Somatotyp

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Somatotyp je taxonomie vyvinutá ve 40. letech 20. století americkým psychologem Williamem Herbertem Sheldonem za účelem kategorizace lidské postavy podle relativního příspěvku tří základních prvků, které nazval somatotypy. Pojmenování je odvozeno od názvu zárodečných vrstev embryonálního vývoje : endoderm, (promění se do zažívacího traktu), mesodermu, (promění se do svalů, srdce a cév) a ektoderm (kůže a nervový systém). [1] Počáteční vizuální metodika byla kritizována jako subjektivní a do značné míry byla zdiskreditována, ale pozdější změny metodika se uživá ve fitness a v akademickém použití. [2] [3] [4]

Konstituční psychologie je nyní již zapomenutá teorie, také vyvinutá Sheldonem ve 40. letech 20. století, který se pokoušel spojit somatotyp s lidskými typy temperamentnu. [5] [6] Základ těchto myšlenek souvisíé s Francisem Galtonem a eugenikou . [2] Sheldon a Earnest Hooton byli vůdčí postavy tehdy populárního myšlenkového směru v antropologii, který tvrdil , že velikost a tvar těla osoby souvisí s inteligencí, morálkou a úspěchem. [2]

V jeho knize z roku 1954, Atlas mužů, Sheldon roztřídil všechny možné typy od 1 k 7 podle příspěvku kažhé somatotypu, kde čistý “endomorf” je 7–1–1, čistý “mesomorf „1–7–1 a čistý„ ektomorf “skóre 1–1–7. [7] [8] [9] Od typu se pak mělo dovozovat na duševní vlastnosti jedince. [8] Barbara Honeyman Heath, Sheldonova asistentka při sestavování Atlasu mužů jej nicméně obvinila z falšování dat použil při psaní knihy. [2]

Tři somatotypy[editovat | editovat zdroj]

Sheldonovy somatotypy a jejich přidružené fyzické a psychologické rysy byly charakterizovány takto: [3] [9]

Srovnání typů těl
  • Ektomorf: hubený, tenký, štíhlý, málo svalnatý, slabý, křehký, jemný, obvykle vysoký; popisovaný jako inteligentní, kontemplativní, melancholický, pracovitý, zženštilý, submisivní, podřadný, perfekcionista, nepředvídatelný, idiosynkratický, citlivý na bolest, změkčelý, jemný, milující, ochotný, klidný, zranitelný, pokorný, společensky nepříjemný, osamělý, tajnůstkářským, sebevědomý, introvertní, plachý, rezervovaný, defenzivní, nepříjemný, napjatý a úzkostný. [3] [7] [9] [10]
  • Mesomorf: tvrdý, drsný, svalnatý, tlustokožní, s dobrým postojem (těla); popsán jako atletický, žádostivý, dobrodružný, ochotný riskovat, konkurenční, extrovertní, agresivní, macho, autoritativní, silný, asertivní, přímý, bouřlivý, dominantní, tvrdý, přísný, šťastný, energický, odhodlaný, odvážný a ambiciózní. [3] [7] [9]
  • Endomorf: tlustý, kulatý, těžký, krátký, s obtížnou možností zhubnutí; popsán jako otevřený, odchozí, společenský, přátelský, milující, přijímající, šťastný, spokojený, bezstarostný, lehce uspokojitelný, líný, bezbožný, sobecký, chamtivý a pomalý. [3] [7] [9]

Stereotypizace[editovat | editovat zdroj]

Existují důkazy, že různé typy těl sebou nesou kulturní stereotypy . Jedna studie například zjistila, že endomorfové budou pravděpodobně vnímáni jako pomalí, nedbalí a líní. Mesomorfové naopak jsou bráni jako populární a pracoviíý, zatímco ektomorfové jsou vnímani jak inteligentní. [11]

Heath-Carterův vzorec[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli psychologické vazby byly velmi mlhavé, Sheldonova fyzikální taxonomie přetrvávala, zvláště pak varianta metodologie od Heath-Carter. [12] Tento formulační přístup využívá hmotnost jednotlivce (kg), výšku (cm), obvod horní části paže (cm), maximální obvod lýtka (cm), šířku stehenní kosti (cm), šířku humeru (cm), kožní řas triceps (mm), subscapular skinfold (mm), supraspinální skinfold (mm), a mediální lýtkový skinfold (mm), a zůstane populární v antropomorphic výzkumu, jak citovat Rob Rempel “s úpravami Parnell v pozdních padesátých létech, a Heath a Carter v střední šedesátá léta somatotyp je i nadále nejlepším jediným kvalifikátorem celkového tvaru těla “. [13]

Tato varianta využívá řadu rovnic k posouzení vlastností subjektu proti každému ze tří somatotypů, z nichž každý je hodnocen na sedmibodové stupnici, přičemž 0 označuje žádnou korelaci a 7 velmi silnou. Nnumerický přístup byl začleněn do současných kursů sportovních věd a tělesné výchovy mnoha institucí, od kursů GCSE (14 až 16 letých) ve Spojeném království na úrovni sekundárního vzdělávání, na zkouškách indické UPSCS, až po MSc. po celém světě, a byl použit v mnoha vědeckých pracích, včetně:

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Sheldonovy myšlenka, že typ těla je indikátorem temperamentu, morálního charakteru nebo potenciálu, ačkoliv jsou populární v atmosféře přijímající teorii eugeniky, byly brzy široce zesměšňovány. [2] [28] Hlavní kritika Sheldonovy ústavní teorie byla že to nebyla teorie vůbec, ale jeden obecný předpoklad, spojitost mezi strukturou a chováním, a soubor popisných pojetí měřit tělo a chování. [3] Navíc použití tisíců fotografií nahých vysokoškoláků získaných bez výslovného souhlasu, z již existujícího programu hodnotícího držení těla studentů, bylo popsáno jako skandální a zvrácené ("studium nahých lidí oplzlými lidmi"). [2] [29] Jeho originální vizuální metodika hodnocení, založená na fotografiích, byla také kritizována jako subjektivní. [2] [3] [4] Jeho původní teze byla také popsána jako podvodná, protože se vědomě nepodařilo uznat, že se tvar těla mění s věkem. [2] Jeho návrh genetické vazby na tvar těla i na osobnostní rysy byl také popsán jako objektivní. [4] Sheldonova práce byla také kritizována jako bytí těžce zatížené jeho vlastními stereotypními a diskriminačními pohledy. [2] [5] Zatímco tato teorie byla populární v padesátých létech, [29] Sheldonova tvrzení byly odmítnuta moderními vědcijako “zastaralé” a čiré šarlatánství. [3] [4] [5] [30] [31] [32]

Příbuzná témata[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Somatotype and constitutional psychology na anglické Wikipedii.

  1. [s.l.]: [s.n.] ISBN 0415497035. 
  2. a b c d e f g h i VERTINSKY, P. Physique as destiny: William H. Sheldon, Barbara Honeyman Heath and the struggle for hegemony in the science of somatotyping. Canadian Bulletin of Medical History. 2007, s. 291–316. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-11. PMID 18447308. (anglicky)  Archivováno 11. 9. 2015 na Wayback Machine
  3. a b c d e f g h [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 9780313304606. 
  4. a b c d GENOVESE, JEC. Physique correlates with reproductive success in an archival sample of delinquent youth. Evolutionary Psychology. 2008, s. 369–85. Dostupné online. DOI:10.1177/147470490800600301. (anglicky) 
  5. a b c RAFTER, N. Somatotyping, antimodernism, and the production of criminological knowledge. Criminology. 2008, s. 805–33. DOI:10.1111/j.1745-9125.2007.00092.x. (anglicky) 
  6. [s.l.]: [s.n.] ISBN 9780141030241. 
  7. a b c d Dostupné online. 
  8. a b [s.l.]: [s.n.] 
  9. a b c d e [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 9781618202482. 
  10. Dostupné online. 
  11. RYCKMAN, RM; ROBBINS, MA; KACZOR, LM; GOLD, JA. Male and female raters' stereotyping of male and female physiques. Personality and Social Psychology Bulletin. 1989, s. 244–51. DOI:10.1177/0146167289152011. (anglicky) 
  12. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-0868402239. 
  13. REMPEL, R. A Modified Somatotype Assessment Methodology. [s.l.]: Simon Fraser University, 1994. ISBN 978-0-612-06785-1. (anglicky) 
  14. KERR, D; ROSS, WD; NORTON, K; HUME, P; KAGAWA, Masaharu. Olympic Lightweight and Open Rowers possess distinctive physical and proportionality characteristics for selecting elite athletes. Journal of Sports Sciences. 2007, s. 43–53. DOI:10.1080/02640410600812179. (anglicky) 
  15. SÁNCHEZ‐MUÑOZ, C; SANZ, D; MIKEL ZABALA, M. Anthropometric characteristics, body composition and somatotype of elite junior tennis players. Br J Sports Med.. November 2007, s. 793–799. DOI:10.1136/bjsm.2007.037119. (anglicky) 
  16. LEWANDOWSKA, J; BUŚKO, K; PASTUSZAK, A; BOGUSZEWSKA, K. Somatotype Variables Related to Muscle Torque and Power in Judoists. Journal of Human Kinetics. 2011, s. 21–28. DOI:10.2478/v10078-011-0069-y. (anglicky) 
  17. PAPADOPOULOU, S. Anthropometric characteristics and body composition of Greek elite women volleyball players. Redakce de Ridder H.. Kinanthropometry VII. Pochefstroom University for CHE, January 2003, s. 93–110. (anglicky) 
  18. PURENOVIĆ-IVANOVIĆ, T; POPOVIĆ, R. Somatotype of Top-Level Serbian Rhythmic Gymnasts. Journal of Human Kinetics. April 2014, s. 181–187. ISSN 1899-7562. DOI:10.2478/hukin-2014-0020. (anglicky) 
  19. IRURTIA AMIGÓ, Alfredo. Height, weight, somatotype and body composition in elite Spanish gymnasts from childhood to adulthood. Apunts Med Esport. 2009, s. 18–28. (anglicky) 
  20. ADHIKARI, A; NUGENT, J. Anthropometric characteristic, body composition and somatotype of Canadian female soccer players. American Journal of Sports Science. 2014, s. 14–18. (anglicky) 
  21. PETROSKI. Anthropometric, morphological and somatotype characteristics of athletes of the Brazilian Men’s volleyball team: an 11-year descriptive study. Brazilian Journal of Kineanthropometry & Human Performance. 2013, s. 184. (anglicky) 
  22. LEAKE, Christopher N.; CARTER, JE. Comparison of body composition and somatotype of trained female triathletes. Journal of Sports Sciences. 1991, s. 125–135. DOI:10.1080/02640419108729874. (anglicky) 
  23. BALTADJIEV, AG. Somatotype characteristics of female patients with type 2 diabetes mellitus. Folia Med (Plovdiv). 2013, s. 64–9. DOI:10.2478/folmed-2013-0007. PMID 23905489. (anglicky) 
  24. BALTADJIEV, AG. Somatotype characteristics of male patients with type 2 diabetes mellitus. Folia Med (Plovdiv). 2012, s. 40–5. DOI:10.2478/v10153-011-0087-5. PMID 23101284. (anglicky) 
  25. NOH. Somatotype analysis of elite Taekwondo athletes compared to non-athletes for sports health sciences. Toxicology and Environmental Health Sciences. 2013, s. 189–196. DOI:10.1007/s13530-013-0178-1. (anglicky) 
  26. STEWARTA. Somatotype: a more sophisticated approach to body image work with eating disorder sufferers. Advances in Eating Disorders: Theory, Research and Practice. 2014, s. 125–135. DOI:10.1080/21662630.2013.874665. (anglicky) 
  27. POURBEHZADI. The Relationship between Posture and Somatotype and Certain Biomechanical Parameters of Iran Women’s National Dragon Boat Team. Annals of Biological Research. 2012, s. 3657–3662. (anglicky) 
  28. [s.l.]: [s.n.] ISBN 9780471678021. 
  29. a b www.nytimes.com. Dostupné online. 
  30. [s.l.]: [s.n.] ISBN 9781462506514. 
  31. [s.l.]: [s.n.] ISBN 9780495099086. 
  32. www.nytimes.com. Dostupné online.