Rajko Grlić

Rajko Grlić
	Rajko Grlić v pražském kině Přítomnost při uvedení českého překladu své memoárové knihy (2023)
Narození	2. září 1947 (78 let); Záhřeb, Chorvatsko ; Jugoslávie
Alma mater	Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze
Povolání	filmový režisér, filmový producent, herec, scenárista, filmový teoretik a vysokoškolský učitel
Aktivní roky	1971–
Rodiče	Danko Grlić a Eva Grlić
Ocenění	Zlatá aréna za nejlepší režii (1984); Grand Prix (1989); Cena za režii (2010); Zlatá aréna za nejlepší režii (2010); Grand prix des Amériques (2016); Cena Vladimira Nazora (2017); Zlatá aréna za nejlepší scénář (2017); … více na Wikidatech
Webová stránka	www.rajkogrlic.com
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rajko Grlić (* 2. září 1947 Záhřeb) je chorvatský režisér, producent a scenárista jugoslávského původu, profesor filmové teorie na Ohijské univerzitě, spoluzakladatel a umělecký ředitel filmového festivalu v Motovunu. Jeho rodiči jsou novinářka a spisovatelka Evy Grlićová a filozof a univerzitní profesor estetiky Danko Grlić.

Biografie

V letech 1963–1965 navštěvoval v Záhřebu novinářskou školu. Po maturitě (1966) hrál ve studentském experimentálním divadle a časopisecky publikovat krátké prózy. Po ročním studiu filozofie na univerzitě v Záhřebu přešel na pražskou FAMU, kde v roce 1971 promoval jako absolvent režie ve třídě Elmara Klose. Skupina uznávaných jugoslávských režisérů, kteří v 60. a 70. letech na této škole studovali, se souhrnně označuje jako tzv. Pražská škola. Kromě Grliće se do této školy řadí Goran Paskaljević, Srdjan Karanović, Lordan Zafranović nebo Goran Marković. Někdy je k nim řazen i Emir Kusturica.

Po návratu ze studií se stal jednou z nejvýraznějších postav chorvatského filmu. Po několika krátkometrážních filmech debutoval celovečerním filmem Ať se děje, co se děje (Kud puklo da puklo, 1974), za scenáristické spolupráce Srdjana Karanoviće a Alexe Koenigsmarka. Jeho filmy, které se vyznačují silným režisérským rukopisem a pečlivou stylizací, získaly řadu domácích i světových ocenění. Mezi nejúspěšnější patří světovými festivaly oceňovaný snímek Jen jednou se miluje (Samo jednom se ljubi, 1981).

Počátkem 90. let, během chorvatské války za nezávislost, z politických důvodů opustil Chorvatsko a usadil se ve Spojených státech, kde působil především jako vysokoškolský pedagog (Kolumbijská univerzita v New Yorku, Ohijská universita)

Filmografie

Celovečerní hrané filmy – režisér a spoluscenárista

Ať se děje, co se děje (Kud puklo da puklo, 1974)
Bravo, maestro (Bravo maestro, 1978)
Jen jednou se miluje (Samo jednom se ljubi, 1981)
V čelistech života (U raljama života, 1984)
Štěstí pro tři (Za sreću je potrebno troje, 1985)
Léto bílých růží (Djavolji raj, 1989)
Čaruga (1991)
Josephine (2001)
Hraniční hlídka (Karaula, 2006)
Zůstane to mezi námi (Neka ostane medju nama, 2010)
Ústava (Ustav Republike Hrvatske, 2016)
Všechno jednou skončí (Svemu dođe kraj, 2024)

Celovečerní hrané filmy – producent

Léto bílých růží (Djavolji raj, 1989) (koproducent)
Čaruga (1991) (koproducent)
Virdžina (Virdzina, 1991) (koproducent)
Odchod (Departure, 2018)

Dlouhometrážní dokumentární filmy – režisér a spoluscenárista

Každý člověk je dobrý člověk ve špinavém světě (Svaki je čovjek dobar čovjek u rdjavom svijetu, 1969)
Nová, nová doba (Novo, novo vrijeme, 2001) (spolurežisér Igor Mirković)
Roberto & Paolo (Roberto und Paolo – Zwei Leben fürs Theater, 2005)
Každý dobrý příběh je milostný příběh (Vsaka dobra zgodba je ljubezenska zgodba, 2017) (spolurežisér Matjaž Ivanišin)

Dlouhometrážní dokumentární filmy – producent

Nová, nová doba (Novo, novo vrijeme, 2001) (koproducent)
Šťastné dítě (Sretno dijete, 2003)
Jak to Ohio dokázalo (How Ohio Pulled It Off, 2007)

Krátkometrážní a středometrážní filmy

Cihla (Cigla, 1963)
Kam kráčíš Kunhuto (Kuda ideš Kunigundo, 1965)
Kairos (1966)
Průchod (Prolazak, 1966)
Djurdja (1967)
Nedorozumění (Nesporazum, 1968)
Vypravuj mi něco hezkého (1969)
Předmluva (Predgovor, 1971)
Všechno se navzájem požírá (Sve jedno drugo pojede, 1971)
Vyprávím ti příběh (Přičam ti priču, 1973)
Pitná voda a svoboda (Pitka voda i sloboda, 1976)
Záhřeb (Zagreb, 1978)
Modrá laguna Poreč (Plava laguna Poreč, 1981)
Pitná voda a svoboda II (Pitka voda i sloboda II, 1987)
Paříž – Istrie (Pariži, Istria, 1991)
Pasta Paolo (1997)
Pitná voda a svoboda III (Pitka voda i sloboda III, 1998)
Balvan (Stina, 2003)
John „Medvěd“ Butler (John „The Bear“ Butler, 2010)

Televizní tvorba – režisér a scenárista

My z Prahy (Mi iz Praga, 1968)
Hamlet (1969)
Pochvaly (Pohvale, 1971)
Divoké příběhy (Žestoke priče, 1976)
Štefica Cveková v čelistech života (Štefica Cvek u raljama života, 1984)
Není to můj život, je jen dočasný (To nije moj život, to je samo privremeno, 1985)
Záhřebská pohádka (Zagrebačka bajka, 1987)
Skutečný Čaruga (Stvarni Čaruga, 1991)
Po deseti letech (Nakon deset godina, 2010) (spolurežisér Igor Mirković)

Bibliografie

Neodvyprávěné příběhy (2023, Klenov, ISBN 978-80-908127-8-9)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Rajko Grlić na Wikimedia Commons
Rajko Grlić v Česko-Slovenské filmové databázi
Rajko Grlić ve Filmové databázi
Rajko Grlić na Kinoboxu
Rajko Grlić ve Filmovém přehledu
Rajko Grlić na webu Vsetínského filmového festivalu
Kniha Neodvyprávěné příběhy na webu nakladatele
Rozhovor s Rajko Grlićem na stránkách Vsetínského filmového klubu