Poustka (Višňová)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Poustka
Stará továrna na jihozápadě vsi a obytné domy čp. 26 a 78
Stará továrna na jihozápadě vsi a obytné domy čp. 26 a 78
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 146 (2001)
Domů 64 (2009)
Lokalita
PSČ 464 01
Obec Višňová
Okres Liberec
Historická země Čechy
Katastrální území Poustka u Frýdlantu (6,26 km²)
Zeměpisné souřadnice
Poustka
Poustka
Další údaje
Kód části obce 182567
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poustka (německy Wustung[1]) je vesnice, část obce Višňová v okrese Liberec. Nachází se asi 1 km na jihovýchod od Višňové. Je zde evidováno 64 adres.[2] Trvale zde žije 146 obyvatel.[3]

Poustka leží v katastrálním území Poustka u Frýdlantu o rozloze 6,26 km2.[4]

V domě číslo popisném 59 bylo otevřeno Soukromé regionální muzeum obce Višňová.[5]

Pamětihodnosti a přírodní zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Řada objektů lidové a tradiční architektury, část z nich tvoří podstávkové domy s hrázděním
  • Několik drobných sakrálních památek (kříž při silničce ve východní části vsi, kříž u polní cesty na Uhelný vrch a do Pousteckého lesa jihovýchodně od vsi, drobná památka u samoty če. 6)
  • Zchátralý tovární areál se dvěma obytnými domy (čp. 78 a 26) na jihovýchodě vsi
  • Památkově chráněná usedlost čp. 47 (na parcele 10/1) zanikla a její ochrana v r. 1988 zrušena

Vodní mlýn[editovat | editovat zdroj]

Místní vodní mlýn zvaný Velký vznikl pravděpodobně ještě před 17. stoletím. Je totiž zmiňován v Soupise poddaných podle víry z roku 1651 jako objekt se dvěma stroji náležející vrchnosti. K pohonu těchto strojů se využívala voda v řece Smědé. Součástí mlýna byla též pila spolu s hospodářství, které zřejmě bylo dosti velké, jak to dosvědčuje velké hospodářské stavení s obytnou budovou o devatenácti místnostech, která je dosud obydlena. Jeden z posledních majitelů objektu byl německý mlynář Haussmann, jenž byl po druhé světové válce odsunut. Vystřídal ho Josef Kepr, který zde mlel až do roku 1949, kdy došlo ke znárodnění mlýna a jeho vlastníkem se stal státní statek. Ten v něm však pouze šrotoval. Roku 1953 byl již mlýn mimo provoz a během šedesátých let 20. století došlo ke zboření mlýnské budovy. Původní mlýnský náhon využívá k přívodu vody ke své soukromé vodní elektrárně její majitel pan Holeček.[6]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vyhláška ministra vnitra č. 723/1947 Ú.l., o stanovení nových úředních názvů míst.
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  3. Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2001-03-01 [cit. 2001-03-01]. Dostupné online. 
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  5. DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. Nejkrásnější výlety vlakem. 1. vyd. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2014. 168 s. ISBN 978-80-242-4592-8. Kapitola Idyla u Smědé, s. 37. 
  6. KLEMPERA, Josef. Vodní mlýny v Čechách. 1. vyd. Praha: Libri, 2003. 179 s. ISBN 80-7277-167-1. Kapitola Mlýny kolem Višňové, s. 97. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]