Saint-Martin VS
| Saint-Martin | |
|---|---|
 | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°10′31″ s. š., 7°26′36″ v. d. |
| Nadmořská výška | 1411 m n. m. |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Valais |
| Okres | Hérens |
  Saint-Martin Saint-Martin, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 37,00 km² |
| Počet obyvatel | 825 (2018)[1] |
| Hustota zalidnění | 22,3 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 1969 |
| Označení vozidel | VS |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Saint-Martin je obec ve švýcarském kantonu Valais, okrese Hérens. Žije zde 825[1] obyvatel.
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Saint-Martin se nachází na východní straně údolí Val d’Hérens. Západní hranici obce tvoří řeka Borgne. Obec se skládá z vesnic Saint-Martin, Eison, La Luette, Liez, Praz-Jean, Suen a Trogne a z mnoha dalších osad a samot. Sousedními obcemi Saint-Martin jsou Mont-Noble na severu, Anniviers na východě, Evolène na jihu, Hérémence na západě a Vex na severoseverozápadě.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Kolem roku 1040 odkázal Ulrich I., hrabě z Lenzburgu, své panství Mont de Suen svému synovci Aimu, biskupovi ze Sionu. Ve 12. století byla vesnice v rukou pánů z Bexu a pánů z Ayentu, vazalů Savojska. Od roku 1231 do roku 1798 byl Suen sídlem rychtáře. Na konci 14. století část obyvatel Zermattu uprchla před morem a usadila se v údolí Val d’Hérens. Kolem roku 1500 mluvily dvě třetiny farníků německy. Od roku 1530 byl v Saint-Martin soudní dvůr. Saint-Martin byl rozdělen na tzv. čtvrtě (Quartiere), a to Saint-Martin, Suen, Eison a La Luette. Do roku 1798 patřila obec k okres (Zenden) Sion, v letech 1798–1802 k okrsku Hérémence, 1802–1810 opět k okresu a 1810–1814 ke kantonu Hérémence, mezi lety 1814 a 1848 pak k okresu Hérens.[2]
Kostel zasvěcený svatému Martinovi, který byl v roce 1950 přestavěn (stará kostelní věž z roku 1813 byla zachována), byl farním kostelem celé oblasti Hérens. V Saint-Martin po staletí převládala soběstačnost, zejména díky chovu dobytka a zemědělství. Pokus o využití solného pramene u Combiouly v polovině 16. století byl brzy opuštěn. Od poloviny 19. století až do roku 1943 se v dolech u Praz-Jean těžilo olovo a galenit. Přehrady ve 20. století přinesly obci pracovní místa. Vesnice Ossona, která byla obnovena v roce 2008, se zaměřila na agroturistiku.[2]
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
| Vývoj počtu obyvatel[2] | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1850 | 1900 | 1950 | 2000 | 2016 | ||
| Počet obyvatel | 732 | 863 | 1145 | 897 | 837 | ||
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Obec leží mimo hlavní tahy, na regionální silnici spojující Evolène, St. Martin a Vernamiège. Dopravní obslužnost obce zajišťují žluté autobusy Postauto.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Saint-Martin VS na německé Wikipedii.
- ↑ a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11]
- ↑ a b c REY, David. Saint-Martin (VS) [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2012-06-01 [cit. 2023-11-05]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Saint-Martin VS na Wikimedia Commons - (francouzsky) Oficiální stránky
