panenky podle tří ze soudniček Františka Němce. Premiéru měla 13. listopadu 2000 v Žižkovském divadle v rámci festivalu Nekonvenční žižkovský podzim v podání studentů Pražské konzervatoře.[1][2][3]

Vznik, charakteristika a historie[editovat | editovat zdroj]

Soudničky jsou první opera skladatele Šimona Vosečka. Napsal ji ve dvaceti letech v době, kdy studoval na Pražské konzervatoři kompozici u Otomara Kvěcha, a ještě před svým přesídlením do Vídně roku 2002.[2]

Za námět posloužily tři krátké soudničky, vesměs ze Žižkova z doby první republiky, Františka Němce (1902–1963), konkrétně ze sbírky Dáma na pavlači a jiné soudničky: jedná se o povídky Mladý muž Bob a pan Trmejš, Slečna Upejpová a Dáma a apropó. Libreto podle nich napsal tehdejší dramaturg opery Národního divadla Jan Panenka (1952–2005).[4] Poměrně krátká opera, trvající jen něco přes půl hodiny, sestává z předehry navozující atmosféru třicátých let 20. století a ze tří epizod propojených dvěma mezihrami; vedle protagonistů jednotlivých příběhů, které mohou hrát tíž představitelé, jimi provázejí dvě zpěvačky (odtud původní název opery Žižkovské dvojzpěvy). Instrumentována je pro pouhých šest hudebníků.[2][3]

Žižkovské dvojzpěvy byly napsány pro studenty Pražské konzervatoře a o jejich uvedení se vedle Kvěcha zasadil violoncellista, pedagog a propagátor klasické hudby Jiří Hošek.[2] Konzervatoř je také dvakrát uvedla. S prvním nastudováním vedle prvního uvedení na festivalu Nekonvenční žižkovský podzim,[5] jejž Jiří Hošek založil, hostovala i v Národním divadle, konkrétně na jeho tehdejší komorní scéně Divadlo Kolowrat (11. února 2001) v rámci festivalu Opera 2001. Inscenace i vizuálně odkazovala na 30. léta.[1][6][3] Později Voseček tuto operu přepracoval[3] a tuto novou verzi již pod definitivním názvem Soudničky Pražská konzervatoř uvedla poprvé 6. června 2008 ve vinohradském Divadle Talent – Illusion (tehdejším působišti Dětské opery Praha).[2]

Přestože došlo jen k několika představením a i kritický ohlas byl omezený, zanechala tato opera přízivý dojem: jejich úspěch zmiňuje například kritička Helena Havlíková[7] a Vlasta Reittererová pochválila vedle „novoklasicky pregnantní“ Vosečkovy hudby i ostatní aspekty inscenace, již považovala pro produki uměleckých škol za vzorovou: „Všechny složky do sebe organicky zapadaly a pobavily.“[8] I nová verze v roce 2008 měla kritický úspěch; Lenka Šaldová v Hudebních rozhledech psala: „Voseček, inspirován výborným libretem Jana Panenky, je dobrým divadelníkem: temporytmicky obtížné party kladou značné požaavky na výrazové zpívání/deklamaci, vtipné skeče od zpěváků/herců vyžadují přesné pointy.“[9]

Osoby a první obsazení[editovat | editovat zdroj]

osoba hlasový obor[3] premiéra 1. verze (13. listopadu 2000)[6][1] premiéra 2. verze (6. června 2008)[2]
První zpěvačka soprán Zdeňka Hojková Věra Likérová
Druhá zpěvačka alt Barbora Velehradská Michaela Kapustová
Trmejš, mistr holič baryton Vojtěch Babka Jiří Brükler
Paní Trmejšová mezzosoprán Jana Malcová Miroslava Časarová
Hedvička, jejich dcéra soprán Jana Havlová Bronislava Tomanová
Bob, nápadník tenor Michal Stejskal Ondřej Socha
Slečna Upejpová, stará panna mezzosoprán Lenka Švehlíková Edita Viskotová
Slečinka na vdávání soprán Jana Havlová Anna Kubištová
Obchodník nábytkem tenor Michal Stejskal Ondřej Socha
Pan rada baryton Ondřej Štefáček Lukáš Sládek
Zapisovatelka soprán Jana Havlová Anna Kubištová
Paní Kosinová, obžalovaná mezzosoprán Jana Malcová Miroslava Časarová
Zdrápaná Terka alt Barbora Velehradská Pavlína Horáková
Capouch rozježenej, neumytej a neučesanej soprán Zdeňka Hojková Bronislava Tomanová
Stará Dorota tenor Michal Stejskal Ondřej Socha
Dirigent: Robert Jindra Robert Jindra
Režie: Regina Szymiková Regina Szymiková
Scéna: Eleonora Krejčí Jana Špálová
Kostýmy: Aneta Krňáková

Děj opery[editovat | editovat zdroj]

Pan Trmejš a Pikardie[editovat | editovat zdroj]

Žižkovský holičský mistr Trmejš se od rána alkoholem posilňuje na návštěvu Boba, nápadníka jeho dcery Hedvičky. Stále si opakuje připravenou řeč, ale pomyšlení na to, že jeho dcera opustí domov, mistra dojímá natolik, že jeho myšlenky utíkají k jeho snu, exotické Pikardii. Paní Trmejšová, na které leží organizace významného dne, se s ním nakonec dává do hádky, již přeruší až příchod nápadníka. Podroušená hlava rodiny ho vítá a podrobuje květnatému proslovu, do kterého se plete Pikardie, ale Bob je přízemní duše a jeho pozornost nepatří vyhlédnuté nevěstě ani potenciálnímu tchánovi a tchyni, ale přichystanému obědu. Jeho přístup mistra Trmejše pohorší, vzplane hádka a nakonec rvačka, ve které Bob podléhá a prchá. Námluvy tak místo k oltáři dovedly účastníky do soudní síně.

(1. mezihra – věnovaná neveřejným polibkům v koupelně)

Slečna Upejpová a kredenc[editovat | editovat zdroj]

Stará panna slečna Upejpová si v obchodě v Cimburkově ulici již před pětatřiceti lety vyhlédla kredenc, která má tvořit součást její svatební výbavy. Dnes se jako obvykle prochází kolem výkladu a přesvědčuje se, že kredenc na ni dosud čeká (nepřipouští si, že ji obchodník čas od času vymění). Do obchodu se chystá vstoupit slečinka a nesměle se slečny Upejpové ptá, na kolik myslí, že by taková kredenc přišla – chystá se totiž vdávat. Slečna Upejpová se vysmívá její bláhovosti – ženy se dnes nevdávají a muži nežení, jinak by přece ona nezůstala svobodná. Začne slečince nadávat, hrozí jí deštníkem, a když se ji obchodník snaží uklidnit, schytá to také. I slečna Upejpová tak je za své přečiny pohnána před soud.

(2. mezihra – věnována rovněž Anně F.)

Dáma a apropó[editovat | editovat zdroj]

Pan rada se vyptává zapisovatelky, jaký spor je dnes na pořadu. Hokyně Kosinová už po čtvrté žaluje báby z trhu pro utrhání na cti. Pan rada se před oddanou zapisovatelkou chce blýsknout tím, že ženštiny vystrnadí do čtvrt hodiny. Vstupuje rozhádaný houf štěken: vedle žalobkyně Zdrápaná Terka, Capouch rozježenej, stará Dorota a chybí Nosatá Mařena. Panu radovi se je podaří uklidnit, když je oslovuje „dámy“ a používá kouzelné slovíčko „apropó“. Okouzlené a poctěné žižkovské hokyně se uklidňují, podepisují smír, který jím pan rada nabídne, a odcházejí s ušlechtilostí, jaká „dámám“ sluší.[1][2][3]

Instrumentace[editovat | editovat zdroj]

Fagot, pozoun (tenorobasový), klavír, housle, viola, violoncello.[2][3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d ŠESTÁK, Zdeněk. Žižkov konečně i v opeře. Radniční noviny. List městské části Praha 3. 2001-05, roč. 10, čís. 5, s. 6. Dostupné online [cit. 2023-06-05]. 
  2. a b c d e f g h FIALA, Jan. Opery v Talent Illusion. A tempo Revue [online]. 2008-07-02 [cit. 2023-06-05]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g VOSEČEK, Šimon. Oper – Soudničky / Das heitere Bezirksgericht [online]. Vídeň: Šimon Voseček [cit. 2023-06-05]. Dostupné online. (německy) 
  4. Jan Panenka v databázi Archivu Národního divadla
  5. 4. ročník festivalu Nekonvenční Žižkovký podzim 2000 – 19. akce: 13. listopadu - Opera "Žižkovské dvojzpěvy" [online]. Praha: Image Studio, 2001-04-01 [cit. 2023-06-05]. Dostupné online. 
  6. a b Žižkovské dvojzpěvy v databázi Archivu Národního divadla
  7. HAVLÍKOVÁ, Helena. Mrazivá aktuálnost Vosečkova Maloměšťáka a Kalvárie s Hassem v Operním panoramatu. Lidovky.cz [online]. MAFRA. a. s., 2015-11-24 [cit. 2023-06-05]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  8. REITTEREROVÁ, Vlasta. Opera 2001 v druhém poločase. Hudební rozhledy. 2001-04, roč. 54, čís. 12, s. 21. Dostupné online [cit. 2023-06-05]. ISSN 0018-6996.  (omezený přístup)
  9. ŠALDOVÁ, Lenka. Staré dobré řemeslo. Hudební rozhledy. 2008-09, roč. 61, čís. 9, s. 27. Dostupné online [cit. 2023-06-05]. ISSN 0018-6996.  (omezený přístup)