Rytíř Smil
Rytíř Smil je eroticko-skatologická epopej (epická báseň), která nebyla nikdy uvedena v dětských čítankách,[2] její autorství je připisováno Jaroslavu Vrchlickému navzdory skutečnosti, že básníkovo autorství není potvrzeno (originální rukopisy ani žádné další poznatky prokazující autorství neexistují) a která byla poprvé zveřejněna až dlouho po Vrchlického smrti.[3] Jen těžko lze najít v tomto 144 slok dlouhém díle část, která by mohla být zveřejněna, aniž by došlo k pohoršení, ale přesto jeden takový dvojverš existuje: „Na svém hradě rytíř statný / jménem Smil žil přeudatný, / jenž však jednu vadu měl, / že o lásce nevěděl.“[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]První vydání
[editovat | editovat zdroj]Rytíř Smil poprvé vyšel roku 1925[4] a na titulní straně bylo uvedeno, že dílo složil fakticky Jaroslav Vrchlický.[1] V básníkově pozůstalosti se ale tento rukopis nenašel.[1] To může být způsobeno například tím, že tato „hanbatá“ („košilatá“) [p 1] epická báseň dokonce vznikla jako produkt sázky uzavřené v kněžském semináři (viz dále).[1]
V kněžském semináři
[editovat | editovat zdroj]Po maturitě v Klatovech (1872) vstoupil devatenáctiletý Jaroslav Vrchlický na podzim roku 1872 do pražského Arcibiskupského semináře.[1] Bylo to dáno jednak rodinnou tradicí (kněžské povolání vykonávali Vrchlického tři strýcové), jednak i vzpomínkami na chlapecká léta strávená u jednoho z nich (Antonína Koláře) na faře v Ovčárech u Kolína, a v neposlední řadě i vidinou finančního zabezpečení během služby na faře a možnosti věnovat se současně i vlastní literární tvorbě.[1] Počáteční dobrý dojem z přijetí jeho osoby v semináři byl ale již v únoru 1873 vystřídán Vrchlického znechucením (mizerná kuchyně v refektáři, ledová zima v nevytápěných ložnicích, ustavičný dozor nad každým krokem kleriků, donášení či špiclování ze strany některých kolegů a v neposlední řadě nedostatek času na literární tvorbu). Po jednom semestru kněžský seminář Vrchlický opustil, pokud z něho nebyl přímo vyloučen.[1] Příčinou jeho odchodu byla nejspíše Vrchlickým vyhraná sázka o „nejsprostší českou báseň“, když se takto vsadil s jedním ze svých církevních učitelů.[1] Po opuštění semináře zahájil Jaroslav Vrchlický studium na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (studoval zde dějepis, filozofii a románskou filologii).[1]
Další vydání
[editovat | editovat zdroj]Dílo samo se těšilo značné oblibě (tradovalo se jak v ústním i rukopisném podání ve vícero verzích), již za první republiky byl Rytíř Smil vydáván opakovaně.[1] Po Sametové revoluci byl Rytíř Smil vydán rovněž vícekrát, známé je vydání z roku 1993 doplněné ilustracemi Káji Saudka.[5][1]
Smil z Bítova
[editovat | editovat zdroj]Předobrazem hlavního hrdiny básně Rytíř Smil byl nejspíše moravský šlechtic Smil Bítovský z Lichtenburka.[6][1] Kromě toho, že byl (dle legendy) oblíbencem Karla IV., byl znám i svým hříšným a hýřivým stylem života.[1] Jednoho dne pozval na svůj hrad Cornštejn urozené pány z okolí jakož i cisterciáckého mnicha z kláštera v Sedlci u Kutné Hory – jaroměřického faráře Vojslava.[1] Farář Vojslav z Jaroměřic se v panské společnosti choval velmi sebevědomě a drze, posílen vínem stával se hubatým a prostořekým, byl sice výmluvný a vtipný, ale svým vtipem mířil stále častěji na hradního pána a hostitele.[1] Jak přibývala hladina alkoholu, rozepře mezi Vojslavem a Smilem se vyostřila a Smil nakonec nechal Vojslava zašít do koženého pytle a hodit do blízké řeky Dyje.[1] Následovala stížnost cisterciáků na vraždu až v Avignonu u papeže Klimenta VI., který nejen na Smila z Bítova, ale na celou rodinu Bítovských z Lichtenburka uvalil klatbu.[1] Na zásah císaře Karla IV. byla klatba papežem zrušena, ale Smil z Bítova krátce nato v roce 1347 zemřel.[1]
Autorem je Vrchlický
[editovat | editovat zdroj]Několik faktů a indicií ukazuje na to, že autorem básně Rytíř Smil byl právě Jaroslav Vrchlický:
- Již ve svém gymnazijním věku se pokoušel napsat rytířské drama;[1]
- rád provokoval erotickou poezií (kupříkladu Elišku Krásnohorskou některé Vrchlického verše přímo urážely)[1] a
- Rytíř Smil svojí formou odpovídá ostatní Vrchlického básnické tvorbě (tvořil totiž s neobyčejnou lehkostí a „se snadností téměř zázračnou“).[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x KUNCOVÁ, Monika. Legendární (nestyda) Rytíř Smil. (Osud nejsprostší básně.) Napsal nejsprostější báseň Jaroslav Vrchlický?. Novinky.cz [online]. Borgis, 2019-12-29 [cit. 2020-03-12]. Magazín – příloha deníku Právo, 30. listopadu 2019, strany 32 až 35 (včetně). Dostupné online.
- ↑ Legendární Rytíř Smil. Napsal nejsprostější báseň Jaroslav Vrchlický?
- ↑ KOPÁČ, Radim; SCHWARZ, Josef. Vrchlický erotický. 1. vyd. Praha, Litomyšl: Ladislav Horáček-Paseka, 2011. 304 s. ISBN 978-80-7432-064-4.
- ↑ Rytíř Smil: (Hrdinný epos o dvanácti zpěvích). Praha: [s.n.], 1925. 40 stran
- ↑ Rytíř Smil: verše neznámého autora s kresbami Káji Saudka. 2., rozšířené vydání Praha: R 3, 1993. 63 stran. Amor: knihovnička NEI reportu; sv. 12. ISBN 80-85364-41-7.
- ↑ Kopáč, Radim, ed. Rytíř Smil: (eroticko-skatologická epopej). Vydání v Protisu 1. Praha: Protis, 2008. 43 stran ISBN 978-80-7386-005-9. (předmluva)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Frída, Bedřich. Mladá léta Jaroslava Vrchlického v zrcadle dopisů, jež psal svému strýci a bratrovi. V Praze: nákladem Společnosti, 1931. 129 stran. Publikací Společnosti Jaroslava Vrchlického; číslo 12.
- Vrchlický, Jaroslav, Kopáč, Radim, ed. a Schwarz, Josef, ed. Vrchlický erotický. Vydání 1. Praha: Paseka, 2011. 301 stran ISBN 978-80-7432-064-4.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Dílo Rytíř Smil ve Wikizdrojích
