Přeskočit na obsah

Rebutia brunneoradicata

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxRebutia brunneoradicata
alternativní popis obrázku chybí
Rebutia brunneoradicata
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříše cévnaté (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleďkaktusovité (Cactaceae)
Rodrebucie (Rebutia)
SekceDigitorebutia
Binomické jméno
Rebutia brunneoradicata
F.Ritter, 1977
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mapa rozšíření R. brunneoradicata

Rebutia brunneoradicata je pomalu rostoucí trsovitá rostlina ze širšího příbuzenstva R. atrovirens. Její jméno je odvozeno od barvy kořenů, brunneoradicatus znamená s hnědými kořeny.

Rebutia brunneoradicata Ritter

[editovat | editovat zdroj]

Ritter, Friedrich; Kakteen und andere Sukkulenten, 28: 77, 1977

Sekce Digitorebutia, řada Atrovirens

Stonek jednotlivý až odnožující, v kultuře trsovitý, kulovitý až poněkud protáhlý, 10 - 20 mm široký, s dlouhým, hnědým řepovitým kořenem; pokožka tmavě zelená, vzácně se slabým fialovým nádechem, matná. Žeber 9 - 12, silně rozložená do 2 - 3 mm vysokých hrbolků; areoly oválné, nepatrně bělavě plstnaté, 1 - 1,5 mm dlouhé, 2,5 - 5 mm vzdálené. Trny jen okrajové, 8 - 12, tenké štětinovité, černé až hnědé, šednoucí, stranou směřující, 2 - 3 mm dlouhé.

Květy hluboko postranní, 26 - 30 mm dlouhé, asi 30 mm široké, nevoňavé; květní lůžko kulovité, 2,5 - 3,5 mm široké, bělavý až červený, s velmi úzkými, 1 - 2 mm dlouhými, bělavými až zelenými šupinami, v jejich paždí bílá vlna a někdy 1 bílá štětina; květní trubka 9 - 12 mm dlouhá, na spodních 1 - 2 mm srostlá s čnělkou, nahoře široce nálevkovitá, bledě purpurová, vně pokrytá stejně jako květní lůžko; okvětní lístky 15 - 18 mm dlouhé, 5 - 7 m široké, kopisťovité, nahoře zaokrouhlené; vnitřní okvětní lístky šarlatově červené až karmínové, ve vysoké sytosti, dole většinou purpurové a nahoře tmavší; vnější okvětní lístky často silněji purpurové, obzvláště na okraji; nitky bledě purpurové, 6 - 10 mm dlouhé, vyrůstající zejména z dolní části trubky, nahoře málo a několik mm pod tím trubka bez tyčinek, prašníky světle žluté; čnělka světle zelená, s 5 - 6 nazelenale žlutými, 1,5 - 2 mm dlouhými rameny blizny ve výšce nejvyšších prašníků. Plod kulovitý, asi 5 mm velký. Semena protáhle kulovitá, asi 1,0 mm dlouhá a 0,8 mm široká, hnědočerná, jemně hrbolatá.

Variety a formy

[editovat | editovat zdroj]

Variety ani formy nebyly popsány, jako R. brunneoradicata byl označen jen typový sběr FR 1109, jinými sběrateli tento druh asi nebyl nalezen, určitě alespoň dosud žádný jiný sběr k tomuto jménu nebyl přiřazen. Rostliny s tímto označením ve sbírkách jsou dosti jednotné, v malém rozsahu kolísá odstín vybarvení květů, okvětní lístky mohou být zbarvené více do karmínova nebo spíše šarlatově červeně. Rozdíly ve tvaru stonků a otrnění jsou většinou jen důsledkem vlivu kultury. V kultuře druh často silně odnožuje a vytváří trsy kulovitých až krátce sloupovitých stonků bez zřetelnějšího středového.

Výskyt a rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Jako místo nálezu typového sběru bylo uvedeno Bolívie, San Antonio (departament Tarija, provincie Mendez), ve velmi vysokých horských polohách, v nadmořské výšce až 4000 m.

F. Ritter nalezl tento druh již roku 1962. Se stejnou lokalitou (San Antonio, provincie Mendez) je jím spojena řada dalších druhů, i když většinou z poněkud nižších nadmořských výšek. Mezi nimi uvádí vzácný výskyt přírodních hybridů jen s druhem R. pauciareolata. U R. brunneoradicata uváděnou nadmořskou výšku 4000 m charakterizuje jako nejvyšší výskyt druhu rodu Rebutia v jižní Bolívii a Argentině, ale u některých dalších sběratelů (W. Rausch, K. Kníže) je možno i zde nalézt hodnoty ještě o několik set m vyšší.

Na bližší příbuzenské vazby tohoto druhu nejsou názory zcela jednotné. Ve velkém slučování publikovaných druhů v roce 1992 (CITES Cact. Checklist) jej nalezneme mezi synonymy R. pygmaea, W. Rausch ve své knize Lobivia 85 se o něm nezmiňuje, jinými autory je naopak více spojován s R. atrovirens, v nejnovějším shrnutí čeledi Cactaceae (D. Hunt, The New Cactus Lexicon, 2006) byl přiřazen k R. ritteri.

Pěstování

[editovat | editovat zdroj]

Tento odnožující, pomalu rostoucí druh s kulovitými až krátce sloupovitými stonky pravidelně a ochotně kvete dosti malými květy s krátkou trubkou. Při vegetativním množení musí odnož nejprve vytvořit dostatečný řepovitý kořen, než začne stonek více růst a vytvářet obvyklý malý, postupně přirůstající trs.

V nabídkách semen i ve sbírkách se tento druh vyskytuje jen zřídka, svým zajímavým vzhledem a pěknými květy by si určitě zasloužil častějšího zastoupení. Jeho opravdu vysokohorský původ naznačuje požadavky pro udržení pěkného vzhledu stonků a otrnění a pravidelnou násadu květů. Ve vegetaci dostatek čerstvého vzduchu a světla a nárazová zálivka a ve vhodných oblastech volná kultura se projeví zejména na vzhledu stonků a otrnění. Výrazné řepovité kořeny vyžadují určitou opatrnost, dobře propustný substrát bez nezetlelých organických částí, ve vegetaci nárazová zálivka po předchozím vyschnutí a ve vegetačním klidu úplné sucho patří mezi základní podmínky.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Hunt, David; et al.; The New Cactus Lexicon (ISBN 0-9538134-4-4), p. 246, 2006
  • Mosti, Stefano; Digitorebutia Buining & Donald (2), Cactus & Co., 3: 199, 2000
  • Pilbeam, John; Rebutia (ISBN 0-9528302-2-1), p. 28, 1997
  • Ritter, Friedrich; Kakteen in Südamerika, 2: 604, 1980

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]