Siemens ES64U2

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Elektrická lokomotiva Siemens ES64U2
Lokomotiva 1116 063 ÖBB pronajatá GySEV
AT řada 1016, 1116
DE řada 182
MÁV řada 1047
GySEV řada 1047.5
Základní údaje
Výrobce Krauss-Maffei (DB BR 182),
Siemens München,
ÖBB TS Werk Linz
Rok výroby 2000 – 2008
Počet vyrobených kusů DB AG: 25; ÖBB: 382; MÁV: 10
Provozovatel ÖBB, DB AG, MÁV, GySEV
Období provozu 2000–dosud
Hodinový výkon 7 000 kW
Trvalý výkon 6 400 kW
Maximální tažná síla 300 kN (podle verze)
Maximální rychlost 230 km/h
Vytápění vlaku Elektrické
Lokomotivní brzda elektrodynam. rekuperační
samočinná tlaková
přímočinná
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě 86 t
Nápravový tlak
Délka přes nárazníky 19 280 mm
Rozvor podvozku
Minimální poloměr
projížděných oblouků
120 m
Rozchod kolejí 1 435 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu Bo´ Bo´
Napájecí soustava 25 kV 50 Hz, 15 kV 16,7 Hz
Regulace pohonu GTO
Typ trakčního motoru asynchronní
Přenos kroutivého momentu Dutý hřídel
Seznam českých a slovenských lokomotiv

Lokomotiva typu Siemens ES64U2 je univerzální střídavá elektrická lokomotiva s asynchronními motory konstruovaná na bázi EuroSprinter, nasazená z počátku jako řada 1016 a 1116 Rakouskými spolkovými drahami (ÖBB) pod ochrannou známkou (Taurus). Mechanická část této lokomotivy se stala základem typu ES64U4.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Okolnosti vzniku[editovat | editovat zdroj]

V polovině 90. let 20. století byl vozidlový park ÖBB již silně zastaralý – některé řady vozidel, jmenovitě 1010, 1110, 1040 i další odpovídaly stavu techniky 40. a 50. let. ÖBB sice až do roku 1995 pořizovaly nové elektrické lokomotivy řady 1044, ale tato vozidla s kompaudními motory již také neodpovídala tehdejšímu stavu techniky. Již v roce 1987 nastal v oboru elektrické trakce zlom dodáním série lokomotiv řady 120 DB s asynchronními trakčními motory.

Na řadě 1822 si ÖBB prvně vyzkoušely pohon asynchronními motory
ÖBB řada 1116 pro soupravu Railjet

Toho všeho si byli představitelé ÖBB vědomi, proto zadali vývoj lokomotiv řad 1012, 1014 a 1822 a asynchronními pohony. Z různých důvodů vznikly tehdy tři různé typy lokomotiv namísto jednoho univerzálního. V případě 1012 hrála roli příliš vysoká cena - 70 mil. ATS (asi 5,1 mil. EUR), u řady 1822 technické komplikace a nejasná koncepce využití a u ř. 1014 příliš nízký výkon - pouhé 3 MW.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Z uvedených důvodů ustanovily ÖBB v červnu 1996 projektovou skupinu, která měla vytvořit koncepci nových elektrických hnacích vozidel. V prosinci byla zveřejněna zadávací dokumentace a do února 1997 měly být předloženy nabídky. Tou dobou již bylo zřejmé, že kontrakt bude rozdělen na dvě části – na jedno- a dvoufrekvenční lokomotivy. Přihlásilo se šest zájemců:

  • ADtranz
  • Siemens
  • Ansaldo
  • Konsorcium GEC Alsthom a ELIN
  • Konsorcium Siemens a Adtranz (bývalá pracovní skupina 1012, tehdy ještě s firmou ELIN, která záhy vystoupila)
  • Konsorcium SLM a Adtranz

Po vícerých diskusích a jednáních byly z cenových důvodů zamítnuty nabídky SLM, Ansaldo a pracovní skupiny 1012. Např. nabídka SLM se tehdy pohybovala kolem 60 mil. ATS (cca 4,38 mil. EUR).

Zbylé nabídky byly porovnány bodovým systémem, přičemž v prvním kole vítězila nabídka GEC-Alsthom pro dvoufrekvenční lokomotivy a Adtranz pro jednofrekvenční lokomotivy. Obě nabídky v tomto kole předčily nabídku Siemens. V červenci 1997 byli tito tři potenciální dodavatelé vyzváni ÖBB k předložení konečných nabídek. Zakázka byla zadaná ještě týž měsíc, [1] a to firmě Siemens, jejíž nabídka byla o 0,8 % levnější, než nabídka Adtranz a mnohem levnější, než Alsthom. ÖBB tak objednaly 50 jednofrekvenčních a 25 dvoufrekvenčních lokomotiv s opcí na dalších 325 dvoufrekvenčních. Cena jedné lokomotivy tak vyšla na 2,63 mil. EUR, celková hodnota kontraktu činila 2,7 mld. ATS.

První Taurus byl ÖBB oficiálně představen 12. července 1999 u firmy Krauss-Maffei v Mnichově - Allachu.[2] Od ledna 2000 bylo postupně nasazeno do zkušebního provozu po šesti strojích od obou typů. 18. ledna 2001 vydal rakouský drážní úřad typové schválení pro řady 1016 a 1116.

V Německu byly lokomotivy schváleny EBA již v červnu 2000. [3]. Přesto se nasazení v Německu neobešlo bez problémů. 19. července 2000 pozoroval strojvůdce nákladního vlaku na lokomotivě ř. 1016, že se před vlakem neuzavřel přejezd. Tato událost nezůstala ojedinělá, došlo k dalším nepravidelnostem. Proto byl 3. 8. provoz řady 1016 na síti DB Netz zakázán. Příčiny se podařilo objevit a odstranit, takže již 5. září mohl být zákaz zrušen. [4]

Ve dnech 11. - 17. března 2001 bylo uskutečněno s řadou 1116 celkem 903 zkušebních jízd pro schválení na švýcarské železniční síti. [5]

Popis lokomotivy[editovat | editovat zdroj]

»Taurus« ve stanici Hall in Tirol

Lokomotiva typu ES64U2 je univerzální lokomotiva pro napájecí systém 15-kV (pouze 50 kusů ÖBB řady 1016). Patří do skupiny lokomotiv prezentovaných firmou Siemens pod označením EuroSprinter. Jejími předchůdci byly lokomotivy řad 152 a 120 DB, resp. DB AG.

Střecha lokomotivy je osazena dvěma polopantografovými sběrači. Skříň lokomotivy je provedena s hladkými bočnicemi, bez oken v oblasti strojovny. Strojovna je přístupná z vnějšku jednokřídlými dveřmi v každé bočnici. Přístup na stanoviště strojvedoucího je umožněn pouze skrz strojovnu (na rozdíl od ES64U4). Pojezd lokomotivy je charakteristický dvounápravovými podvozky s oddělenými rychloběžnými hřídeli s brzdícími kotouči – tzv. Hohlwellen-Antrieb mit Bremswelle (HAB), česky pohon dutým hřídelem s brzdícím hřídelem. Dále je pro tento typ podvozku typické vedení dvojkolí trojúhelníkovitými ojničkami.

Asynchronní trakční motory jsou napájeny z měničů osazených vodou chlazenými GTO tyristory.

Emise hluku[editovat | editovat zdroj]

Lokomotiva je specifická typickými zvuky při rozjezdu.

zvuk Zvuk taura ÖBB při rozjezdu

Z hlediska hudební vědy se zvuk dá popsat takto:

Zvuková frekvence se mění po tónových a půltónových krocích, v rozsahu jedné oktávy a sexty. Je to vzestupná lydická stupnice vycházející od tónu F. Kdyby se vzal za výchozí konečný (vrchní) tón, jednalo by se o dórskou stupnici se základním tónem D.

Novější typ ES64U4 (ÖBB 1216) má již odlišnou regulaci trakce s IGBT tranzistory, takže se hudebně neprojevuje.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Lokomotivy ÖBB[editovat | editovat zdroj]

Lokomotivy ÖBB nesou název Taurus (latinsky býk – mytologický symbol síly). Tento název je ochrannou známkou ÖBB, nazývat takto lokomotivy jiných vlastníků, jak se obvykle děje, není zcela správné. ÖBB si pořídily celkem 50 lokomotiv řady 1016 a 282 strojů řady 1116. Díky dodávkám těchto lokomotiv mohly být do roku 2003 zcela vyřazeny z provozu lokomotivy řad 1110, 1010, 1040, 1041 a 1141.

V létě 2008 byly mnohé z těchto lokomotiv opatřeny reklamními potisky při příležitosti Mistrovství Evropy ve fotbale 2008 s motivy fotbalistů a vlajek zúčastněných zemí.

Některé lokomotivy ř. 1116 byly upraveny pro provoz s vysokorychlostními taženými soupravami Railjet, se kterými poprvé využily svoji konstrukční rychlost 230 km/h. Úpravy spočívaly především v částečném zakrytí spodku a v přizpůsobení nátěru těmto soupravám.

Lokomotivy ř. 1116 jsou také pronajímány dceřiným firmám DB AG pro provoz IC-vlaků, autovlaků i nákladních vlaků.

Provoz v ČR[editovat | editovat zdroj]

Lokomotivy jsou od prosince 2009 schváleny Drážním úřadem pro provoz na tratích Břeclav st. hr. – Břeclav, H. Dvořiště – Č. Budějovice a Šatov – Znojmo. V osobní dopravě zajíždějí tyto lokomotivy na území ČR na všech jmenovaných tratích převážně s vratnými soupravami osobních vlaků ÖBB.

Lokomotivy DB AG[editovat | editovat zdroj]

V roce 2001 odmítly rakouské úřady schválení lokomotiv řady DBAG řada 152 v Rakousku kvůli vysokým příčným silám. Z toho důvodu změnily DB AG objednávku posledních 25 kusů řady 152 na 25 kusů typu ES64U2 – ř. 182, která odpovídá rakouské řadě 1116.

V červenci 2001 byla první lokomotiva předána DB Cargo.[6]

U DB AG byly lokomotivy spolu s řadou 152 přiděleny skupině Railion (dnes DB Schenker Rail). Tak se nejrychlejší lokomotivy DB AG ocitly v oblasti, kde nebyly využité. V letech 2009 – 2010 vzniknul dočasný nedostatek lokomotiv ve vozbě IC vlaků, takže byla využita řada 182. Nejednalo se však o vlastní lokomotivy, ale o pronajaté od MRCE Dispolok.

Jako následek krize v roce 2009 vzniknul přebytek lokomotiv v nákladní dopravě. Navíc byla v Rakousku schválena řada 185, takže původní důvod pořízení lokomotiv ř. 182 pominul. DB Regio proto zvážilo a vyzkoušelo použití těchto lokomotiv v osobní dopravě. Od prosince 2010 má jezdit 22 lokomotiv na lince S1 drážďanské S-Bahn a na trase Eisenach – Erfurt – Halle (Saale). [7]

Maďarsko[editovat | editovat zdroj]

Maďarské státní dráhy (MÁV) vlastní 10 dvoufrekvenčních lokomotiv označených řadou 1047. Dalších 5 stejných strojů vlastní společnost GySEV. Pro odlišení jsou označeny řadou 1047.5

Lokomotivy ostatních dopravců[editovat | editovat zdroj]

60 lokomotiv patří Dispolok-poolu (dříve Siemens, nyní MRCE) a jsou pronajímány různým dopravcům – např. NetLog/boXXpress, Hupac AG, R4C, RAG Bahn und Hafen a TX Logistik. Také DB Fernverkehr si pronajímá tyto stroje u MRCE (řada 117). Další dvě lokomotivy vlastní Mittelweserbahn.

Odvozené typy[editovat | editovat zdroj]

Mechanická část lokomotivy ES64U2 se stala spolu s elektrickou částí typu ES64F4 základem nové lokomotivy označené ES64U4.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Siemens_ES64U2 na německé Wikipedii.

  1. Tilmann Schüler: Die neuesten ÖBB-Lokomotiven fahren auf Europas Schienen - Eisenbahn-Revue International, sv. 6/2000, ISSN 1421-2811, S. 258–261.
  2. Oznámení „Taurus“-Präsentation in München-Allach - Eisenbahn-Revue International, sv. 9/1999, ISSN 1421-2811, S. 350 f.
  3. Oznámení Taurus in Österreich als Serie zugelassen - Eisenbahn-Revue International, sv. 3/2001, ISSN 1421-2811, S. 128 f.
  4. ÖBB-Hochleistungslokomotive 1016 „Taurus“ wieder im DB-Netz zugelassen - Eisenbahn-Revue International, sv. 10/2000, ISSN 1421-2811, S. 442 f.
  5. Alex Dworaczek, Matthias Schwendimann: Universallokomotiven ES 64 U2 in der Schweiz - Eisenbahn-Revue International, sv. 5/2001, ISSN 1421-2811, S. 205–211.
  6. Siemens liefert die ersten 182 an DB Cargo - Eisenbahn-Revue International, sv. 10/2001, ISSN 1421-2811, S. 461.
  7. Drehscheibe Ausgabe September 2010

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Georg Wagner: Die Lokomotiven der TAURUS-Familie - Die moderne Lok von Siemens. Eisenbahn-Bildarchiv. EK-Verlag, Freiburg 2006. ISBN 3-88255-360-X
  • Thomas Feldmann: Der beliebte Stier. Der Taurus (Baureihe 182) - LOK MAGAZIN. č. 251, roč. 41. München 2002, str. 36–49. ISSN 0458-1822
  • Markus Inderst: Investitionen ins Blaue? Tauri-Beschaffung bei den ÖBB - LOK MAGAZIN. č. 260, roč. 42. München 2003, str. 28. ISSN 0458-1822
  • Thomas Feldmann: Baureihe 182. Im Führerstand - LOK MAGAZIN. č. 261, roč. 42. München 2003, str. 46–47. ISSN 0458-1822
  • Bo Oldrup Pedersen, Ole Aaboe Jörgensen, Günther Pröll: Co'Co'-Zweifrequenzlokomotive EG 3100 für Danske Statsbaner. - eb. Zeitschrift für Entwicklung, Bau, Betrieb und Instandhaltung elektrischer Bahnen. č. 11-12. Oldenbourg, München 2000, str. ?. ISSN 0013-5437
  • Markus Inderst: Europalok auf Rampenstrecken. Neue DB-Baureihe 189 - LOK MAGAZIN. č. 255, roč. 41. München 2002, str. 28. ISSN 0458-1822
  • Konrad Koschinski: Taurus & Hercules - DB-182, ÖBB-1016/1116, MAV-1047.0, GySEV-1047.5, Siemens-Dispolok, ÖBB-2016. Zvláštní vydání Eisenbahn Journal. Merker, Fürstenfeldbruck 2003,1. ISSN 0720-051x
  • Karl Gerhard Baur: TAURUS - Lokomotiven für Europa. Eisenbahn-Kurier-Verlag, Freiburg 2003. ISBN 3-88255-182-8
  • Karl Gerhard Baur: EuroSprinter - Die erfolgreiche Lokomotivfamilie von Siemens. EK-Verlag, Freiburg 2007. ISBN 3-88255-226-3
  • Michael Palfinger: Taurus - Die Werbeloks der ÖBB. Eisenbahn-Bildarchiv. Bd 36. EK-Verlag, Freiburg 2009. ISBN 3-88255-375-8

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]