Rusko-severokorejské vztahy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

První diplomatický vztah Ruska se Severní Korejí byl poprvé oficiálně stvrzen smlouvou z 12. října 1948 krátce po vzniku Korejské lidově demokratické republiky. Přestože si byli blízkými spojenci během studené války, vztahy mezi nimi se po rozpadu Sovětského svazu rozvolnily.[1] Vztah nabyl na důležitosti až v roce 2014, kdy Kim Čong-un přijal pozvání k návštěvě Ruska. Rusko a Severní Korea již od roku 1860 sdílí hranici podél části řeky Tuman (Туманная), kdy car Alexandr II. získal území postoupené Čínou v Pekingské smlouvě.

Nicméně v poslední době mínění Rusů vůči Severní Koreji podle Public Opinion Foundation postupně klesá.[2] Průzkum BBC z roku 2014 ukázal, že 19 % Rusů vnímá vliv Severní Koreje pozitivně, 37 % vyjádřilo negativní pohled.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Sovětské období[editovat | editovat zdroj]

Sovětský svaz poskytoval Severní Koreji značnou podporu především během studené války - během korejské války bojovalo v Severní Koreji 26 000 sovětských vojáků.[zdroj?] Gorbačovova vláda ale začala armádu za účelem usmíření vztahů s Jižní Koreou po roce 1985 stahovat.[zdroj?] Nicméně přísun zbraní pokračoval až do roku 1989, kdy se do Koreje dostaly poslední vojenské stíhačky MiG-29.

Ruská federace[editovat | editovat zdroj]

90. léta[editovat | editovat zdroj]

Velvyslanectví KLDR v Moskvě

Po rozpadu Sovětského svazu odmítla nová ruská vláda pod vedením Borise Jelcina poskytnout podporu Severní Koreji ve prospěch Jižní Koreje.

Počátek 21. století[editovat | editovat zdroj]

Poté, co se Vladimir Putin stal v srpnu 1999 premiérem a následně v květnu 2000 prezidentem se přístup Pchjongjangu oproti Jelcinově politice značně proměnil. Kim Čong-il se o Putinovi vyjádřil jako o vůdci, který má „s kým vést byznys“. Přesto, intenzivní diplomatická práce vedla k průlomu v rusko-severokorejských vztazích. Tyto snahy se začaly projevovat na začátku roku 1998 a v březnu 1999 ve smlouvách o přátelství, dobrých sousedských vztazích a kooperaci. Byly podepsány v únoru 2000, poté, co Jelcin opustil politickou scénu.

Od dubna 2000 začaly tajné přípravy na návštěvu prezidenta Putina v Pchjongjangu. První setkání v historii rusko-korejských vztahů se konalo v červenci 2000, kdy byla podepsána společná deklarace, první mezinárodní dokument podepsaný Kim Čong-ilem jako vůdcem KLDR. V dubnu 2002 navštívila Moskvu delegace ze severokorejského Odboru pro atomovou energii, zastoupeného předsedou Lee Choi Saengem.

Ruská ambasáda v Pchjongjangu

V červnu 2006 se Rusko připojilo k rezoluci Rady bezpečnosti Organizace spojených národů č. 1695 odsuzující severokorejský jaderný test z roku 2006.

V dubnu 2009 podepsal ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov v KLDR plán spolupráce ve věcech kulturní a technologické výměny se zástupcem za Kulturní zahraniční vztahy Severní Koreje Mun Jae Cholem.

Po severokorejském jaderném testu z května 2009 se vztahy KLDR s Čínou a Ruskem změnily. Rusko se ze strachu z vyvolání jaderné války přidalo k rezoluci Číny, Francie, Japonska, Jižní Koreje, Británie a Spojených států vedoucí k novým sankcím vůči Severní Koreji. Rusko se může cítit také ohoženo jadernými testy na hranicích.

Ve stejném roce se Jižní Korea přidala k plánu USA zanalyzovat množství zbraní hromadného ničení v KLDR. Ruské mediální agentury byly zděšeny[zdroj?] z reakce KLDR, která za to vyhrožovala napadením Jižní Koreje.[zdroj?]

Nedlouho poté unikla informace o telefonátu mezi vůdci obou států.[zdroj?] Nicméně Kreml sdílel informaci o telefonátu mezi tehdejším prezidentem Ruska Medveděvem a prezidentem Jižní Koreje I Mjong-bakem až v květnu 2010. V telefonátu se Medvěděv zmínil, že by rád upravil znění bezpečnostní rezoluce OSN v problému jaderných testů KLDR.[zdroj?]

V červnu 2009 podpořila Čína i Rusko sankce OSN proti KLDR. Nicméně prezidenti těchto zemí se vyjádřili, že nepodporují použití síly. Stálý zástupce Ruska u OSN Vitalij Čurkin se vyjádřil, že sankce by se neměly zvyšovat, jakmile začne Severní Korea spolupracovat. V březnu 2010 podepsal Medveděv usnesení Rady bezpečnosti OSN o sankcích proti jadernému programu KLDR. Smlouva zavazuje státy ustoupit od jakéhokoli obchodu se zbraněmi se Severní Koreou a zdržet se finanční podpory, kterou by KLDR použila jako informační materiál[zdroj?] pro svůj jaderný program.[4]

Zároveň však Rusko Severní Koreji nabídlo pro satelity svá odpalovací zařízení.[5]

Od roku 2010[editovat | editovat zdroj]

Kim Čong-il a bývalý ruský Prezident Dmitrij Medveděv v Sosnovy Bor, 2011.

V prosinci 2010 navštívil severokorejský ministr zahraničí v Moskvě svého protějška Lavrova. Tento akt byl reflektován jako pokus KLDR o kontrolu kritiky po útoku Severní Koreje na na ostrov Jon-pchjong. Nicméně Lavrov útoky veřejně odsoudil.

V roce 2011 oslavili zástupci obou států na moskevské ambasádě 63. výročí ustanovení vzájemných diplomatických vztahů. O měsíc později souhlasily letecké společnosti obou zemí na vzájemném zachraňování civilistů. V květnu 2012 se přidal ruský ministr zahraničí k západnímu hlasu, který ocenil příslib KLDR o redukci jaderných zbraní, radioaktivních zdrojů a vypouštění raket dlouhého doletu.[6]

Potom, co Putin roku 2012 vyhrál ruské prezidentské volby, dostal dopis od Kim Čong-una, ve kterém přeje prezidentovi „úspěch v zodpovědné páci na budování silného Ruska“, podle expertů vyjádřující víru v pokračování tradičních diplomatických vazeb a zesílení spolupráce.[7]

Během návštěvy náměstka ministra zahraničí KLDR v červnu 2012 stvrdili zástupci obou států formálně obnovení smlouvy o spolupráci. Lavrov na půdě OSN odmítl kritiku Severní Korey, kterou prezentovala v 400 stránkovém dokumentu.[8]

V září 2012 souhlasilo Rusko se smazáním 90 % ze severokorejského dluhu činícího 11 miliard dolarů jako výraz bližších vztahů se Severní Koreou i jejím novým vůdcem.[9] Tato dohoda odstranila zákonné zábrany pro státního financování vzájemného obchodu mezi zeměmi.[10]

Další utvrzení vztahů potvrdila série obchodních dohod týkajících se výstav nových propojujících železnic,[11] která měla mimo jiné Rusku pomoci dostat se k severokorejským nerostným surovinám.[12] V budoucnosti by železnice měl částečně nahradit ropovod, který Rusko mezi lety 2011-2015 v Severní Koreji budovalo.[13]

Na podzim roku 2014 navštívil Rusko na své desetidenní cestě nový severokorejský ministr zahraničí Ri Su-Yong. Mezi hlavní témata setkání patřil „boj proti heroizaci nacismu“ a severokorejský jaderný program. Podle analytiků deníku The Guardian se Rusko snaží přesměrovat svou ekonomiku na východ, protože ukrajinská krize vedla k výraznému ochlazení vztahů se Západem.[14][10] Společně s Ruskem vyhlásilo KLDR "Rok společného přátelství", jehož příčinou byly podle reportérů sankce na Ruský import do Evropy.[15] Koncem listopadu 2014 také Rusko hlasovalo proti rezoluci OSN, která měla KLDR obvinit za zločiny proti lidskosti.[13]

V roce 2015 podepsalo Rusko a KLDR další smlouvu o vzájemné kulturní a ekonomické výměně.[16] V létě 2015 se rozšířily některé humanitární organizace zprávu o severokorejských dělnících, kteří v Rusku v nelidských podmínkách pracují. Dokument, který BBC rozšířila uváděl, že většina jejich platu je odváděna do pokladny KLDR a zůstavají pod hrozbou represe proti sobě či svým příbuzným, pokud se pokusí utéct. Podle vyjádření KLDR se vše odehrává v rámci smluv, které s Ruskem v minulosti podepsalo.[17]

V roce 2016 Rusko odsoudilo plán USA postavit protijaderný štít v Jižní Koreji, zároveň se však připojilo k EU a USA v kritice jaderných testů.[18][19]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku North Korea–Russia relations na anglické Wikipedii.

  1. SHRIVASTAVA, Sanskar. North Korea Loses Popularity in Russia, Where is the Conflict Heading? [online]. The World Reporter [cit. 2013-04-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. North Korea loses popularity among Russians amid ongoing crisis RT
  3. 2014 World Service Poll[nedostupný zdroj] BBC
  4. Asia Times, Russia and the North Korean Knot.
  5. Rusko nabídlo KLDR své odpalovací rampy k vysílání satelitů. iDNES.cz [online]. 2009-04-24 [cit. 2016-07-25]. Dostupné online. 
  6. Russia welcomes North Korea nuclear moratorium pledge, March 1, 2012
  7. "Kim Jong-Un Congratulates Putin on Polls Victory", RIA Novosti, March 9, 2012.
  8. Izolované Rusko objímá staronového spojence. Severní Koreu. Aktuálně.cz [online]. [cit. 2016-07-25]. Dostupné online. 
  9. Russia writes off 90 percent of North Korea's debt. Reuters. CNBC, 18 September 2012. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  10. a b Georgy Toloraya. Russia-North Korea Economic Ties Gain Traction. 38 North. U.S.-Korea Institute, Johns Hopkins University School of Advanced International Studies, 6 November 2014. Dostupné online [cit. 8 November 2014]. (anglicky) 
  11. Putin si vysnil novou Hedvábnou stezku. Má vést přes Rusko a KLDR. iDNES.cz [online]. 2013-11-13 [cit. 2016-07-25]. Dostupné online. 
  12. Rusko zmodernizuje v KLDR železnici výměnou za nerostné zdroje [online]. 2014-10-30 [cit. 2016-07-25]. Dostupné online. 
  13. a b Rusko by prý již brzy mohlo začít dodávat plyn do KLDR [online]. 2015-04-20 [cit. 2016-07-25]. Dostupné online. 
  14. WALKER, Shaun. the Guardian [online]. the Guardian, 2014-09-30 [cit. 2016-05-07]. Dostupné online. 
  15. Rusko a Severní Korea vyhlásily rok vzájemného přátelství [online]. [cit. 2016-07-25]. Dostupné online. (česky) 
  16. TELEVIZE, Česká. Vztahy Ruska a KLDR. Letošek jako rok přátelství a znovunalezené lásky? [online]. [cit. 2016-07-25]. Dostupné online. 
  17. KLDR posílá tisíce dělníků do Ruska, podle kritiků tam pracují jako otroci [online]. [cit. 2016-07-25]. Dostupné online. (česky) 
  18. TELEVIZE, Česká. Ruku v ruce: Severokorejský jaderný test odsoudily USA, Rusko, Čína i OSN [online]. [cit. 2016-07-25]. Dostupné online. 
  19. Rusko odsoudilo plány na protiraketový štít USA v Jižní Koreji | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2016-07-25]. Dostupné online.