Přeskočit na obsah

Quand Madelon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Quand Madelon
Skladba od Charlese-Josepha Pasquiera
Vydáno19. března 1914
Žánrpochod
SkladatelCamille Robert
TextařLouis Bousquet

„Quand Madelon“, známá též jako „La Madelon“, v českém překladu známá jako „Vítězná Madelon“, je francouzská píseň a vojenský pochod z roku 1914.

Vznik skladby

[editovat | editovat zdroj]

Pochodovou píseň pro francouzského operetního zpěváka Charlese-Josepha Pasquiera, známého pod pseudonymem „Bach“ napsal hudební skladatel Camille Robert a text napsal Louis Bousquet. Píseň byla poprvé představena 19. března 1914 na koncertě v síni Eldorado v Paříži jako součást vojenského komediálního představení pro vojáky. Pak se skladba stala součástí hudebního festivalu ve Fontenay-sous-Bois. Poté se stala jednou z nejpopulárnějších písní během první světové války. V roce 1919 zpěvák Lucien Boyer napsal novou verzi skladby s názvem „La Madelon de la Victoire“, u které hudbu zredigoval Charles Borel-Clerc. Ta se poté stala hlavní pochodovou verzí, kterou začala využívat Francouzská armáda. Lucien Boyer za ni v roce 1920 získal Řád čestné legie. Mezi další významné interprety skladby patřila Marlene Dietrichová v roce 1939 či Line Renaud ve filmu La Madelon z roku 1955.[1][2][3]

V Československu

[editovat | editovat zdroj]

Pochodovou verzi od Charlese Borela-Clerca po roce 1919 přeložil Eduard Bass pod názvem „Vítězná Madelon“. Ta se v období první republiky stala jednou z nejpopulárnějších skladeb a do svého repertoáru ji zařadila i Československá armáda. V souvislostí s písní po Mnichovské dohodě v roce 1938 také vznikla verze „Zrádná Madelon“.[4]

Další verze skladby

[editovat | editovat zdroj]

Po složení skladby vznikla řada dalších provedení a odkazujících se písní.

  • La Madelon de la Victoire (1919)
  • Victoire, la fille de Madelon (1939)
  • Qu'est devenue la Madelon? (1960) – píseň od Charlese Treneta
  • Majorette (2001) – píseň od Bénabara
Původní verze

Pour le repos, le plaisir du militaire,
Il est là-bas à deux pas de la forêt
Une maison aux murs tout couverts de lierre
«Aux Tourlourous» c'est le nom du cabaret.
La servante est jeune et gentille
Légère comme un papillon.
Comme son vin son œil pétille,
Nous l'appelons la Madelon
Nous en rêvons la nuit, nous y pensons le jour,
Ce n'est que Madelon mais pour nous c'est l'amour

Quand Madelon vient nous servir à boire
Sous la tonnelle on frôle son jupon
Et chacun lui raconte une histoire
Une histoire à sa façon
La Madelon pour nous n'est pas sévère
Quand on lui prend la taille ou le menton
Elle rit, c'est tout le mal qu'elle sait faire
Madelon, Madelon, Madelon!

Nous avons tous au pays une payse
Qui nous attend et que l'on épousera
Mais elle est loin, bien trop loin pour qu'on lui dise
Ce qu'on fera quand la classe rentrera
En comptant les jours on soupire
Et quand le temps nous semble long
Tout ce qu'on ne peut pas lui dire
On va le dire à Madelon
On l'embrasse dans les coins. Elle dit «veux-tu finir…»
On s'figure que c'est l'autre, ça nous fait bien plaisir.

Un caporal en képi de fantaisie
S'en fut trouver Madelon un beau matin
Et, fou d'amour, lui dit qu'elle était jolie
Et qu'il venait pour lui demander sa main
La Madelon, pas bête, en somme,
Lui répondit en souriant:
Et pourquoi prendrais-je un seul homme
Quand j'aime tout un régiment?
Tes amis vont venir. Tu n'auras pas ma main
J'en ai bien trop besoin pour leur verser du vin.

Z roku 1919

Après quatre ans d´espérance
Tous les peuples alliés
Avec les poilus de France
Font des moissons de lauriers
Et qui préside la fête?
La joyeuse Madelon
Dans la plus humble guinguette
On entend cette chanson
"Ohé, Madelon!
À boire et du bon!"

Madelon, emplis mon verre
Et chante avec les poilus
Nous avons gagné la guerre
Hein, crois-tu qu´on les a eus!
Madelon, ah, verse à boire!
Et surtout n´y mets pas d´eau
C´est pour fêter la victoire
Joffre, Foch et Clemenceau!

Sur le marbre et dans l´Histoire
Enfants, vous verrez gravés
Les noms rayonnants de gloire
De ceux qui nous ont sauvés
Mais en parlant de vos pères
N´oubliez pas Madelon
Qui versa sur leur misère
La douleur d´une chanson
Chantons Madelon
La muse du front!

Madelon, emplis mon verre
Et chante avec les poilus
Nous avons gagné la guerre
Hein, crois-tu qu´on les a eus!
Madelon, ah, verse à boire!
Et surtout n´y mets pas d´eau
C´est pour fêter la victoire
Joffre, Foch et Clemenceau!

Česká verze

Léta bídy už jsou v dálce,
národové spojení,
učinili přítrž válce,
všechno tone v nadšení.
A kdo v čele vší té slávě?
Toť Madelon škádlivá –
a kde čís se zvedá právě,
písnička jen zaznívá:
„Hej, Madelon, hej,
dobrého vína dej!“

Madelon, nalej mi vína,
v naše vpadni veselí,
Německo už pohasíná,
však jsme jim to natřeli!
Madelon, nos víno stále,
dones lahví celý koš:
Ať nám k slávě žijí dále,
Joffre, Clemencau a Foch!

Madelon tu nezahálí,
víno pilně nosí dál.
V tom však vidí kterak z dáli
jde sám Moreau – generál.
Chtěla sice v domě skrýt se,
děvčátko to nesmělé,
generál však zjasnil líce
a zavolal vesele:
„Hej, Madelon, hej,
dobrého vína dej!“

Zlatým písmem do mramoru,
dítky vryje jednou čas.
Jména těch, kdož plni vzdoru
dneska zachránili nás.
Po naší, až zvíte tísni, Madelonky pomněte,
která sladkou něhou písní těšila nás prokleté:
„Hej, Madelon, hej,
dobrého vína dej!“