Smaragdus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Smaragdus
Narození 6. století
Úmrtí 611
Funkce exarch of Ravenna
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Smaragdus (také Smaragdos, Smaracdus) byl východní římský patricij a exarcha z Ravenny od roku 585 do roku 589 a od roku 603 do roku 610 (608?).

Život[editovat | editovat zdroj]

Císařský dvorní úředník a eunuch Smaragdus nahradil v roce 584/585 z pověření císaře Maurikia svého předchůdce Decia (Decius, první exarcha Ravenny). V této době se východořímskému vojsku v Itálii ve spojení s lombardským vévodou Droctulftem, který se vzbouřil proti novému králi Autharimu, podařilo vybojovat výhody nad Lombardy, což vedlo k uzavření tříletého příměří (pravděpodobně koncem riku 585).[1] Papež Pelagius II. v jednom dopisu tento úspěch připisuje snahám Smaragda, kterého nazývá Exarchus a Chartularius. Ihned po uzavření příměří začala vyjednávání k odstranění sporu o tři kapitoly mezi italskými biskupy. Nevedla však k ničemu. Poté Smaragdus zatkl nového biskupa Severuse z Aquileie a biskupy Johna z Parenza, Severuse z Terstu, Vindemiuse z Pago a defensora ecclesiae (obránce víry) Antonia z Grado. Odvlekl je na rok do Ravenny a přinutil je ke sjednocení s římskou církví.[2] Možná tyto události a stížnosti schismatiků v Konstantinopoli způsobily odvolání Smaragda (589/90). Po vraždě Maurikia a nastoupení Phokase na císařský trůn však byl Smaragdus roku 603 znovu jmenován exarchou. Podle pramenů je pravděpodobné, že svého předchůdce Callinicuse násilím odstranil,[3] protože ten nechtěl uzurpátora Phokase za císaře uznat. Ve dvou dopisech novému císaři vyjádřil papež Gregor Veliký úlevu, že se vztahy mezi římským biskupem a císařem v Konstantinopoli zlepšily. Napětí s Maurikiem muselo existovat již dříve, protože v jeho posledních letech nebyl v Konstantinopoli ani jednou přítomen papežský vyslanec.

Smaragdus zdědil válku s Lombardy od svého předchůdce Callinicuse a odmítl vydat dceru lombardského krále Agilulfa a jejího muže, kteří oba byli v roce 601 v byzantském zajetí. Téhož roku oblehl Agilulf Cremonu a za pomoci Avarů ji dobyl 21. srpna 603 a poté město rozbořil. Mantovu obsadil 1. září. Když jeho armáda dosáhla pevnosti Vulturina, její posádka se vzdala a při útěku vypálila město Brescello.[4] Smaragdus byl nucen uzavřít s Lombardy devítiměsíční příměří v září 604. Agilulfova dcera byla propuštěna a se svým manželem a dětmi odešla do Parmy.[4] Po vypršení příměří ještě Lombardi v Toskánsku dobyli v dubnu 605 města Bagnarea („Balneus Regis") a Orvieto („Urbs Vetus"). V listopadu pak Smaragdus vykoupil jednoletý mír za 12 000 Solidi.[5] Později byl mír ještě o tři roky prodloužen (606–609)[6], a vydržel tak po zbytek jeho exarchátu.

O konci Smaragdova exarchátu neexistuje žádná zpráva. Poslední pochází z roku 608, kdy nechal na počest císaře na náměstí Forum Romanum v Římě postavit monumentální sloup s pozlacenou sochou císaře. Možná přišel o práci (a o život?) v souvislosti se svržením a zabitím Phocase v roce 610.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Smaragdus na německé Wikipedii a Smaragdus na anglické Wikipedii.

  1. Historia Langobardorum III, 18–19.
  2. Historia Langobardorum III, 26.
  3. Historia Langobardorum IV, 25.
  4. a b Historia Langobardorum IV, 28.
  5. Historia Langobardorum IV, 31.
  6. Historia Langobardorum IV, 32.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ludo Moritz Hartmann: Untersuchungen zur Geschichte der byzantinischen Verwaltung in Italien. S 540–750. Vyd. Hirzel, Leipzig 1889, S. 10, 12 f.
    • Otto Abel] (překladatel), Alexander Heine (vydavatel): Geschichte der Langobarden – Paulus Diakonus und die Geschichtsschreiber der Langobarden (= historici německého starověku). 2. vyd., nakladatelství Phaidon-Verlag, Essen-Kettwig 1992. ISBN 978-3-88851-097-7
    • Wolfgang F. Schwarz (vydavatel a překladatel): Paulus Diaconus: Historia Langobardorum – Geschichte der Langobarden. Wissenschaftliche Buchgesellschaft, Darmstadt 2009, ISBN 978-3-534-22258-2].

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Historia Langobardorum Historické prameny německého středověku, německy
  • Ludo Moritz Hartmann: Dějiny Itálie ve středověku Svazek II, Část 1: Römer und Langobarden bis zur Teilung Italiens. vyd. Wigand, Leipzig 1900, S. 88–90 a 116–118; dotisk Georg Olms, Hildesheim 1969, německy
  • Thomas Hodgkin: Italy and her Invaders. 600–744. Svazek VI. část svazku VII.: The Lombard Kingdom. Vyd. Clarendon Press, Oxford 1895. S. 151 ff. anglicky