Prutník stříbřitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxPrutník stříbřitý
alternativní popis obrázku chybí
Prutník stříbřitý
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše vyšší rostliny (Cormobionta)
Oddělení mechy (Bryophyta)
Třída (Bryopsida)
Řád prutníkotvaré (Bryales)
Čeleď prutníkovité (Bryaceae)
Binomické jméno
Bryum argenteum
Palisot de Beauvois
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prutník stříbřitý (Bryum argenteum) je jedním z nejvíce rozšířených mechů. Je snadno rozpoznatelný díky jeho bělavým nebo stříbřitě zeleným listům.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Mechorost, jehož porosty tvoří polštářky nebo chomáčky vysoké 0,5 – 2 cm. Lodyžka rovnoměrně olistěná hnědočervenými přímými lístky (v případě, že rostlina roste ve stínu má lístky oddálené). Lístky jehnědovitě přisedlé (za sucha), nepatrně odstávající (za vlhka), celokrajné, široce vejčité, vyduté, s zúženou špičkou. Žebro s načervenalou bází, slabé, končí nad prostředkem listu. Tobolka převislá, z krátkého krku podlouhlá, krvavě červená, pod ústím zúžená.[1] Kuželovité víčko.

Bryum argenteum sporogon

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Patří mezi výtrusné rostliny, v jejichž životním cyklu převažuje gametofyt nad sporofytem. Gametofyt je pohlavní fáze. V této fázi dochází k tomu, že z výtrusnice vypadne haploidní výtrus (spora), který vyklíčí v prvoklíček (protonema). Z prvoklíčku vyroste mechová rostlinka. Rostlinka nese pohlavní orgány (gametangia), samčí (pelatky) nebo samičí (zárodečníky). Samčí gamety jsou dvoubičíkaté pohyblivé buňky tzv. spermatozoidy. K oplození je třeba vodní prostředí.

Na gametofyt navazuje sporofyt (nepohlavní fáze). V této fázi dochází ke splynutí pohlavních buněk, z nichž se vyvíjí štět a tobolka. V tobolce vznikají redukčním dělením (meióza) výtrusy, výtrusy z tobolky vypadnou a zahajuje tak nový proces rodozměny.

Vegetativní rozmnožování je dalším možným způsobem rozmnožování. Dochází k němu pomocí odlomení různých částí stélky např. specializovaných drobnolistých větévek, někdy redukovaných do podoby olistěných pupenů v paždí listů.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Kosmopolitně rozšířen, od nížin až do alpínského stupně. Obsahuje téměř všechny typy podkladů, přístěnná i výslunná stanoviště, holou zem, štěrbiny skal, spáry mezi dlažbou, střechy a zdi, okraje cest a silnic.[2] Na stanovištích silně přehnojených dusíkem, často v blízkosti lidských sídlišť.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Pilous Z., Duda J. Klíč k určování mechorostů ČSR. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1960.
  2. Kubešová, S. Mechorosty součást naší přírody. Prostějov: Český svaz ochránců přírody, ZO Hořepík, 2009. ISBN 978-80-254-6057-3
  3. Kremer B.P., Muhle H. Lišejníky, Mechorosty, Kapraďorosty : Evropské druhy. Praha : Knižní klub, 1998. ISBN 80-7176-804-9

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kubešová S., Musil Z., Novotný I., Plášek V., Zmrhalová M. Mechorosty součást naší přírody. Prostějov: Český svaz ochránců přírody, ZO Hořepík, 2009. ISBN 978-80-254-6057-3
  • Kremer B.P., Muhle H. Lišejníky, Mechorosty, Kapraďorosty : Evropské druhy. Praha : Knižní klub, 1998. ISBN 80-7176-804-9
  • Pilous Z., Duda J. Klíč k určování mechorostů ČSR. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1960.
  • Váňa, J. Obecná bryologie. Praha: Univerzita Karlova v Praze – Nakladatelství Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1093-0

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]