Radošov (hradiště)
Radošov | |
---|---|
Poloha | |
Adresa | Radošov, Kyselka, Česko |
Souřadnice | 50°16′42,08″ s. š., 12°59′48,47″ v. d. |
Radošov | |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 16431/4-1021 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Radošov (též Stengelberg nebo Jazyk) je pravěké hradiště a raně středověká sídelní lokalita na vrchu Košťál u Radošova v okrese Karlovy Vary.[1] Od roku 1964 je hradiště chráněno jako kulturní památka.[2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Podle nálezů získaných malým archeologickým výzkumem ve vnitřním příkopu akropole bylo nejstarší osídlení lokality datováno do období kultur popelnicových polí z mladší doby bronzové.[3] Později bylo místo osídleno v době halštatské a znovu během sedmého a osmého století Slovany. Hradiště spolu se sousedním hradištěm na Liščím vrchu kontrolovalo úzké údolí řeky Ohře. Vzájemná souvislost obou hradišť však nebyla prokázána.[4]
Stavební podoba
[editovat | editovat zdroj]Akropole hradiště se nachází ve vrcholové části ostrožny dlouhé asi 350 metrů. Svahy jsou pokryté kamennou sutí považovanou za zbytky rozpadlých valů. Nejzápadnější část hradiště je oddělena příčným valem. Na jihovýchodní straně, kudy vedla přístupová cesta, chránil hradiště příkop. Předhradí se údajně nacházelo na vrcholu druhé plošiny oddělené od akropole širokým sedlem.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2016-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-10-14]. Identifikátor záznamu 126982 : Výšinné opevněné sídliště – hradiště Jazyk, archeologické stopy. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ ČTVERÁK, Vladimír, kolektiv. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Radošov, s. 271.
- ↑ a b VYČICHLO, Jaroslav. Radošov – hradiště Jazyk (Stengelberg) [online]. Památky a příroda Karlovarska [cit. 2016-12-27]. Dostupné online.