Rebutia torquata
 Rebutia torquata | |
|---|---|
 Rebutia torquata | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvozdíkotvaré (Caryophyllales) |
| Čeleď | kaktusovité (Cactaceae) |
| Rod | rebucie (Rebutia) |
| Sekce | Digitorebutia |
| Binomické jméno | |
| Rebutia torquata F.Ritter & Buining, 1977 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rebutia torquata je velmi pěkný a nápadný druh, který byl nalezen F. Ritterem roku 1962 a později nebyl dlouhá léta znovu v přírodě objeven, až byl opět nově nalezen a sbírán R. Hillmannem a L. Fischerem. Pojmenován byl podle tvaru svých žeber, torquatus znamená zkroucený, stočený.
Rebutia torquata Ritter & Buining[editovat | editovat zdroj]
Ritter, Friedrich; Buining, Albert F.H.; Succulenta, 56: 63, 1977
Sekce Digitorebutia, řada Torquata
Popis[editovat | editovat zdroj]
Stonek odnožující až trsovitý, 20 – 30 mm tlustý, sloupkovitý, později i několikanásobně dlouhý, s řepovitým kořenem; pokožka zelená. Žeber 8 – 10, asi 3 mm vysoká, zvýrazněná širokými plochými oddělujícími brázdami, hustě hrbolatá, rozčleněná úzkými příčnými vruby do poloviny výšky na malé, velmi hustě stojící, často až vzájemně se dotýkající hrbolky; areoly 1 mm dlouhé, bíle plstnaté, velmi málo vzdálené, často až navzájem se dotýkající a tvořící souvislý pás. Trny jen okrajové, 6 – 10, stranou směřující, jen asi 1 mm dlouhé, někdy 2 mm, vůči délce relativně silné, bílé s červenohnědou zesílenou bází.
Květy hluboce postranní, asi 30 mm dlouhé a 40 – 50 mm široké, ohnivě červené se žlutým jícnem; květní lůžko tmavě zelené s malými černými šupinami, vločkami bílé vlny a vzácně i jednotlivými vlasovými štětinami; květní trubka asi 15 mm dlouhá, z toho 3 – 4 mm srostlá s čnělkou, uvnitř bledě žlutá, vně pokrytá jako květní lůžko, černé šupiny větší; okvětní lístky asi 12 mm dlouhé, 5 mm široké, kopisťovité, tupé, řeřichově červené ve vysoké sytosti, dole přecházející do bledě žluté, vnější s krátkou špičkou, stejně zbarvené, jen na konci téměř černé; nitky 6 – 7 mm dlouhé, nahoře nažloutlé, dole nazelenalé, nasazené po celé trubce, prašníky žluté; čnělka světle zelená, s 8 zelenými, asi 4 mm dlouhými rameny blizny nad úrovní nejvyšších prašníků. Plod kulovitý, načervenalý, asi 4 mm široký, pokrytý 1 – 2 mm dlouhými, úzce trojúhelníkovitými, tmavými šupinami a bílými vlnatými vlasy. Semena 1,2 mm dlouhá, 0,7 mm široká, černohnědá, s matnou, sotva znatelně jemně hrbolatou testou.
Variety a formy[editovat | editovat zdroj]
Variety ani formy nebyly popsány, jako R. torquata byl dlouho označen jen typový sběr FR1117, jinak tento druh dlouho nebyl znovu sbírán, až teprve nedávno byly jako R. torquata označeny sběry LF295, LF305, RH315 a RH324. Rostliny jsou všeobecně velmi jednotné a charakteristické vybarvením svých květů a zejména tvarem žeber, na kterých vytvářejí hustě stojící areoly souvislé pásky z areolové vlny a trnů.
Výskyt a rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Jako místo typového sběru R. torquata bylo F. Ritterem uvedeno Mal Paso (Bolívie, departament Potosí, provincie Sud Chicas), s doplňujícím údajem vysoké horské polohy. Druh byl nalezena roku 1962 F. Ritterem jako velká vzácnost. Rovněž u sběrů R. Hillmanna a L. Fischera bylo jako místo původu uvedeno Mal Paso, u sběrů LF295 a LF305 navíc nadmořská výška 3970 a 3670 m.
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Ze stejné oblasti jako R. torquata, z okolí Mal Paso F. Ritter uvedl i několik dalších sběrů rodu Rebutia, jmenovitě R. rutiliflora, R. tropaeolipicta, R. rosalbiflora, R. lanosiflora, R. gracilispina, R. mixta a R. iridescens. Většina z těchto taxonů zůstala v podstatě neznámá nebo alespoň problematická, např. v práci J. Pilbeama je mezi známé druhy zařazena kromě R. torquata ještě R. tropaeolipicta, a R. rutiliflora je vedena jako synonymum Rauschovy R. diersiana, i když uváděná místa nálezů těchto posledních dvou rostlin tomu příliš neodpovídají. Všechny ostatní Ritterovy druhy s původem z oblasti Mal Paso, z vysokého horského pásma v hraničním území provincií Sud Chichas (dep. Potosí) a Sud Cinti (dep. Chuquisaca), zde nalezneme v závěrečné části mezi pochybnými a nejasnými jmény a kromě původních Ritterových popisů o nich v současnosti mnoho dalšího nevíme. Ve sbírkách se občas vyskytuje R. rosalbiflora, jejíž ztotožnění s Rauschovou R. eos je také problematické. V CITES Cact. Checklist (1992) i v nejnovějším shrnutí čeledi Cactaceae (D. Hunt, The New Cactus Lexicon, 2006) je R. torquata připojena mezi synonyma k R. pygmaea.
Pěstování[editovat | editovat zdroj]
R. torquata je pěstitelsky zajímavý a nápadný druh. Charakteristické jsou dvoubarevné květy a zejména neobvyklý vzhled žeber, na kterých hustě stojící areoly vytvářejí souvislé pásky areolové vlny a trnů. Požadavky na kulturu se nijak neliší od většiny miniaturních rebucií s řepovitými kořeny, R. torquata navíc patří mezi druhy, jejichž růst na vlastních kořenech patří k nejpomalejším. Vegetativní rozmnožování z vytvářených odnoží je jednodušší než množení ze semen, která jsou nabízena jen velmi vzácně. Druh je s největší pravděpodobností cizosprašný.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Mosti, Stefano; Digitorebutia Buining & Donald (2), Cactus & Co., 4: 95, 2000
- Pilbeam, John; Rebutia (ISBN 0-9528302-2-1), p. 106, 1997
- Ritter, Friedrich; Kakteen in Südamerika, 2: 597, 1980
- Šída, Otakar; Rod Rebutia (ISBN 80-901383-5-7), p. 88, 1997
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rebutia torquata na Wikimedia Commons 
Taxon Rebutia torquata ve Wikidruzích- http://rebutia.iglu.cz/sekce4/tor1[nedostupný zdroj]
- http://hornad.fei.tuke.sk/~suba/Reb/idents/torquata.htm Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
