Rudolf Fraštacký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rudolf Fraštacký

Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946

Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948

Pověřenec výživy a zásobování
Ve funkci:
září 1945 – srpen 1946
Předchůdce Michal Pálka
Nástupce Kornel Filo

Místopředseda Sboru pověřenců
Ve funkci:
srpen 1946 – listopad 1947
Stranická příslušnost
Členství agrární strana
Demokratická strana

Narození 11. února 1912
Mošovce
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 19. března 1988
Toronto
KanadaKanada Kanada
Profese bankéř a politik
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Rudolf Fraštacký (11. února 1912[1][2] Mošovce[3][2]19. března 1988 Toronto[2]) byl slovenský a československý poválečný politik Demokratické strany, člen i místopředseda Sboru pověřenců, poslanec Prozatímního i Ústavodárného Národního shromáždění. Po roce 1948 exilový politik.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině mlynáře. Vystudoval obchodní akademii v Turčianském Svätém Martině a od roku 1937 studoval na Vysoké obchodní škole v Bratislavě.[3] Podle jiného zdroje vystudoval obchodní akademii v Martině a obchodní akademii v Bratislavě.[4]

V meziválečném období byl členem Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu (agrární strany).[5] Po studiích působil ve funkci tajemníka Rolnické vzájemné pokladny[2] na různých místech Slovenska.[4] Později byl ředitelem Slovenské cukerné obchodní akciové společnosti. Od roku 1943 byl ředitelem a prokuristou společnosti Cukrospol.[2]

Za druhé světové války se podílel na odboji. Využíval obchodní cesty do Švýcarska, kam v letech 1943–1944 převážel zpravodajské materiály.[2][4] Komunikoval s představiteli československého zahraničního exilu v Londýně, kterým například v únoru 1944 odeslal depeši o plánech odboje.[6]

V letech 19451947 byl členem Sboru pověřenců, nejprve jako pověřenec výživy a zásobování, později zastával v 7. Sboru pověřenců od srpna 1946 funkci místopředsedy Sboru pověřenců.[7][8] Coby pověřenec výživy a zásobování musel řešit zhoršení situace v zásobování obyvatelstva po skončení války. Na Slovensku totiž na rozdíl od českých zemí poválečné období znamenalo zostření vázaného trhu. Čelil proto kritice slovenských komunistů, kteří hodlali toto téma využít v politickém boji.[9]

V letech 19451946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Po parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde formálně setrval do voleb do Národního shromáždění roku 1948.[10][11]

Na podzim 1946 patřil do frakce v rámci Demokratické strany okolo Ivana Pietora, která chtěla sesadit z čela strany předsedu Jozefa Lettricha a nastolit smířlivější kurz vůči KSČ, která po vítězství Demokratické strany ve volbách 1946 stupňovala své útoky na demokraty. Členové frakce neměli za cíl zničit stranu jako nezávislou sílu slovenské politiky ale spíš byli vedeni mylným přesvědčením, že agitace KSČ proti DS je cílena pouze na luteránsko-agrárnické křídlo. Pietorův pokus o zvrat byl každopádně neúspěšný.[12] Na podzim 1947, kdy vyvrcholil tlak slovenských komunistů na nekomunistické politické síly, podal Fraštacký 17. října 1947 demisi na post místopředsedy Sboru pověřenců. 21. října ji ale stáhl.[13] V novém 8. Sboru pověřenců po listopadu 1947 již nezasedal.[14][15]

Po únorovém převratu v roce 1948 byla Demokratická strana proměněna na Stranu slovenské obrody jako satelitní formaci závislou na KSČ. Fraštacký patřil mezi skupinu funkcionářů Demokratické strany, kteří odešli do emigrace. Usídlil se v Torontu. V exilu pak organizoval Demokratickou stranu a volně spolupracoval s uprchlými politiky bývalé Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu (agrární strany). V roce 1974 se stal členem Rady svobodného Československa.[16][7]

V Torontu pracoval jako bankovní akcionář a prezident správní rady banky.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rudolf Fraštacký [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-20]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d e f ŠPETKO, Jozef. Líšky kontra ježe: slovenská politická emigrácia 1948-1989 : analýzy a dokumenty [online]. Kalligram, 2002 [cit. 2015-01-22]. S. 305. Dostupné online. ISBN 8071494372. (slovensky) 
  3. a b BRAXÁTOR, František. Slovenský exil '68 [online]. Vydavateľské družstvo lúč, 1992 [cit. 2015-01-23]. S. 222. Dostupné online. ISBN 8071140570. (slovensky) 
  4. a b c d MAŤOVČÍK, Augustín. Reprezentačný biografický lexikón Slovenska [online]. Matica slovenská, 1999 [cit. 2015-01-23]. S. 83. Dostupné online. ISBN 8070905379. (slovensky) 
  5. ROH. Ústřední rada odborů. Revoluční odborové hnutí a Únor 1948: sborník dokumentů [online]. Práce, 1977 [cit. 2015-01-23]. S. 146. Dostupné online. (česky) 
  6. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 257. (česky) 
  7. a b Historický kalendár: * Rudolf Fraštacký [online]. edu.sk [cit. 2011-12-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  8. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 304. (česky) 
  9. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 325. (česky) 
  10. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-20]. Dostupné online. (česky) 
  11. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-14. (česky) 
  12. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1197. (česky) 
  13. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 357. (česky) 
  14. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 624-625. (česky) 
  15. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 358-359. (česky) 
  16. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1200, 1346-1348. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]